Směr Štrasburk

Podmínky soutěže nerespektoval ani sám zadavatel, tvrdí Strabag

Na kritiku zadávání veřejných zakázek od Nejvyššího kontrolního úřadu si Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) už zvyklo. Dosud však nemuselo čelit protestům stavebních firem, které proti svému chlebodárci veřejně nevystupovaly. Jedna z největších tuzemských společností to nyní udělala. Ředitelství ignorovalo verdikt vládní komise a přidělilo zakázku uchazeči, který měl být podle šesti členů komise ze soutěže vyloučen. Vedení neúspěšného Strabagu se proto hodlá odvolat až ke štrasburskému soudu a vytvořit český precedent. Minimálně jeden člen komise drží stavební firmě palce. „Jinak zase cizí společnost shrábne zisky a položí české podnikatele,“ řekl týdeníku EURO. Nepřál si být jmenován, protože případ stále řeší antimonopolní úřad.

Komisi navzdory.

Představitelé Strabagu se domnívají, že Ředitelství silnic a dálnic přidělilo zakázku na stavbu desetikilometrového úseku silnice Praha – Pavlov za zhruba tři miliardy korun uchazeči, který nesplnil ani základní podmínky soutěže. Nejde jen o jejich mínění. Vládní komise vyloučila ze soutěže sdružení firem pod vedením IMOS Brno, protože neplnilo čtyři ze sedmi odborných předpokladů. Ředitel zadavatele Petr Laušman ale zakázku přidělil právě tomuto sdružení. „Rozhodnutí komise jsem nerespektoval. Na naplňování požadavků jsem měl jiný názor,“ uvedl Laušman a dodal, „nabídka sdružení byla navíc o více než 260 milionů korun levnější.“

Přeskakovat musí všichni.

Daňový poplatník by mohl být spokojený. Ředitelství zavedlo od května systém hodnocení nabídek, kdy rozhoduje pouze cena. Tedy poté, co firmy splní základní kvalifikační požadavky. O ty v tomto případě jde. „Všichni soutěžící musí mít stejné podmínky. Není možné, aby byl vyhlášen závod s překážkami a přeskakovat musel jen někdo,“ poznamenal ředitel Strabagu Jiří Svoboda. Naráží na verdikt komise, která konstatovala, že konsorcium pod vedením IMOSU nemělo požadované reference, potřebná zařízení a zajištění skládky odpadových materiálů, ani odbornou způsobilost zaměstnanců. „Přitom naše firma byla vyloučena už pro formální nedostatky v nabídce. Dosud braly společnosti podmínky zadavatele vážně. Nyní je však přestává respektovat on sám,“ dodal Svoboda.

Stáhnou Čechy z kůže.

Vedoucí činitel vítězného konsorcia IMOS Brno nemá se stavbou silnic velké zkušenosti. Jak vyplývá z centrální adresy veřejných zakázek, největší silniční stavbu získal za 163 milionů korun. Potřebné reference měl dodat německý koncern Heitkamp – Deilman – Haniel, se kterým se moravská firma spojila do konsorcia. I pak se sdružení vykázalo referencemi dceřiné firmy německého holdingu. Člen komise tvrdí, že ani tak konsorcium jednoznačně nesplnilo podmínku výstavby obdobné silice na zelené louce v třímiliardovém objemu. Němci prý předložili jako reference soubor staveb na dálnici Hamburg – Köln, která byla postavena ve 30. letech minulého století, takže ji firma mohla maximálně rekonstruovat. Petr Laušman ale tvrdí, že si ověřil u německého zadavatele zakázky její charakter a uznal ji jako obdobnou. Zdroj týdeníku EURO se domnívá, že IMOS je v konsorciu jen krycí firmou. „Zakázku převezmou Němci, kteří ji přerozdělí českým firmám a ty potom sedřou z kůže,“ připomněl stavbu dálnice D5 Plzeň – Rozvadov. „Tenkrát dostalo zakázku italsko–německé konsorcium, vyinkasovalo zisk a vyždímalo tuzemské subdodavatele tak, že jich několik zkrachovalo,“ uvedl.

Stačí sliby.

Ředitelství silnic a dálnic projevilo vítězné firmě důvěru. Podnik vyžadoval, aby soutěžící měl k dispozici dvě zařízení na výrobu asfaltových směsí, takzvané obalovny, s výkonem více než 160 tun za hodinu. Vítězné sdružení ale žádnou takovou obalovnu nevlastní. Člen konsorcia SDS Exmost uzavřel smlouvy se společnostmi Silnice Žatec a Reimo. Ani ty potřebné obalovny nemají. Deklarovaly ale, že je postaví nebo přestaví. „Pokud bychom připustili tuto praxi, pak by uchazeči mohli splnění veškerých požadavků prokazovat příslibem, že je v budoucnu splní,“ říká ředitel Strabagu. Navíc prý lze o reálnosti příslibu firem pochybovat. „Náklady na pořízení takových technologií činí až 120 milionů korun. My jsme při návštěvě příslušných obaloven zjistili, že ani jeden z dodavatelů neplní avizovaný harmonogram výstavby,“ doplnil Svoboda. Zadavatel proti tomu argumentoval, že uzavřené smlouvy jsou postačující a že si ověřil u společností Silnice Žatec a Reimo jejich uskutečnitelnost.

ÚOHS souhlasí.

Antimonopolní úřad, na který se Strabag obrátil poté, co neuspěl s námitkami u ŘSD, dal za pravdu řediteli Laušmanovi. Ztotožnil se s jeho argumentací. Ověřování uvedených údajů firem je v kompetenci zadavatele, tedy ředitelství. Strabag se ještě pokusí rozhodnutí ÚOHS zvrátit a podá proti němu rozklad. Pokud neuspěje, obrátí se na české soudy. A pokud ani u nich neuspěje, obrátí se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. „Firmy z Evropské unie vstupují na český trh a nejasné podmínky soutěže mohou znamenat, že tuzemské silniční firmy budou jen tvořit zisky pro zahraniční společnosti. Tuhle věc dotáhneme do konce,“ uzavřel Svoboda.