Mezi první pomůcky, které se začaly používat ke zlepšení sluchu, patřily sluchové trychtýře. Později je nahradily sluchové trubice a různé vložky do uší, zásadní zvrat ale přišel až na přelomu 19. a 20. století, kdy vznikla první elektronková a tranzistorová sluchadla.
Foto: Flickr.com
Nejrozšířenější a také nejznámější kompenzační pomůckou pro sluchově postižené jsou individuální zesilovače zvuku neboli sluchadla. Jejich účelem je lepší přenos zvuku do vnitřního ucha pomocí zesilovače.
V současnosti mají sluchově postižení velký výběr sluchadel, ať už analogových nebo digitálních. Mohou dokonce dostat i takzvaný kochleární implantát, který přivádí zvuk přímo ke sluchovému nervu. V minulosti ale tolik možností nebylo a lidé museli využívat často velmi bizarní doplňky.
Nekřičte na krále
Prvními pomůckami, které se začaly používat ke kompenzaci sluchového postižení, byly různé trychtýře. Zpočátku se vyráběly z vydlabaných zvířecích rohů a lastur, později dostávaly i rafinovanější podobu. V 19. století se objevovala například sluchadla ve tvaru vycházkových holí nebo dýmek. Panovníci si nechávali vyrábět speciální akustické trůny, aby dvořané, kteří před ně předstoupili, nemuseli tolik křičet. Stačilo, aby dotyčný před trůnem poklekl a mluvil do malého otvoru. Zvuk pak v duté trubici rezonoval a zesílený doputoval až ke královu uchu.
Zajímavostí bylo také sluchadlo s názvem Londýnský dóm, které dokázalo přidat zvuku až 20 decibelů. Vypadalo jako malá skříňka a oblíbili si ho zejména návštěvníci divadel. Naopak nepříliš vhodné se ukázaly stolní vázy, které pomocí několika otvorů zachytávaly zvuk z různých směrů. Uvnitř byla umístěna mříž, která měla zvukové vlny zesilovat. Bonton ale tehdy nařizoval, aby každá váza byla něčím naplněna, nejčastěji ovocem nebo květy. Rezonanční účinky tohoto přístroje byly proto takřka nulové.
Od trubic k bateriím
Zvukový trychtýř později nahradila sluchová trubice, která zachycovala zvuk u úst mluvícího a přiváděla ho až k uchu poslouchajícího. První model sestrojil roku 1819 nedoslýchavý výrobce optických přístrojů Johann Heinrich August Duncker. S rozvojem elektroniky se objevila také první uhlíková sluchadla, která pro svůj provoz využívala elektrický proud a byla složena z mikrofonu, sluchátka a baterie. V letech 1880 až 1900 bylo vyrobeno několik různých typů těchto sluchadel a o jejich rozvoj se zasloužila celá řada podnikatelů. Těmi nejznámějšími byli zakladatel firmy Akouphone Miller Reese Hutchison a majitel dánské společnosti Oticon Hans Demant.
Velkým zlomem ve vývoji sluchadel byl ale především vynález triody – elektronky schopné zesilovat. Přístroje se postupně zmenšovaly a z původních až 12 kilogramů brzy vážily pouhou desetinu. Nová sluchadla měla dvě baterie oddělené od mikrofonu, který byl v krabičce s dalšími elektronickými obvody. V 50. letech 20. století se pak objevila i první tranzistorová sluchadla, jejichž základem byla destička z polovodiče.
Cesta do hlubin ucha
Roku 1954 vznikla první brýlová sluchadla, vestavěná do obrub brýlí. Stala se módním hitem, brzy je ale předstihla jiná novinka. Už roku 1957 se totiž objevila první závěsná sluchadla, jejichž modifikace se používají dodnes. Sluchátko, mikrofon, elektronka i napájecí zdroj byly uloženy v pouzdře ve tvaru malého rohlíčku. Z něj byl pak zvuk veden do ucha hadičkou s koncovkou tvarovanou na míru.
Vylepšenou verzí těchto přístrojů se stala sluchadla boltcová. Na ně později navázala sluchadla zvukovodná a kanálová, která se zasunují přímo do zvukovodu a zvenčí jsou takřka neviditelná. Navíc se nezanášejí ušním mazem a dají se bez problémů používat i při sportu.
Zvukový signál se v nich původně zpracovával analogově, nebylo tedy možné odlišit zvuky od šumů. Roku 1996 ale firmy Wildex a Oticon uvedly na trh první digitální kanálová sluchadla, která tento nedostatek odstraňují. Dokážou se individuálně přizpůsobit potřebám nedoslýchavého a rušivých vlivů je minimum.
Sluchadla a naslouchadla
Prvními pomůckami, které se začaly používat ke zlepšení sluchu, byly rohy, lastury a trychtýře. V 19. století se objevily důmyslnější vynálezy, například akustický trůn. Roku 1819 vznikla první sluchová trubice a s rozvojem elektroniky přišly na řadu i uhlíkové a tranzistorové přístroje. V polovině 20. století se začala vyrábět sluchadla závěsná, ze kterých vznikla i dnešní sluchadla zvukovodná a kanálová. V Čechách vzniklo první elektronické sluchadlo až roku 1954, tranzistorové roku 1956.
O krok pozadu
V Čechách vývoj sluchadel kopíroval světové trendy, ovšem se značným zpožděním. Před druhou světovou válkou se zde prodávala a používala téměř výhradně neelektrická sluchadla (trychtýře a sluchové trubice) nebo různé nepříliš kvalitní vložky do boltce. Roku 1946 se „Spolek nedoslýchavých a později ohluchlých Efeta“ snažil o založení družstva na nákup a prodej bateriových sluchadel, úspěšný ale nebyl.
První elektronické sluchadlo bylo v Československu vyvinuto až roku 1954 ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky A. S. Popova v Praze a vyrábělo se v letech 1957 až 1958 ve Valašském Meziříčí. Už v době svého vzniku bylo ale zastaralé a brzy ho nahradila sluchadla tranzistorová.
Výroba se následně přesunula do Chirany ve Staré Turé, kde ročně vzniklo zhruba pět tisíc sluchadel. Tento počet byl naprosto nedostatečný, řada nedoslýchavých proto musela na přístroj i několik let čekat. Od roku 1983 se sluchadla vyráběla i v Brněnské Metě, definitivní řešení problému ale přineslo až otevření trhů po roce 1989.
