Domácí i zahraniční řetězce útočí na peněženky střední vrstvy mimo Moskvu
V ospalé provinční metropoli Volgogradu, 1200 kilometrů na jih od Moskvy je někdy možné snadno zapomenout, že Sovětský svaz přestal existovat. Kandelábry na Leninově prospektu a ulici Komunismu pořád zdobí srpy a kladiva a u věčného ohně, který hoří na památku více než milionu Rusů, kteří za druhé světové války padli při obraně města, tehdy zvaného Stalingrad, září velký neonový nápis Lenin. Komunista stojí dokonce v čele regionální správy. Řekli byste, že to není nejlepší místo pro vyhledávání obchodních příležitostí. To by ale byla chyba.
Leninův prospekt v současnosti lemují obchody se západním oblečením značek, jako Mango a United Colors of Benetton. Za rohem, na ulici Rudé zástavy, dělníci provádějí dokončovací práce na zbrusu novém čtyřpodlažním obchodním centru. Zákazníci z celého města proudí do prvního obchodního centra, které bylo pod názvem Park House otevřeno v prosinci roku 2003. Je tam bowlingová herna, internetová kavárna, multiplexové kino a spousta obchodů, kde je k dostání všechno od aut až po kosmetiku. „Chodím sem, protože jsou tu nižší ceny, vyhovuje mi obsluha a kvalita je bezvadná,“ uvádí studentka ekonomie Anna Zykova, když se probírá ovocem a zeleninou v samoobsluze Perekrjostok v areálu centra. „Životní úroveň ve Volgogradu se samozřejmě zvyšuje, a proto se otevírají další obchody,“ dodává.
Dokonalá logika. A podobné to je v celém Rusku. Ruští i mezinárodní investoři expandují z Moskvy a Petrohradu, dvou největších a nejbohatších ruských měst, a hrnou peníze do chudších, ale také mnohem lidnatějších regionů v ruském vnitrozemí. „Investoři mají pocit, že regiony jsou týmž Klondikem, jakým byla před pěti nebo deseti lety Moskva,“ říká Marina Malychinová, předsedkyně moskevské firmy Magram Market Research.
Volgograd je mimo Moskvu jedním ze třinácti měst s počtem obyvatel přesahujícím jeden milion. Do těchto lidnatých center míří regionální expanze především. Centrum Park House postavila skupina Vremja, realitní developerská společnost se sídlem v Samaře, a loni ho získal za 60 milionů dolarů realitní investiční fond Meinl European Land, podporovaný rakouským maloobchodním konglomerátem Meinl Group.
Střední vrstva bobtná.
Je sice pravda, že průměrné příjmy v regionech jsou stále zlomkem příjmů v Moskvě. Například ve Volgogradu byl oficiální průměrný měsíční příjem v roce 2004 jen 175 dolarů v porovnání se 700 dolary v hlavním městě. Maloobchodníci uvádějí, že výnosy na zákazníka v regionech jsou o 30 až 60 procent nižší než v Moskvě. Tyto nižší výnosy na druhé straně vyvažují nižší náklady díky levné půdě a dodávkám z místních zdrojů.
Obchodní centra jako Park House existují do značné míry kvůli růstu tuzemských maloobchodních řetězců, většinou se sídlem v Moskvě. Podobně jako Moskvané i volgogradští zákazníci v současnosti nakupují elektroniku od domácích řetězců Eldorado a Technosila, sportovní oblečení v obchodech firem Sportmaster a Intersport, mobilní telefony od společností Euroset a Svjaznoj a potraviny v supermarketech Perekrjostok nebo Pjaťročka. „Pochopitelně, že chceme získat podíl na regionálním trhu,“ uvádí generální ředitel Perekrjostoku Alexander Kosajenko. Perekrjostok měl v roce 1995, kdy ho založili bankéři s finanční pomocí moskevské skupiny Alfa, jediný obchod. V současnosti je to řetězec s 95 supermarkety, z nichž leží 31 mimo Moskvu. Regionální prodeje tvoří zhruba 20 procent z 1,2 miliardy dolarů příjmů, což je o 6,4 procenta více než v roce 2003, kdy to bylo 373 milionů. Eldorado, Euroset a Pjaťročka předpovídají, že i jejich letošní příjmy převýší miliardu dolarů.
Do hry se zapojují také mezinárodní maloobchodní firmy. Nejambicióznější je švédský nábytkářský obr IKEA, který otevřel svůj první obchod v Moskvě roku 2000 a nyní mu patří dvě největší moskevská obchodní centra. Ve čtrnácti regionálních městech plánuje postavit na ploše 110 tisíc čtverečních metrů nákupní střediska, z nichž každé bude stát přibližně 150 milionů dolarů. „V Moskvě ruská střední vrstva nejenže existuje,“ vysvětluje Lennart Dahlgren, manažer firmy IKEA v Rusku, „ale roste, bohatne a utrácí pořád víc peněz.“
Analytik místního trhu Michajl Ševjakov se domnívá, že dokonce i ve Volgogradu, v jednom z chudších měst v zemi, představuje střední vrstva asi 20 až 30 procent obyvatel. Jevgenij Pankratov, náměstek generálního ředitele centra Park House, uvádí, že průměrný zákazník centra vydělává kolem 500 dolarů měsíčně. To je třikrát víc než volgogradský průměr, přesto se centru daří přilákat týdně 150 tisíc návštěvníků a zákazníci tam utratí při jedné návštěvě asi sto dolarů.
Zároveň s tím, jak se tamní životní styl přizpůsobuje Západu, roste poptávka po řadě výrobků od piva až po bankovní účty. Potenciál se už projevuje ve výrazném růstu počtu majitelů mobilních telefonů v Rusku. Koncem roku 2003 tvořila penetrace mobilních telefonů v celém Rusku vyjma Moskvu a Petrohrad mizerných osmnáct procent. Dnes je to 61 procent. „Lidé podceňují neuvěřitelnou sílu místního spotřebitelského trhu,“ říká Alexander Izosimov, generální ředitel VimpelComu, druhého největšího ruského mobilního operátora, který loni získal patnáct milionů účastníků, tři čtvrtiny z nich mimo Moskvu a Petrohrad.
Zájem projevují i výrobci spotřebního zboží a poskytovatelé finančních služeb. Nizozemský výrobce piva Heineken, který koncem loňského roku zaplatil odhadem 200 milionů dolarů za čtyři místní pivovary, získal pevné místo na trzích v Nižním Novgorodu, Jekatěrinburgu a Novosibirsku. Mluvčí Olga Vodenkovová uvádí, že „Heineken chce být přítomen v nejrychleji rostoucích regionech“.
Prostor pro rozlet.
Ruské regiony určitě zaostávají za Moskvou, pokud jde o získávání zahraničních investorů. Podle oficiálních statistik Moskva přitáhla v prvním čtvrtletí letošního roku 33 procent všech zahraničních investic. Volgograd získal jen 0,1 procenta. Problémem zvláště pro zahraniční investory bez místních kontaktů je získání souhlasu od neochotných byrokratů. Je ovšem těžké zevšeobecňovat. Manažer firmy IKEA Lennart Dahlgren tvrdí, že si společnost k vybudování svého prvního velkého obchodního centra mimo Moskvu vybrala Tatarstán, muslimskou republiku v centrálním Rusku, z důvodu obřadného zacházení ze strany místní vlády.
Závod o investování v ruských regionech začíná nabírat obrátky, a proto je jisté, že se konkurence přiostří, což zvýší náklady. Avšak ve většině regionálních trhů je nasycení vzdálenou vyhlídkou. „V této chvíli neexistuje žádný limit,“ tvrdí Konstantin Romanov ze společnosti Knight Frank a poukazuje na to, že je spousta neuspokojené poptávky po nejmodernějších hotelích, skladištích a obchodních domech. Vlna kapitalistického rozvoje, která už je tak očividná v ruské metropoli, se v mnoha částech země teprve začíná zvedat. Co by tomu asi řekl Lenin?
Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
PŘEKLAD: Jiří Kasl
