Členové podnikatelské rodiny Malburgů se výrazně zasloužili o průmyslový rozvoj východočeských Smiřic. V polovině 19. století založili ve městě likérku a úspěch slavili i s výrobou octa, hořčice a drasla.
Autor: Smiřice.eu
První písemná zmínka o Smiřicích pochází z roku 1361, kdy patřily šlechtickému rodu Smiřických. Roku 1659 byly povýšeny na město a jejich význam nadále rostl. Už od středověku zde fungovala řada živností, které později doplnily i mlýn a pivovar. Opravdový rozvoj průmyslu ale přišel až v polovině 19. století, kdy ve Smiřicích vznikly první větší továrny.
Kromě cukrovaru Johanna Liebiga (Profit o něm psal zde) to byla především likérka firmy „Ed. Ad. Malburg a syn“, založená po roce 1850 podnikatelskou rodinou Malburgů. Zpočátku nevelký závod se postupně rozrostl na významný podnik a po první světové válce zaměstnával až sto lidí.
Úspěch se nepromíjí
Malburgové (původně Mautnerové) přišli do Smiřic před rokem 1755 z Prahy. Od majitelů smiřického panství si pronajali tehdy neprosperující pivovar s lihovarem a pustili se i do chovu dobytka.
Dařilo se jim dobře, když ale roku 1839 velká část Smiřic vyhořela, udělali chybu. Do veřejné sbírky věnovali víc než hradecký biskup, čímž si znepřátelili církev i vrchnost. Jejich podnik navíc rekordně rychle rostl a přinášel takové peníze, že to bylo všem konkurentům i úřadům podezřelé.
Nájemní smlouva na palírnu a pivovar jim proto nebyla roku 1841 prodloužena a rodina se dostala do nelehké situace. Někteří její členové odešli do Vídně, kde začali vyrábět droždí, jiní ale zůstali a rozhodli se vybudovat ve městě nový podnik. To se jim podařilo po roce 1850, kdy ve Smiřicích vznikla likérka „Ed. Ad. Malburg a syn“.
Vegetal králem
Zakladatelem podniku byl Eduard Adolf Malburg, ředitelé se ale v následujících letech často střídali. Firma se opět rychle rozrůstala a rozšiřovala se i nabídka zboží. V ní bylo až 152 různých likérů, z nichž ovšem ne všechny závod běžně vyráběl, protože neměl potřebné ingredience.
| OSVALD MALBURG (1871-1930) |
| Narodil se 24. února 1871 ve Smiřicích v rodině likérnického podnikatele Albrechta Malburga. Vystudoval práva a koncem 19. století převzal vedení rodinné firmy, kterou rozšířil o nové provozy. Oženil se s maďarskou šlechtičnou Ilonou Puteani, v manželství ale nebyl šťastný. Začal navštěvovat noční kluby a mnoho peněz prohýřil. Kvůli tanečnici Josephině Bakerové ohrozil dokonce chod smiřického podniku, který nezkrachoval jen díky včasnému zásahu bratra Jiřího. Zemřel 13. března 1930 po autonehodě. |
Sortiment proto tvořilo hlavně několik druhů brandy, ovocné destiláty, krémové likéry, koktejly, punče a rum. Později přibyly i ovocné šťávy, čaje a také speciální hořčice s okurkami určená pro zámožnější klientelu. Podnik ale nejvíc proslavil likér Vegetal, který vymyslel míchač Sladký. Zájem o něj byl po celém světě a ještě dlouho po ukončení výroby na něj přicházely objednávky.
Se zvyšováním produkce rostl i počet dělníků, o které majitelé náležitě pečovali. Budovali pro ně byty, dávali jim dárky k Vánocům, a dlouholetým pracovníkům vypláceli dokonce i důchod.
Flamendr a tanečnice
Největšího rozkvětu dosáhl podnik v letech 1900 až 1920 pod vedením Osvalda Malburga. Závod se rozrostl o nový lihovar, čistírnu lihu, draslovnu, octárnu, výrobnu malinové šťávy i velkoobchod vínem. Dopravu pak roku 1913 výrazně urychlila železniční vlečka.
Osvald Malburg byl úspěšný podnikatel, firmu mohl však přivést i k zániku. Měl velké osobní ambice, oženil se proto s baronkou Ilonou Puteani ze zchudlého maďarského rodu. Manželství ale nebylo šťastné a Malburg začal brzy hledat povyražení jinde. Při obchodních cestách utrácel v kasinech, navštěvoval noční podniky a obklopoval se pochybnou společností. Když do Prahy přijela známá tanečnice Josephine Bakerová, bláznivě se do ní zamiloval a kupoval jí velmi drahé dárky.
Pro smiřickou likérku to byla neúnosná zátěž, firma se proto musela roku 1930 změnit na akciovou společnost. Její vedení převzal Osvaldův mladší bratr Jiří a jen díky němu podnik nakonec přežil.
Pektinová budoucnost
Na další rozvoj ale už nebyl čas. Vypukla druhá světová válka a Malburgové zachránili likérku před německým záborem jen díky úplatku. Po osvobození roku 1945 museli ovšem stejně podnik i republiku opustit a odešli do Štýrského Hradce.
Firma „Ed. Ad. Malburg a syn“ byla znárodněna a stala se součástí Východočeských konserváren a lihovarů se sídlem v Novém Městě nad Metují. Produkce lihovin pokračovala do roku 1960, poté už fungovala jen octárna a později linka na bramborové hranolky.
Uvažovalo se také o výrobě pektinu (chemické látky do zavařenin), přestavba provozů se ale dlouho odkládala a nakonec k ní došlo až v 80. letech minulého století.
Společnost Pektin Smiřice pak v privatizaci získala dánská společnost Danisco, která se specializuje na výrobu citrusových pektinů. V bývalé likérce dnes zaměstnává stejně jako rodina Malburgů zhruba sto lidí.
Prameny: Město Smiřice, Smiřice.eu, Wikipedia.cz
