LIBERALIZACE TRHU Evropská unie v současnosti projednává směrnici o liberalizaci služeb. Proti úplnému uvolnění se však postavily některé ze starých evropských zemí, především Německo a Francie. Ta dokonce pohrozila, že přijetí zcela liberalizovaného záměru by mohlo ohrozit přijetí euroústavy.
LIBERALIZACE TRHU Evropská unie v současnosti projednává směrnici o liberalizaci služeb. Proti úplnému uvolnění se však postavily některé ze starých evropských zemí, především Německo a Francie. Ta dokonce pohrozila, že přijetí zcela liberalizovaného záměru by mohlo ohrozit přijetí euroústavy. Zásadním prvkem v navržené směrnici o liberalizaci služeb je princip země původu. To zjednodušeně řečeno znamená definování toho, odkud služba přichází. Pokud by přicházely do jiných zemí Unie z členského státu, pohlíželo by se na ně jako na služby domácí provenience. Státní orgány koncového státu by tedy proti poskytovateli těchto služeb nesměly postupovat nad rámec povinností daných poskytovatelům služeb domácího původu. Princip země původu (PZP) se ovšem vztahuje pouze na přeshraniční poskytování služeb, tedy nikoliv v případě usazení. PZP není nový, uplatňuje se v různých oblastech, např. v oblasti televizního vysílání, elektronického obchodu či elektronického podpisu. Jde o kolizní normu, která stanoví, že poskytovatel služby se řídí právním řádem země, kde je usazen, a to právě v případech, kdy vyvíjí aktivity v jiném členském státě. Musí se tedy řídit národními pravidly upravujícími zejména chování poskytovatele, kvalitu a obsah poskytované služby, reklamu, smluvní vztahy a odpovědnost poskytovatele. Poskytovatel navíc podléhá dozoru orgánů svého státu původu. ŠIKANOVÁNÍ FIREM To však neznamená, že by orgány hostitelské země nemohly provádět kontroly. V zásadě dochází k situaci, kdy se oba dozorové orgány spojí a za předpokladu účinné administrativní spolupráce dohlížejí nad poskytováním služeb na vnitřním trhu. Reálná situace u sortimentu služeb, který doposud nebyl liberalizován, je ale taková, že poskytovatelé služeb především z nových členských zemí jsou často z důvodu konkurence domácím poskytovatelům šikanováni. Pokud má český podnikatel pocit, že je takto neoprávněně poškozován, může se obrátit na organizaci Solvit při ministerstvu průmyslu a obchodu, která řeší mimosoudní spory podnikatelů s orgány daného státu. Podle názoru ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) je přesto úprava PZP výhodnější spíš pro podnikatele než pro spotřebitele. Pro spotřebitele znamená, že se musí ve vztahu se zahraničním poskytovatelem služby řídit jeho právním řádem. Návrh směrnice o službách na tuto citlivou otázku pamatuje a z působnosti PZP vylučuje řadu oblastí. Jde především o regulované oblasti podnikání, jako energetika, poštovní služby, dodávky vody, nakládání s odpadem. Regulaci podle návrhu směrnice mají podléhat i podmínky zaměstnávání při poskytování služeb v jiném členském státě, uznávání kvalifikací, sociální zabezpečení, služby, jejichž poskytování je v hostitelském státě zakázáno, služby, s jejichž poskytováním je spojeno určité riziko v místě poskytování a řada dalších. Ve všech těchto případech se aplikuje právní řád země, kde je služba poskytována. Kromě těchto obecných výjimek směrnice pamatuje i na výjimky pro konkrétní případy, kdy může hostitelský členský stát ve výjimečných případech přijmout opatření ve vztahu ke konkrétnímu poskytovateli z jiného státu. Lze je uplatnit ve vztahu k bezpečnosti služeb, včetně aspektů týkajících se ochrany zdraví, při výkonu zdravotnických profesí a při ochraně veřejné politiky, zejména ve vztahu k ochraně mladistvých. V praxi vypadá použití PZP tak, že se zahraniční firma usadí v Česku, začne zde podnikat a bude využívat české pracovníky. V daném případě se její podnikání, včetně pracovně právních vztahů, řídí tuzemským právem. To platí pochopitelně i naopak, tedy pro českou firmu, která chce poskytovat služby například v Rakousku či Německu. Problémem jsou kritéria, která firmy hodnotí při úvahách, kde založí sídlo. Určitě mezi ně patří i regulace konkrétního podnikání a stejně tak i cena práce, které jsou v různých zemích odlišné. I když se nejedná přímo o žádný vztah k PZP, právě odlišné podmínky v unijních zemích vedou liberalizaci nepřející politické, odborové či profesní síly k napadání zásady co nejširší a nejhlubší liberalizace. MPO: PŘIJDOU ZMĚNY**
Aplikace PZP znamená, že se český živnostník při podnikání v jiném členském státu bude řídit českým právem a bude podléhat českému dozorovému orgánu. Nemusí proto vynakládat úsilí i peníze na zjišťování regulace v jiném státě. Pokud podnikatel bude působit v jiné zemi a vyšle tam zaměstnance, jejichž situace bude spadat do působnosti tamního práva.
Podle stanoviska ministerstva průmyslu a obchodu má PZP doznat v návrhu směrnice o službách určitých změn, nikoliv však zásadních: „Jde spíš o to vyjasnit všechny oblasti, které mají být z různých ospravedlnitelných a pochopitelných důvodů souvisejících s veřejným zájmem vyňaty. A následně precizovat jejich formulace.“
Diametrálně odlišné a daleko kritičtější stanovisko ke snaze o revizi směrnice navržené Barossovou komisí má Hospodářská komora ČR. „U pohybu zboží znamená PZP, že stačí, aby výrobek splňoval normy podle zákonů země, kde je vyráběn,“ říká prezident komory Jaromír Drábek. Například poradce, který splní všechny potřebné parametry ve své zemi, by měl mít možnost nabízet služby ve všech dalších zemích Unie.
Drábek o problematice jednal s našimi europoslanci, místopředsedou Evropského parlamentu Miroslavem Ouzkým a místopředsedkyní výboru pro vnitřní trh Zuzanou Roithovou. „Ti problémy spojené se směrnicí o liberalizaci služeb chápou a věřím, že se podaří najít více hlasů a směrnice v podobě, v jaké se nachází nyní, nebude přijata. Než takovou směrnici, to raději žádnou,“ uzavírá Drábek.
