(perex)
V poslední době pracují čeští egyptologové na nečekaných místech. Třeba i v Jeskyni plavců, vymalované v pravěku. Z dosavadních výsledků vyplývá, že jsou na stopě převratné teorii o samém původu egyptské civilizace. Egyptolog profesor Miroslav Bárta (40) poskytl týdeníku EURO rozsáhlý rozhovor mimo jiné i o tomto projektu.
(úvodní popisek)
Interdisciplinární profesor Bárta.
„Obor se snažím pojímat jako nikoliv úzce specializovaný, ale spíše kulturně-antropologický předmět, který zkoumá civilizace, jejich vývoj, vznik a zánik a intelektuální dědictví, jakož i míru závislosti člověka na jeho přírodním prostředí, včetně způsobů, jak se s tím vyrovnával,“ říká český egyptolog. Patří k propagátorům interdisciplinárních metod, a proto do jeho týmu náleží specialisté na paleoekologii, geologii, archeologii, geoinformatiku, archeobotaniku a další. Společně hledají tak trochu „jiný“ Egypt, ale strachují se o budoucnost jak svou, tak výzkumů v Egyptě.
(text)
Proč jste zamířili do pouštního Gilf Kebíru – přes tisíc kilometrů od Káhiry?
V rámci práce v Západní poušti zkoumáme interakci starověkého člověka s prostředím, způsoby, jakými lidská kultura dokáže přežít v suchém prostředí. Jedno z dalších velkých témat jsou starověké obchodní cesty. Otázkou je, jak a proč Egypťané do Západní pouště cestovali. Cesty vedou na jihozápad do Gilfu a dál. Známy jsou spousty starověkých oslích stezek. Lidé zřejmě chodili až k Čadskému jezeru, které tehdy sahalo až o 150 kilometrů severněji než dnes. Důvodem mohly být cesty pro typické africké zboží – kůži, slonovinu…
Na skalních malbách v Gilfu se objevují právě i sloni, ne?
Především je otázkou, zda jde o slona (smích). Nicméně na stěnách jsou rozhodně žirafy. Uvědomme si ovšem, že jde o dvě věci: na jedné straně jeskyně a na straně druhé obchodní cesty starých Egypťanů. Malby v jeskyních spadají nejpozději do poloviny 5. tisíciletí před Kristem, kdežto cesty, o nichž mluvíme, jsou ze 3. a 2. tisíciletí. Význam jeskynních maleb je však nesporný, neboť dokládají – což je jeden z poznatků naší expedice – přítomnost mytologických scén a etiologických mýtů, jež známe z Egypta o tisíce let později.
Vyobrazené scény jsou tolik podobné těm staroegyptským?
Souvislost je zjevná. Naprostá ikonografická shoda. V mýtu vysvětlujícím uspořádání světa je zobrazena bohyně nebes, se ženským poprsím a panteřím tělem, připomínající Mléčnou dráhu. Tu Egypťané považovali za symbol nebe. Podpírá ji Geb, bůh země. Také stoprocentní shoda. Je tu i náčelník porážející zajatce kyjem, prototyp zobrazení pozdějších egyptských vládců…
Nikdo si toho předtím nevšiml?
Jen do jisté míry. Až mě mrazí v zádech, protože malby pocházejí z konce 6. nebo začátku 5. tisíciletí před Kristem; zřejmě s plíživou změnou prostředí lidé začali bojovat o zužující se životní prostor. To dokládají právě scény porážení nebo, chcete-li, zabíjení zajatců. Protože docházela voda, snižovalo se množství dostupných zdrojů rostlinného původu a stáda zvířat se zmenšovala. A když už opravdu nebylo možné krajinu dlouhodobě obývat, odešli lidé do údolí Nilu a posléze se stali, laicky řečeno, neolitiky.
To je ale dosti smělá teorie o původu egyptské civilizace!
Smělá, nicméně velmi pravděpodobná a již do jisté míry v odborných kruzích diskutovaná. Egypťané se na Nilu nezrodili, začali pouze intenzivně využívat to, co jim krajina v okolí Nilu poskytovala. Byli k tomu donuceni klimatickou změnou prostředí. Tuto hypotézu zastává více lidí, ale myslím, že naším detailním rozborem ikonografie jsme získali nové a jasné důkazy.
Jistě by leckdo nesouhlasil… Už to bylo někde publikováno?
Nyní je v přípravě reportáž do populárního, ale respektovaného německého časopisu Geo a v českém nakladatelství Dryada vychází kniha Plavci v poušti, v níž ukážeme, že spousta konceptů staroegyptské civilizace, jejích náboženských představ a tak dále vznikla právě v Západní poušti. Je to i logické, protože ta postupně vysychala. A právě tito lidé, kteří přišli k Nilu, vytvořili později onu úžasnou egyptskou civilizaci.
Co je potřeba, aby byla tato hypotéza všeobecně uznána?
Potřebuje podložit exaktní paleoekologickou analýzou. Nalézt například uhlíky ve správném kontextu a datovat je. Z podstaty věci vyplývá, že civilizace, jež se svými malbami zvěčnila na stěnách jeskyní v Západní poušti, je starší než egyptská. Teď jde jen o to, o kolik – jestli o pár století, nebo o tisíc až dva tisíce let… Okno, ve kterém skalní umění vznikalo, je na základě okolní paralely staré asi 5400 až 3400 let před Kristem. Musíme najít kulturní vrstvu, již můžeme na základě radiokarbonového měření datovat.
Změnilo by to pojetí celé egyptologie?
Asi ano. Uvidíme v budoucnu. Správnost teorie ve vědě prokáže teprve čas. Ve vědě naštěstí nerozhoduje většinový, demokratický názor.
Jak vnímají ostatní egyptologové rozšíření oboru o jiná témata než pyramidy?
Názory se pochopitelně liší. Já se řídím krédem, že to, co dělám, je zejména o lidech. De facto svou prací znovuvytvoříme světy, které již dávno zanikly. Proto se snažím aplikovat na náš výzkum co nejvíce metod a pracovat i v jiných částech Egypta i v Súdánu. Člověk nalézá odpovědi na své otázky všude.
I tak jste však stále jedním ze zástupců profesora Vernera v lokalitě v Abúsíru, přímo ve stínu sakkárských pyramid… Před třemi lety jsme se s vámi zúčastnili objevu hrobky kněze Inpunefera z doby před 4400 lety (EURO 51/2007). Máte od něj nějaké novinky?
(smích) Nyní pokračuje poslední fáze, kdy rekonstruujeme jeho fyzický vzhled, stejně tak i vzhled jeho paní. Na projektu s námi pracuje též antropoložka. Před pár týdny začala expedice, která dokončí průzkum studovaného komplexu, protože je tam stále jedna podzemní komora, jež nebyla prozkoumána. Ještě letos, koncem května, bude jasněji o jejich rodinných poměrech. Dá se předpokládat, že objevíme něco skutečně zajímavého, poněvadž se komora zdá být hodně velká. Dokonce by i tato hrobka nemusela být vykradená…
I do takovýchto výzkumů zapojujete své studenty?
Ano, letos na jaře tam budou tři doktorandi a student magisterského cyklu. Povaha našeho ústavu je trochu netypická. Snažíme se vychovávat menší počet velmi kvalitních odborníků, kteří jsou od počátku zapojováni do výzkumu a řešení vědeckých problémů. Trend v Česku však podle mého spěje spíše k tomu, aby byl v průměru produkován větší počet méně vzdělaných lidí, což souvisí s tím, kam se náš stát ubírá…
Kam?
Od roku 1618 dochází k systematickému ničení české elity. Bílá hora. Katolická reformace. Rok 1918, kdy spousta lidí zůstala v Rakousku, a rok 1938, kdy došlo k masivnímu odchodu Rusů a Němců a Židů. A tahle krev nám chybí, postrádáme intelektuální potenciál. Česká věda na tom byla výborně ve dvacátých třicátých letech. Proběhl rok pětačtyřicátý, osmačtyřicátý, osmašedesátý… A kde jsou elity? Všichni to dnes cítí jako nadávku, neboť leckdo už ani neví, co elita v původním – kladném – smyslu je. A protože nám vládne typický vzorek naší populace. Ano, nemáme „elitní střední stav“! Prostě tu není; existují jen jedinečné osobnosti, které budí pozornost. Kladně i záporně. Ale nemůžeme jen zoufat, je hodně kvalitních humanitních oborů a řada našich technických i lékařských oborů patří k absolutní špičce. Přesto myslím, že některým disciplínám se za tři roky prostě nenaučíte.
Narážíte na „velkoprodukci“ bakalářů v Česku. Ale už i váš obor, svou povahou velmi elitní, je kvůli Boloňské deklaraci rozdělen na bakaláře a magistra…
Bohužel. Jsme jeden z těch posledních, který byl takto „modifikován“. Vychovávat egyptologa jako bakaláře prostě nedává smysl. Stejně tak nevím, jestli by někdo chtěl, aby mu slepé střevo operoval bakalář medicíny nebo aby urychlovač v CERN obsluhoval bakalář fyziky? Mne by to silně znepokojovalo. Mám pocit, že je to nastaveno, abychom tabulkově dokázali, že produkujeme dostatečný počet vysokoškoláků. Ale čeho budou vysokoškoláci reálně schopni, to už nikdo neřeší.
Učil jste na University of Pennsylvania, součásti sítě elitních škol Ivy League (takzvaná Břečťanová liga, osmička nejelitnějších univerzit USA). Dá se krátce shrnout rozdíl mezi oběma prostředími?
Dá. Podle současných parametrů české vědy lze tabulkově hodnotit vědeckou činnost exaktně na body. Vyzkoušel jsem to. A protože pár vědeckých hvězd v našem oboru z Ivy League skutečně dobře znám, aplikoval jsem české hodnocení právě na ně. Výsledek? Většina z nich by byla na vyhození, poněvadž by nenaplnili požadované tabulky! Zrovna jeden kamarád, novopečený profesor egyptologie na Harvardu, by neměl žádnou šanci.
Protože píše jen monografie?
Monografie, ale i články v časopisech, které nejsou na českém seznamu impaktovaných, ale jsou prestižní ze své podstaty. V naší společnosti vzniká dojem, i díky průmyslové lobby, že humanitní obory jsou přítěží, protože když do nich dnes investujete korunu, dvě koruny z ní zítra nebudou. To vede k ohrožení, až likvidaci mnoha oborů. Tahle metodika nijak nezohledňuje, když vás pozvou jako hlavního přednášejícího spolu s osmi lidmi z celého světa na konferenci. Plný počet bodů dostanete jen za monografii, která má více než 400 stran. Za sborník na dané téma, v němž se objeví dvacet zvučných světových jmen, nedostanete ani bod. Podle těchto kritérií by profesory z Brownu, Yaleu nebo UPenn museli vyhodit.
Podle reformátorů by vás, jakožto úspěšný ústav, měla podpořit fakulta či univerzita. Hýčkat si vás. Máte podporu děkana FF UK?
Těšíme se silné podpoře. Aby nevznikal falešný dojem: kvalitních oborů, jako jsme my, je na Univerzitě Karlově hodně. Konkurence je velká. Problémem se ale nevyhnutelně stanou peníze. Problém bude udržet knihovnu, která patří k nejlepším v Evropě. Bez informací obor zanikne; a relevantní informace se platí. A pokud rok dva nebude mít ústav prostředky, můžeme mít s naší koncesí v Abúsíru i potíže. Zástup dalších institucí už na ni čeká…
To myslíte vážně?
Po roce 2011, kdy skončí naše projekty, to hrozí. Pokud by nebyly peníze na Abúsír, může být koncese po několika letech nečinnosti odejmuta. Chcete koncesi, tak tam pracujte! Když tam dělat nebudete, nepotřebujete ji. Nikoho nezajímají naše vnitřní finanční problémy.
Může pomoci sponzorství firem?
Trochu, snažíme se. Třeba polovina peněz na expedici do Gilfu šla od firem Mibcon, Inset, Jíša Rentcar, Emeran 1860 nebo Severočeské doly, druhou polovinu dala Grantová agentura ČR. Měli jsme výbornou spolupráci s brněnskou firmou UNIS. Loni jsme zase zásluhou ČEZ Obnovitelné zdroje mohli uspořádat výstavu v Hradci Králové. Úvaha byla jasná: prestižní česká firma podporuje prestižní českou vědu. A musím říci, že firmy nás podporují i v krizi.
Dotýká se finanční krize i české egyptologie?
Rozhodně na ni dopadá. Ale v tom nejsme sami: to se týká bohemistů, archeologie, antropologie, teologických věd… Základem problémů dnešního světa je náboženství, kulturní a sociální odlišnost. Čelíme migracím, kulturním syntézám a podnikají se politické kroky, o nichž přesně nevíme, k čemu povedou. A my si v Česku zničíme obory, které k tomu mají co říci! Historické obory jsou jedním z klíčů k pochopení naší současnosti i budoucnosti; kdo to popírá, neguje smysl vlastní činnosti. Časem snad lidé přijdou na to, že šlo asi o kolosální chybu, ale mezitím už bude řada oborů pryč. Zkrátka nepřežijí.
*
(CV:)
Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr. (40)
Vystudoval egyptologii a archeologii na Univerzitě Karlově v Praze. Po studiích v Hamburku obhájil doktorát, habilitován (2002). Předloni uspěl v profesorském řízení pro obor egyptologie. Mezi hlavní oblasti jeho zájmu patří historie Egypta ve 3. a 2. tisíciletí před Kristem. Zabývá se též kulturně-historickým pozadím Starého Zákona, náměty čerpá z široké oblasti věd (kulturní antropologie, geoinformatika, archeobotanika). Výzkumů v Egyptě se účastní od roku 1991, společně s Vladimírem Brůnou vedl první satelitní snímkování pyramidových polí (2002–2003); od roku 2003 vede expedice do Západní pouště a již čtyři roky je zástupcem vedoucího výzkumu v Abúsíru. Přednáší na FF UK, v letech 2003–2004 přednášel na University of Pennsylvania. Je členem řady oborových organizací, čile publikuje – loni vydal knihu Život a smrt ve stínu pyramid (Paseka). Žije v Praze, vychovává dvě děti.
*
BOX (foto pět knih):
Doporučené egyptské čtení
• Miroslav Bárta: Život a smrt ve stínu pyramid, Praha – Paseka 2009, 376 stran
• Miroslav Bárta: Ostrovy zapomnění. El-Héz a české výzkumy v egyptské Západní poušti, Praha – Dokořán 2009, 432 stran
• Miroslav Bárta, Martin Frouz (foto): Plavci v písku, Praha – Dryada 2010, 106 stran
• Ladislav Bareš, Eduard Gombár, Rudolf Veselý: Dějiny Egypta, Praha – NLN 2009, 832 stran
• Petra Maříková-Vlčková a kol.: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů, Praha – Libri 2009, 416 stran
(Box)
Tutanchamonův poklad v Praze
Čeští egyptologové připravují velkolepý projekt „Poklady faraónů“. V Jízdárně Pražského hradu dostanou prostor nálezy vědců Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jež dosud nemohly opustit káhirské muzeum.
Profesor Miroslav Bárta informoval týdeník EURO o detailech projektu: „Oficiální záštitu převzali prezidenti Václav Klaus a Husní Mubarak. Akce by měla probíhat v létě 2012, přímo na Hradě, a pokud se podaří sehnat finance, opravdu půjde – i výběrem předmětů – o událost, jež bude schopna zaujmout celou Evropu. Srovnatelná zatím proběhla v zemích, jako jsou Německo, Francie, Švýcarsko a Velká Británie. Egyptologický ústav je ,najatý‘ jako odborný poradce, pomáhali jsme s výběrem artefaktů. Základní ideou je vytvořit reprezentativní výstavu staroegyptského umění a také českých nálezů, a to samozřejmě nejen z naší koncese v Abúsíru. To je také důvod, proč by se v expozici měly objevit přímo i předměty z Tutanchamonovy hrobky. Zahí Hawás, jenž zastává roli jakéhosi vrchního archeologa Egypta, potvrdil, že nám tyto předměty dá k dispozici. Je to jen otázka peněz.“
Připomeňme, že velký díl rozpočtu zabere pojištění. Z rozhovorů s profesorem Miroslavem Vernerem vyplynulo, že předchozí jednání o megavýstavě na tom uvízla. Kdo výstavu pojistí a poskytne záruky? Miroslav Bárta upozorňuje: „To je nyní závislé na české straně… Náš ústav se může starat jen o odbornou část, takže nebudeme zařizovat přepravu ani pojištění. Na nás je vytvořit v této chvíli – poté co byly vybrány předměty – doprovodné publikace a přednášky.“