Směnky jsou předmětem mnoha pověr. Mají skutečně zajímavou legislativníminulost a současnost. V dobách ekonomické recese jejich význam pravidelněroste a naopak v době růstu klesá. Podívejme se, jak směnku správněvystavit.
Autor: Profit
Jen málo oblastí práva si stále udržuje svůj archaický ráz jako právo směnečné. Důvodem je to, že základním právním pramenem nadále zůstává Zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb. Ten byl sice několikrát novelizován, avšak šlo pouze o drobné novely nevelkého významu.
Směnek se částečně dotýká i zákon o cenných papírech, kde dochází k jejímu zařazení mezi cenné papíry. Tím ovšem pokrytí směnek v tomto zákoně končí a jediným základním právním pramenem zůstává zmiňovaný Zákon směnečný a šekový.
Pokud byste se směnečný zákon rozhodli číst, tak rychle nabudete dojmu, že jde o skutečně letitou právní normu. Některé dnes běžně používané a ustálené slovní spojení v podnikání v něm totiž chybí. Na druhé straně stále odpovídá požadavkům ženevských úmluv upravujících tuto oblast práva v mezinárodním měřítku.
Směnky sehrávají stále důležitější úlohu jako zajišťovací prostředek. Kdo podnikal nebo rozjížděl podnikání, tak si možná vzpomene na podpis blanko směnky zajišťující závazek vůči bance atd. Jejich využití je ale mnohem širší než pouze v bance při jednání o úvěru. Směnku lze využít i v občanskoprávním životě, kde se také pravidelně potýkáme s pohledávkami a závazky.
Na vystavení směnky není potřeba notář. Lze ji vyhotovit například i na konzumačním lístku
Směnku lze definovat jako dlužní úpis, který pro dosažení svojí platnosti musí splňovat zákonem vymezené podmínky. Pro naši potřebu bude stačit rozdělení, že existují směnky vlastní a směnky cizí. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Jednou z povinných náležitostí směnky vlastní je písemné tvrzení „za tuto směnku zaplatím“. Nyní musí být každému jasné, že směnku vlastní vystavuje dlužník ve prospěch věřitele, který takovou směnku dostane do držení a v případě neplnění ze strany dlužníka má dobrou pozici na vymáhání právní cestou. U směnky cizí musí být naopak obsaženo tvrzení „za tuto směnku zaplaťte“.
Představte si situaci, že sedíte s někým v restauraci a půjčíte mu několik tisíc korun. Můžete to udělat takzvaně na dobré slovo, anebo svůj skutek podepřete směnkou. Jiná varianta (například návštěva právníka nebo notáře) s ohledem na pokročilou hodinu nepřipadá v úvahu a navíc by byla velmi drahá. V této situaci je určitě nejelegantnějším řešením sdělit dlužníkovi. Ano, půjčím ti ty peníze, ale vyhotovíš v můj prospěch směnku vlastní. A že nemáte v restauraci papír velikosti A4? Nevadí. Vystačíte si bohatě s konzumačním lístkem. Níže uvedený příklad ukazuje, jak by mohla například taková směnka vypadat.
V Praze 5.4.2009
Dne 30.6.2009 v Praze za tuto směnku zaplatím 5.000 Kč (slovy pěttisíckorunčeských) panu Josefu Moláčkovi.
Karel Pravda Výše uvedená směnka vlastní musí být podepsaná výstavcem směnky. Pan Pravda je výstavcem směnky a během sezení v restauraci obdržel částku pět tisíc korun od pana Moláčka. Ze směnky je patrné, že byla podepsána 5. 4. 2009 a je vhodné do ní napsat místo. V našem případě tam máme Prahu, avšak vůbec by nebylo na škodu tam napsat klidně jméno restaurace, kde došlo k podpisu smlouvy. Druhé datum je rozhodující pro vymezení časového okamžiku, kdy dojde k úhradě dlužné částky. V našem případě je evidentní, že se pan Pravda s panem Moláčkem dohodli na posledním červnovém dni. Směnka povinně obsahuje tvrzení „za tuto směnku zaplatím“, což je nutné rozpoznávací znamení ohledně typu směnky. Další povinnou součástí směnky je částka a samozřejmě osoba, které má být zaplaceno. A tím nejdůležitějším by měl být podpis výstavce. Více na Investujeme.cz.
