Pro nekatolíky může být dění kolem odvolaného arcibiskupa Roberta Bezáka důkazem zkaženosti a zbytečnosti římské církve, jiní přijmou vatikánské rozhodnutí jako fakt. Otázky a pachuť však zůstávají. Vatikán má svoje pravidla a kvůli jednomu arcibiskupovi je nebude měnit. Církev není demokratická organizace a žádná lokální petice dostatečný tlak nevyvine.
Možná mají pravdu ti, kteří tvrdí, že Bezákovo mlčení je rozumné – kdyby se třeba ukázalo, že jeho provinění bylo tak velké, že zastínilo i chyby jeho předchůdců. Pozitivem uplynulých dní je, že krajních reakcí bylo málo. Nejhůř však z případu vyšli slovenští biskupové. Ne proto, že se postavili za rozhodnutí papeže, tak to udělat museli. Ale proto, že ani jediným slovem nevyjádřili svůj vztah či názor na bývalého kolegu.
Vystihl to kněz Anton Srholec: „Myslím, že už je čas na to, aby i tam povstal jeden a řekl, vždyť jsme spolu zasedali, stolovali, ruce si podávali. Já si myslím, že je takový, nebo takový‘.“
