Smeče výhrůžek

8. 7. 2003

Mužské turnaje se staly semeništěm nespokojenosti

Kočovný cirkus známý jako profesionální tenis dorazil na předměstí Londýna 23. června. Začal Wimbledon. Dělové servisy a prudké voleje však letos nebyly jediným středem zájmu, zvlášť v mužské kategorii. Hrozby bojkotů, soudní žaloby, žádosti o víc peněz za výhry a skupina rebelujících hráčů plnily stránky novin. Douglas Robson, který pro BusinessWeek naposledy psal o ženském tenisu (EURO 15/2003), vysvětluje, co za vším tím zmatkem vězí:

Proč se, proboha, hráči tak rozčilují? Důvodem jsou peníze a moc – ale především peníze. Hráčská asociace ATP (Association of Tennis Professionals), která řídí mužský okruh, chce větší kus zisku vytvářeného čtyřmi grandslamovými turnaji – přesně o padesát milionů dolarů víc. Grandslamové turnaje fungují nezávisle na ATP a v průměru asi jedenáct procent svých příjmů rozdělují hráčům. Ostatní turnaje okruhu přispívají až 39 procenty.

Nejsou tenisté jen houfem přeplácených, příliš privilegovaných sportovců? Ano i ne. Hráč na stém místě loňského žebříčku (málo známý Sargis Sargsjan z Arménie) vydělal na prémiích 200 034 dolarů - to nejsou peníze k zahození. Ale prémie z turnajů ATP se během posledních tří let snížily o víc než šest procent na letošní sumu necelých 55 milionů dolarů, zatímco prémie na Australian Open, French Open, Wimbledonu a U. S. Open vzrostly o 25 procent.

Ocitl se mužský tenis v krizi? Určitě je pod velkým tlakem. Tenis stále ještě postrádá komplexní balík smluv na vysílací práva s americkými televizními společnostmi. Sponzorských dolarů je vinou všeobecného utahování opasků málo a nespokojenost hráčů s vedením ATP narůstá. Současný generální ředitel Mark Miles uzavřel roku 1999, v době vrcholného ekonomického růstu, smlouvu na televizní a marketingová práva ve výši 1,2 miliardy dolarů se švýcarskou sportovně marketingovou společností ISL. Přehnaně rozrostlá ISL o dva roky později zbankrotovala a ATP musela shánět nové sponzory. Krach smlouvy znamenal výrazné scvrknutí kapitálu, z nějž se vyplácejí mnohamilionové hráčské prémie, a navíc přinutil ATP převést tři procenta z těchto peněz - které by šly jinak do jejich kapes - na penzijní fond hráčů.

Proč grandslamové turnaje nerozdělí větší část svých příjmů? Hlavní turnaje jsou nevýdělečné organizace a prohlašují, že jejich posláním je podporovat tenis, ne cpát dolary do hvězd. Podporovat tenis znamená každoročně investovat miliony do reklamy, vzdělávání a zařízení. Americká tenisová asociace, která vlastní U. S. Open, tvrdí, že v minulých třech letech už prodělávala.

ATP oznámila, že 80 hráčů chce bojkotovat grandslamové turnaje, pokud neposkytnou víc peněz. Opravdu by to hráči udělali? Pravděpodobně ne. Jestliže finalista letošního French Open Martin Verkerk dokáže na jednom turnaji vydělat víc, než vydělal na okruhu za pět let, nejspíš nebude mít velkou motivaci turnaje vynechat. A je snad některý hráč ochotný vzdát se vyhlídky na prémii ve výši jednoho milionu dolarů, kterou nabízí letošní U. S. Open? Historie navíc ukázala, že sportovní fanoušci nemívají pro stávkující milionáře pochopení. Když byl loňský wimbledonský vítěz Lleyton Hewitt dotázán, jestli by bojkot podpořil, odpověděl prostřednictvím svého agenta BusinessWeeku: „Ani náhodou.“ Hewitt ovšem žaluje ATP o pokutu ve výši dvacet tisíc dolarů, a je možná zvlášť nevrlý, protože letos ve Wimbledonu prohrál hned v prvním kole.

Proč se ATP ozvala právě teď? Někteří zasvěcenci tvrdí, že útok na grandslamové turnaje je Milesovým pokusem o záchranu svého místa s roční odměnou zhruba milion dolarů. A nepříjemnosti s penězi kdekoho otrávily. Na počátku letošního roku asi šedesát hráčů – včetně Hewitta – vytvořilo revoltující skupinu nazvanou Mezinárodní asociace mužského tenisu (International Men's Tennis Association - IMTA). Pohrozili, že vytvoří novou mužskou asociaci, pokud Miles neukáže peníze.

Co se bude dít dál? Grandslamové turnaje zamítly žádost ATP o 50 milionů dolarů, ale jednání pokračují a tenisté hrají dál. Řada z nich doufá, že se složité tenisové struktury přece jen změní k lepšímu, avšak prozatím hra uvízla na nerozhodném stavu – a zdaleka se mu nedá říkat shoda.