Česko přijme evropskou směrnici přikazující velkým firmám vytvářet dokumenty, v nichž budou své neziskové projekty popisovat. A od těch, které tyto aktivity neorganizují, se automaticky očekává, že začnou.
Nenaděláš nic
Pro ty, kteří kritizují evropskou byrokracii, je to další argument, proč se ozývat. Ohradila se dokonce i proevropsky laděná česká vláda, byť neúspěšně. Společně s dalšími státy se stavěla proti tomu, aby se takzvaný nefinanční reporting stal součástí evropské směrnice.
„Podle našeho názoru by měla být tato problematika řešena na jiné platformě a ponechána spíše na dobrovolnosti, nikoli na povinnosti zveřejňovat tyto informace,“ tlumočí stanovisko ministerstva financí jeho mluvčí Kateřina Vaidišová.
Od začátku roku 2017 nicméně začne povinnost platit. Podle odhadů ministerstva se bude týkat zhruba čtyřicítky největších tuzemských firem. Pravidla jsou taková, že reporty budou muset zveřejňovat firmy s obratem nad 1,5 miliardy, nejméně pěti sty zaměstnanci a půlmiliardovým majetkem. Půjde také o takzvané subjekty veřejného zájmu, tedy banky, pojišťovny nebo podniky klíčové pro fungování státu, jako je právě zmíněné Čepro.
Nejasné záludnosti
Povinné ohlašování „dobra“ má navíc několik nejasných záludností. Zejména jde o to, jak mají dokumenty vypadat. Evropa nechává podobu na jednotlivých státech, Česko se ale podle ministerstva financí žádný návod nechystá vydávat. Druhou možností jsou pak pokyny Evropské komise, sama je ale zveřejní až těsně před platností směrnice. Firmám tak zbude sepsat své dokumenty podle mezinárodních či evropských standardů, jako je například metodika GRI (Global Reporting Initiative).
Podobně jako jiní máme i my obavy, aby povinnosti s tímto spojené, třeba audit, nebyly tak personálně a finančně nákladné, že by to bylo na úkor samotných aktivit odpovědného přístupu.
Jenže jak už to v podobných případech bývá, řídit se regulemi není administrativně úplně jednoduché a nechat si je potvrdit od auditorů není zadarmo. „Podobně jako jiní máme i my obavy, aby povinnosti s tímto spojené, třeba audit, nebyly tak personálně a finančně nákladné, že by to bylo na úkor samotných aktivit odpovědného přístupu. Aby lidé, kteří se nyní věnují například pomoci potřebným, poté většinu času nestrávili nad reporty,“ říká mluvčí elektrárenské společnosti ČEZ Ladislav Kříž. Přestože není seznam firem ještě vyhotoven, ČEZ mezi ně velmi pravděpodobně bude patřit.
Spíše povinnost
Další nejasností je, jestli předkládání zpráv o dobročinnosti také znamená její povinnost. Podle ministerstva financí spíše ano. „Čistě de iure tato povinnost přímo nevzniká, nicméně společensky odpovědné podnikání je zcela jistě jedním z hlavních cílů přijaté směrnice. Pokud se po některých společnostech bude požadovat jeho vykazování, pak zřejmě bude logicky nutné, aby odpovídajícím způsobem zpracovaly společensky odpovědný projekt,“ říká Kateřina Vaidišová z ministerstva financí.
| Jak vzniká povinné evropské dobro |
|---|
| Duben 2014: Evropský parlament přijímá směrnici Září 2014: směrnici přijímá Evropská komise Říjen 2014: státy EU musejí směrnici implementovat do dvou let Prosinec 2016: Evropská komise vydá do tohoto termínu nezávazné pokyny, jak má reporting vypadat 2017: směrnice začne platit 2018: firmy budou poprvé předkládat zprávy o CSR podle nových předpisů |
Povinnost zveřejňovat zprávy s sebou podle ministerstva financí přinese i hrozbu pokut. Byť je to podle úřadu ještě předčasné odhadovat, mohly by být stejné jako za nesestavení výroční zprávy firmy. Šlo by tedy o tři nebo šest procent hodnoty aktiv firmy.
Samo ministerstvo financí nebude s nefinanční zprávou nijak nakládat. Sloužit bude jen pro informaci veřejnosti, zaměstnanců firmy nebo jejích obchodních partnerů.
Charita bez razítka
Proč Evropa dává velkým firmám neziskové aktivity (zkráceně CSR) befelem, není moc jasné. Řada z nich nekomerční aktivity podporuje dobrovolně a zprávy o nich také předkládá. Pravda, nebývají vyhotoveny podle mezinárodních standardů a nevycházejí každý rok, nejde ale spíše o to, aby se bohaté firmy podílely na veřejném životě, než aby o tom měly skvěle sepsaný report? Například Česká spořitelna se na vypracování reportingu nyní připravuje. Společně s mateřskou Erste si vybrala metodiku GRI.
„Ve zprávě o našich společensky odpovědných aktivitách by se nový způsob reportingu měl objevit již v roce 2016, kdy bude popisovat CSR aktivity za rok 2015. Nebude to sice ještě plnohodnotný GRI report, ale bude obsahovat již většinu požadovaných ukazatelů,“ říká mluvčí banky Pavla Kozáková. Banka o svých neziskových aktivitách informuje ve výroční zprávě, zprávy vydávají i dvě nadace, jež založila.
Citlivé regulace
Podobně je na tom mladoboleslavská Škoda Auto. Zprávu o trvale udržitelném rozvoji vydává od roku 2005 s dvouletou periodicitou. Nicméně ani její materiály nebude moci ministerstvo financí uznat, Škodovka se proto chystá plnit standardy GRI4. Její aktuální zpráva v tomto režimu by měla vyjít během několika týdnů, jako jedna z prvních svého druhu v Česku. Přestože firma evropskou normu vítá, je z jejího vyjádření cítit podobný názor, jaký má ministerstvo financí.
„CSR dlouhodobě funguje a mělo by fungovat na dobrovolné bázi. S regulacemi se v této oblasti musí postupovat velice citlivě,“ upozorňuje Jana Bahníková ze Škody Auto. Úřad Andreje Babiše alespoň firmám vzkazuje, že se jim bude snažit kvůli nefinančnímu reportingu zbytečně neztěžovat život.
„Budeme chtít využít maximum úlev, které směrnice umožňuje,“ říká Vaidišová. Příliš velký prostor k manévrování ale není. Ministerstvo tak třeba dovolí dceřiným firmám, aby zprávu nepředkládaly, pokud bude součástí dokumentů jejich mateřské firmy. Více nápadů na ulehčení zatím na světě není.
K čemu je CSR
Nehledě na evropskou snahu na světě přibývá firem, které se chovají společensky odpovědně. I Česko tento trend kopíruje. Když zde začínala fungovat Asociace společenské odpovědnosti, byla jejími členy zhruba třicítka firem. „Za poslední dva roky jsme téměř zčtyřnásobili počet svých členů. Společenská odpovědnost již není trendem, stává se normou,“ popisuje ředitelka asociace Lucie Mádlová.
Od letošního dubna v Česku též působí mezinárodní iniciativa UN Global Compact sdružující přes 13 tisíc organizací se 60 miliony zaměstnanci ve 165 zemích světa. I její počet členů neustále roste.
Ředitelka Asociace společenské odpovědnosti sice připouští, že některým firmám může nová povinnost připadat jako administrativní zátěž, pomůže podle ní ale zvýšit transparentnost firem. CSR aktivity mají i vedlejší podpůrné efekty. Firmám se lépe jedná s bankami o úvěrech, s radnicemi nebo politiky.
Škála aktivit, které české firmy podnikají, je poměrně velká. Například nadace České spořitelny se svými partnery pomáhají seniorům, lidem s mentálním postižením, v oblasti vzdělávání či vědy. Jen v roce 2014 obě její nadace věnovaly na charitu 76 milionů korun. Novější z obou organizací je Depositum Bonum. Spořitelna do jejího jmění vložila peníze z promlčených pohledávek nebo již zakázaných anonymních vkladních knížek. A jde o slušnou částku, bezmála jeden a půl miliardy korun.
Spořitelna, stejně jako ostatní podniky dokážou svoje peníze na dobročinnost rozdělit. Těžko si představit, že to budou od roku 2017 dělat automaticky lépe. Spíš ta dobrota bude stát víc peněz.
Čtěte také:
Firmy nebudou muset platit DPH z potravin věnovaných charitě
Ivana Šatrová pro Strategii: Kampaň na charitu musí ukázat naději
