Jen právníci si přijdou na stamiliony korun
V sejfu ministra financí Bohuslava Sobotky pravděpodobně dodnes leží důvěrná dohoda, která mohla České republice ušetřit stovky milionů korun vynaložených za právníky a další miliardy až desítky miliard korun, které možná bude Česká republika platit Nomuře. Dohodu mezi Nomurou a Českou republikou nazvanou Nulová varianta vypracoval tým někdejšího ministra financí Jiřího Rusnoka v červenci roku 2002. Z obsahu smlouvy, kterou má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že Nomura a Česká republika se dohodly na smírném řešení sporu. Pokud by byla smlouva podepsána, náklady státního rozpočtu by byly nulové. Poté, co se dohodou Zemanova vláda odmítla zabývat a ministr financí Bohuslav Sobotka následně odmítal pokusy Nomury o vyřešení sporu, náklady na rozpočet rozhodně nulové nebudou.
Otázka image.
Ministr Rusnok chtěl předejít riziku, že stát po všech nákladech na sanaci IPB bude muset platit ještě sankce Nomuře. „Případná prohra by znamenala významnou zátěž pro státní rozpočet. Samotné právní náklady na toto řízení mohou dosáhnout vysoké částky. V případě prohry by ČR musela hradit náklady obou stran, které pravděpodobně celkem přesáhnou 400 milionů korun. Nomura má silný právní tým, do této doby vyhrála všechny tři spory proti ČSOB,“ uvedl Rusnok v červenci 2002 v doprovodném materiálu ke smlouvě. Jak vysoké jsou v současné době náklady na zastupování státu v této arbitráži, nechce ministerstvo financí zveřejnit, neboť spor dosud nebyl ukončen. Mluvčí ministerstva Petra Krainová sdělila, že se bude jednat o stovky milionů korun. Kvalifikované odhady hovoří o tom, že částka, kterou ministerstvo odhadovalo v roce 2002, není daleko od reality. Obě strany si rovněž uvědomovaly, že výsledek jakékoli arbitráže je nejistý. Nomura by po dohodě se státem opět získala možnost působit v lukrativních a perspektivním středoevropském regionu, což po pádu IPB v podstatě nemohla. Neméně podstatná je rovněž otázka image. Renomé velké globální investiční banky do značné míry závisí na její serióznosti a nepoškozeném jménu. Zhoršení své pověsti si však uvědomovali i naši zástupci. Spor s Nomurou vyvolal vlnu kritiky a dotazů ze strany celé řady mezinárodních institucí. Jejich hlavní obavou byla otázka diskriminace zahraničních investorů. „Uzavřením dohody s Nomurou jednoznačně odpadnou zmíněné obavy,“ uvádí se v doprovodném materiálu ke smlouvě. Oprávněnost těchto obav potvrdil tento týden i článek ve Financial Times, který referoval o výhře Nomury nad Českou republikou a připomněl i arbitráž se CME. List konstatuje, že opět vznikají pochybnosti o podnikatelském prostředí v České republice.
Má dáti – dal.
Principy dohody státu s Nomurou byly prosté. Japonská banka se by se podpisem smlouvy zavázala, že se vzdává veškerých nároků vůči českému státu v souvislosti s IPB a že stahuje žalobu na ochranu investic, zastaví i další spory a stížnosti u EU a dalších mezinárodních institucí. Rovněž neposkytne pomoc třetím stranám při zahájení právních sporů v souvisejících s IPB. Žalobu na ochranu investic měl na oplátku stáhnout i český stát, kromě toho však hodlal ukončit všechna řízení proti Nomuře, na kterých by mohl mít ekonomický zájem, a to včetně sporů ČSOB s Nomurou. Ministerstvo financí sice dohodu včetně negociací s Nomurou dokončilo, premiér Zeman však v předvolebním období citlivou kauzu řešit nehodlal. Končící Rusnok tedy předal hotovou dohodu Bohuslavu Sobotkovi. Ten měl na uzavření dohody, eventuálně vyjednání ještě výhodnějších podmínek, dostatek času, nulovou variantu však odmítal. Po celou dobu jeho tiskové oddělení pouze zásobovalo veřejnost prohlášeními o tom, že pozice státu v arbitráži je velice silná. Jak se ukázalo, nebyla.
Soudů přibylo.
Válka právníků ve vztazích Nomury a jejích satelitů se státem a ČSOB se od doby vyjednávání ministra Rusnoka rozrostla. V roce 2002 šlo na jedné straně o právě prohranou londýnskou arbitráž a proti ní stála žaloba Fondu národního majetku (FNM) u curyšské arbitráže za porušení českých zákonů a smluvních závazků po vstupu japonské banky do IPB. Stát se domáhal odškodnění ve výši tří až osmi miliard korun. Šlo o žalobu, která měla odškodnit FNM za to, že Nomura po vstupu do IPB nenavýšila kapitál, jak se zavázala ve smlouvě. Poté, co spadla Rusnokova dohoda pod stůl a začala jednat londýnská arbitráž, požádalo Ministerstvo financí ČR curyšské arbitry, aby mohlo rozšířit žalobu o škody způsobené státu tím, že musel na IPB uvalit nucenou zprávu a při záchraně celého bankovního systému vydat velmi vysoké částky. Maximální hranice náhrady byla stanovena na 263 miliard korun. Poslední upřesnění české strany hovoří o 111 miliardách. Není však jisté, co je do této sumy započteno. Ve skutečnosti ztráta vykázaná ČKA na operaci s aktivy IPB dosáhla 121 miliard. Další miliardy jsou postupně propláceny ze záruk poskytnutých ČNB.
Každopádně to byl nástroj pro další jednání o smíru. Reálnost nároku je totiž velmi sporná, protože náklady vykazované státem zahrnují i položky, u nichž je zjevné, že vznikly způsobem řešení krize kolem IPB, které zvolila vláda.
České pivo na pokračování.
Dalším předmětem sporů byla akce České pivo, v níž Nomura získala akcie nejhodnotnějších českých pivovarů a zaplatila za ně po krachu IPB jejími vlastními bezcennými akciemi. Tyto spory byly vedeny na straně ČSOB prostřednictvím firem Torkmain a Levitan, které patří k seskupení takzvaných kajmanských fondů. Protistranou je společnost Pembridge, patřící ke skupině Nomura. V době přípravy Rusnokovy dohody měla za sebou ČSOB dvě naprosto jasné prohry v soudních sporech u nizozemského obchodního soudu a u londýnské arbitráže. Česká strana tvrdí, že v dalším sporu u českého soudu má ČSOB navrch, ale tak se její zástupci vyjadřovali i před konečnými výroky v prohraných arbitrážích. V tomto sporu jde o náhradu škody ve výši 24 miliard korun navýšenou o úroky. Tuto částku by v případě vítězství ČSOB získal stát a mohla by sloužit k pokrytí ztrát z dalších soudních sporů, ale i před vynesením rozsudku jako mocná páka k dosažení smíru.
Místo toho zřejmě slouží jako páka ČSOB vůči ministerstvu financí a banka svým postavením blokuje možnost dosažení smíru. ČSOB se dožaduje na státu náhrad, které jsou zřejmě v rozporu s původními dohodami.
Jediný smír.
Vztahy mezi ČKA, ČSOB a PPF představují další okruh sporů. Zde došlo již loni k dohodě a vzájemné nároky se postupně vypořádávají. Klíčovou žalobou v tomto segmentu bylo podání PPF banky na ČSOB kvůli porušení pravidel hospodářské soutěže. PPF banka se domáhala vcelku zanedbatelné náhrady škody, ale požadovala, aby ČSOB vrátila ČKA neoprávněnou státní pomoc v rozsahu zhruba osmdesáti miliard korun. V tomto souboru sporů došlo loni k dohodě a narovnání státu s Nomurou to nijak nezatěžuje.
Mimo kontrolu.
Naopak problémem může být žaloba, kterou podala IP banka, zbytková část IPB, po skončení nucené správy. Jde o žalobu na společnost JPMorgan o neplatnost ocenění majetku IPB převedeného na ČSOB. Investiční banka JPMorgan působila jako třetí oceňovatel majetku poté, co se oceňovatel nuceného správce, společnost HSBC a firma CAIB, která pracovala pro ČSOB, zásadně rozešly ve svých výsledcích. Zatímco HSBC ocenila hodnotu převáděného majetku na čtyřicet miliard kladných, tak CAIB došla k záporné hodnotě ve výši 153 miliard korun. JPMorgan nakonec vyřkla verdikt, že cena IPB byla minus 65 až 70 miliard, nicméně v očištěném stavu měla cenu kladnou 54 až 58 miliard. Na IP banku byl však vyhlášen konkurz a konkurzní správkyně ve veřejné dražbě prodala tento spor jako pohledávku slovenskému investorovi. Ten dále pokračuje v arbitráži, o jejímž průběhu nejsou známy žádné podrobnosti. Je však možné, že spor kontroluje Nomura a v případě vítězství by to postihlo nejen JPMorgan, ale také ČSOB. Té by hrozilo, že bude muset za majetek po IPB něco významnějšího zaplatit majiteli prodané pohledávky.
