Různorodé zájmové skupiny dospěly ke konsenzu, který nikdo nečekal
Lesy jsou ve špatném stavu a nadále chřadnou. K tomuto varujícímu závěru před rokem dospělo více než dvě stě vědců a odborných pracovníků. Jejich stanovisko rozpoutalo dosud probíhající ostrou polemiku. Tradiční lesníci těžce nesli tvrdou vědeckou kritiku staletími ověřených způsobů lesnického hospodaření. Vědci napadli nejen nenapravitelně udržovanou stejnověkost porostů a pokračující holoseče, ale shromáždili také mnoho důvodů, proč by se mělo zastavit i státem podporované vápnění a hnojení. Dokonce zpochybnili ideál lesa uklizeného jako klícka ve prospěch povalujících se větví, ba zteřelých starých stromů. Tím proti sobě popudili nejen lesníky, ale i mnohé chalupáře, kteří sbírají klest, aby vyčistili les a měli co spalovat v kamnech místo sirnatého uhlí. Když do této rozbouřené atmosféry přišla příprava národního lesnického programu do roku 2013, kdekdo očekával tvrdý náraz dvou názorových a profesních front. Opak byl pravdou. Názorově to mezi různorodými skupinami sice pořádně jiskřilo, ale výsledkem byl konsenzus, na nějž by si odvážil vsadit asi málokdo.
Blíž přírodě.
Cílem je trvale udržitelné hospodaření v lesích. Vyžádá si podstatné omezení holosečí a důraz na smíšené porosty s preferencí ekonomicky významných druhů dřevin. Ještě razantnějšímu vykročení směrem k přirozenému lesu mají sloužit vybrané postupy bližší přírodě. V tomto způsobu hospodaření už nebudou mít holoseče vůbec žádný smysl, těžit by se mělo výběrným způsobem strom od stromu. V takových porostech by už měla být jen přirozená vegetace, zatímco v běžném produkčním udržitelném lese by introdukované druhy vadit neměly. Předpokládá se rozdílný přístup k lesům podle jejich kategorie, velikosti a druhu vlastnictví - ekologické funkce by měly plnit zejména lesy ve vlastnictví státu.
Národní program ukládá vlastníkům pěstovat prostorově a druhově rozrůzněné lesní porosty s co největším využitím přírodních procesů. Vyžaduje výrazné snížení počtů jelení a srnčí zvěře, která narušuje přirozené omlazení stromů a ohrožuje přírodní rovnováhu lesního ekosystému. Stát musí formulovat strategii odstraňování starých ekologických zátěží, způsobených zejména okyselením půd. Měl by zřídit státní lesní fond, který by pomáhal čelit současným nepříznivým vlivům na les, zejména rostoucím emisím silniční dopravy a přicházející klimatické změně. Přednost by měly dostat biologické meliorace lesa před chemickými.
Zhruba čtvrtina lesních porostů se nachází ve zvlášť chráněných územích. Pod přísnou ochranou s bezzásahovým režimem je ovšem pouze patnáct tisíc hektarů, což je něco málo přes půl procenta celkové rozlohy lesů. Tři čtvrtiny porostů tvoří lesy hospodářské.
Na třech pilířích.
Trvalé udržitelnosti lesa nelze docílit bez změny ekonomických a sociálních přístupů. Proto návrh národního lesnického plánu uvádí, že stojí nejen na ekologickém, ale i na ekonomickém a sociálním pilíři. Lesní hospodářství společně s navazujícími výrobními sektory vytváří pět až sedm procent HDP. Přestože sám les se podílí pouze 0,7 procenty, dalších pět až šest procent HDP, tvořených zpracovatelským průmyslem, je na něm přímo závislých.
Jak se pilíře navzájem podpírají, či naopak, dokumentuje umělá nadvláda smrku i v původně listnatých lesích. Dosud výhodný vysoký podíl porostních zásob smrkového dříví je vzhledem k předpokládané klimatické změně ekonomicky riskantní.
Diskriminačně na lesnickou veřejnost působí přístup státu k dani z lesní půdy. Daň z nemovitosti u zemědělské půdy má být zrušena. O podobném kroku v oblasti lesa však nikdo neuvažuje. Jako křivdu to vnímá zejména Sdružení vlastníků obecních lesů. „Je v tom určitý paradox - lesy bez rozdílu vlastnictví plní funkce pro celou společnost. Už jen to, že kdokoli může vstupovat do lesních porostů, aniž se musí starat, komu patří. Rekreační úloha lesů přitom stále roste. K tomu mnohdy přistupují i jiné společensky významné funkce, které by mohly být vlastníkům kompenzovány právě zrušením daně,“ myslí si Vašíček.
Ostatně lesy zvláštního určení a ty ochranné už stejně daně neplatí a dohromady představují celou čtvrtinu českých lesních porostů. To jsou ty lesy, které plní půdoochranné a protierozní funkce nebo jsou významným místem akumulace vod. Také lesy národních parků nebo ty, jež jsou nadměrně zatěžovány exhalacemi z elektráren a průmyslu. Alespoň trochu z každé této role se však týká úplně všech lesů, přestože nemají nějaký zvláštní režim. Přitom daň z lesních nemovitostí představuje pro státní pokladnu jen nevelký přínos 160 až 170 milionů korun. Pocit křivdy může být mnohem citelnější.
Novinkou má být finanční renta za právo hospodařit v lesích ve vlastnictví státu. Další úkol, který národní lesnický program ukládá, je scelování lesních majetků kvůli lepšímu obhospodařování. Osvobození i od této daně z převodu nemovitostí by však už bylo citlivějším zásahem do státní pokladny. Mnohé převody však kvůli neochotě platit daň váznou a roztříštěnost lesů zbytečně přetrvává.
Otevřené rány.
Nelze se tu věnovat všem sedmnácti dlouhodobým cílům, které mají být naplněny konkrétními opatřeními v legislativě, poradenství či v operativních úkolech státní správy.
Za pozornost stojí alespoň pět dílčích bodů, které jsou dírami v opěvovaném konsenzu. Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství se rázně postavila proti navrhovanému zákazu pronájmu státního lesa za účelem hospodaření. Ministerstva zemědělství a životního prostředí budou muset řešit také požadavek na periodické opakování Národní inventarizace lesů a na volný přístup k jejím zdrojovým datům. Rovněž další nejasnosti se týkají inventarizace. Mezi Sdružením vlastníků obecních lesů a Hnutím Duha přetrval rozpor nad zaváděním ekologicky šetrné lesní mechanizace a sama ministerstva mezi sebou budou muset vyjasnit kompetence v péči o krajinu a sjednotit působení státu ve vztahu k lesům.
Houby budou.
Českého občana potěší, že na rozdíl od Slovenska, které aktuálně vytáhlo proti cyklistům, tuzemský návrh lesnického programu trvá na právu volného vstupu do lesů a na principu jejich obecného užívání na vlastní nebezpečí. Rekreační využití lesa se má ještě posílit.
Na druhé straně nezapadla ani zpočátku odmítaná kritika ve stanovisku vědců. „Velice mě potěšilo, že lesníci přijali odpovědnost za přírodě blízké hospodaření a za ochranu biodiverzity. Pod tímto pojmem si lidé už nepředstavují jen záchranu orangutanů v dalekém pralese. Ohroženou biodiverzitu máme i v našich lesích a musíme o ni pečovat,“ připomíná jeden ze signatářů vědecké výzvy Jan Hofmeister z České geologické služby.
Zdola to jde lépe
Klíčem k domluvě byla především usilovná práce s každou formulací v diskusi zástupců všech zájmových skupin o les. Zúčastněné zřejmě nutil k dohodě strach z obvyklé praxe, kdy se odborné veřejnosti předloží návrh předem zpracovaný ministerskými úředníky. V rychlosti se pak některé připomínky zdola akceptují, jiné se však pod nějakou záminkou bez další diskuse odmítnou. Tak by mohli přijít všichni zkrátka.
Účastníci jednání však odmítli i teze, které předžvýkaly vybrané skupinky z vlastních řad. A slovo po slově pak skládali celý program všichni zainteresovaní - od zástupců vlastníků lesů, přes podnikatele v lesním hospodářství a mluvčí stavovských lesnických organizací až po představitele různých nevládních organizací. Nechyběli ani učitelé lesnických fakult, pracovníci ústavů a institucí ochrany přírody a představitelé státní správy a samospráv. Jak však bylo možné zvládnout i zcela protichůdné názory? „V uzavřené místnosti byla dána témata na celý jednací den. A účastníky jsem nepustil dříve, než se dohodli,“ popisuje zrod konsenzu ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Jaromír Vašíček, který byl moderátorem diskusí. Impulz k přípravě programu zdola překvapivě vzešel z Evropské unie.
