ZAJIŠTĚNÍ POHLEDÁVKY Smluvní pokuta patří mezi nejčastější způsoby, jakými podnikatelé zajišťují své pohledávky. Za jakých podmínek ji lze uplatnit a na co si dát pozor? Dotazy čtenářů Profitu svědčí o tom, že při praktickém uplatňování smluvní pokuty (známé též pod slovem penále) přetrvává řada nejasností.
ZAJIŠTĚNÍ POHLEDÁVKY Smluvní pokuta patří mezi nejčastější způsoby, jakými podnikatelé zajišťují své pohledávky. Za jakých podmínek ji lze uplatnit a na co si dát pozor? Dotazy čtenářů Profitu svědčí o tom, že při praktickém uplatňování smluvní pokuty (známé též pod slovem penále) přetrvává řada nejasností. Situaci ještě komplikuje existence dvojí právní úpravy smluvní pokuty - jedna v občanském zákoníku, druhá v obchodním zákoníku. Úprava je v obou předpisech natolik odlišná, že nelze použít (a to ani podpůrně) ustanovení jednoho zákoníku pro zákoník druhý. Předně je třeba tedy vyřešit otázku, podle kterého zákoníku se bude námi uzavíraná smluvní pokuta řídit. PÍSEMNĚ A PŘESNĚ Smluvní pokuta upravená v paragrafech 300 až 302 obchodního zákoníku se použije v případě, že si ji sjednávají podnikatelé mezi sebou v rámci své podnikatelské činnosti. Tuto pokutu si musí podnikatelé sjednat písemně . Musí tak učinit v samostatné smlouvě - nestačí jen zmínka na faktuře nebo dodacím listě (jak se často děje). Není-li smluvní pokuta písemně ujednána, tj. dohodnuta a schválena oběma smluvními stranami, může se oprávněný domáhat pouze svých nároků vyplývajících přímo ze zákona - tj. úroku z prodlení, případně náhrady vzniklé škody. Zároveň musí v tomto sjednání jednoznačně stanovit způsob jejího výpočtu . Smluvní pokuta může být stanovena: * jednorázovou částkou, * procentem z určité sumy, * nebo pomocí nějakého vzorce. Dále musí být jednoznačně uvedeny jedna nebo více povinností , jejichž porušením vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu. Nejčastěji bývá takovou povinností dodržení termínu (splatnosti, předání díla, obstarání věci apod.). NEZAVINĚNÍ NEOMLOUVÁ! Povinnost zaplatit smluvní pokutu nastává okamžikem porušení smluvní podmínky. Pokud ve smlouvě není uvedeno jinak, je tomu tak i v případě, že ten, kdo smluvní podmínku porušil, toto porušení nezavinil! Smluvní strany si však mohou výslovně domluvit, že smluvní pokuta se bude vztahovat pouze na tzv. zaviněná porušení smluvních podmínek. Lze tak vyloučit placení smluvní pokuty v případě kalamity, neočekávané změny na trhu, výpadku dalšího dodavatele apod. Zaplacením smluvní pokuty ovšem nezaniká původní závazek . Je tedy nadále nutné ho splnit. SOUD MŮŽE POKUTU SNÍŽIT V případě soudního sporu o povinnost zaplatit smluvní pokutu se může povinný domáhat, aby soud nepřiměřenou smluvní pokutu snížil, a to s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Soud může snížit výši pokuty až do výše škody vzniklé porušením smluvní povinnosti. Oprávněnému by se tedy mělo dostat plnění alespoň ve výši prokázané škody , která mu vznikla. To, zda soud smluvní pokutu sníží a o kolik, je otázkou jeho uvážení. Jediným vodítkem zde bude výše škody, která vznikla druhé straně. Typickou škodou, která může z nedodržení smluvní povinnosti vzniknout, může být například: * ušlý zisk, * penále vyúčtované subdodavatelem, * náklady na náhradní zajištění plnění, * uhrazená přesčasová práce. V praxi se může stát, že škoda způsobená nedodáním (nebo pozdním dodáním) součástky za několik korun způsobí škodu v řádu tisíců i desetitisíců korun. Při stanovování výše smluvní pokuty by tedy obě strany měly být „rozumné“: Jednak nestanovovat smluvní pokutu nesmyslně vysokou, jednak ani nepožadovat příliš nízkou - druhá strana by si měla uvědomit, že z porušení smluvní povinnosti může jejímu protějšku vzniknout daleko větší škoda, než se na první pohled zdá. PRO BĚŽNÉ ZÁKAZNÍKY Pokud ale podnikatel v rámci své činnosti prodává své výrobky či služby běžným zákazníkům, kteří nejsou podnikateli, řídí se jejich vztah ohledně smluvní pokuty občanským zákoníkem (§§ 544 a 545). Obě strany si ale mohou výslovně dohodnout, že se jejich vztah bude řídit podle výše uvedené úpravy v obchodním zákoníku. Také podle občanského zákoníku lze smluvní pokutu sjednat pouze písemně. Opět musí být zcela jasné, jak je smluvní pokuta vysoká nebo jak bude vypočtena. Pokud si tedy účastníci smluvního vztahu nedohodnou něco jiného, nemůže se poškozený domáhat škody, která není kryta smluvní pokutou. Na rozdíl od obchodního zákoníku platí, že smluvní pokutu není povinen zaplatit ten, kdo prokáže, že nezavinil porušení smluvní povinnosti. Dalším podstatným rozdílem oproti obchodnímu zákoníku je nemožnost snížit smluvní pokutu soudem až na výši vzniklé škody - což je ve srovnání s úpravou v obchodním zákoníku nepoměrně tvrdší. V rozhodování soudů se proto objevily dva rozdílné právní názory: Jeden zastává názor, že pokud si to účastníci smluvili, věděli, co si smlouvají, jejich ujednání o smluvní pokutě je tedy platné a soud nemá právo do něj zasahovat. Druhý názor tvrdí, že účastníci si v rámci smluvní volnosti sice mohou sjednat cokoliv, co neodporuje zákonu, ale nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta může za určitých okolností konkrétního případu odporovat dobrým mravům . Podle tohoto druhého názoru rozhodovaly například soudy v otázce smluvních pokut vyplývajících z kupních smluv uzavřených během prezentačních akcí na nádobí: smluvní pokuta ve výši 25 % kupní ceny je podle nich v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokutu tedy v několika případech snížily na 10 % kupní ceny. DVOJÍ ÚPRAVA
Obchodní zákoník: Použije se v případě, že si smluvní pokutu sjednávají podnikatelé mezi sebou v rámci své podnikatelské činnosti.
Občanský zákoník: Použije se v případě, že podnikatel v rámci své činnosti prodává své výrobky či služby běžným zákazníkům, kteří nejsou podnikateli.
