Kvůli smogu přichází česká ekonomika o desítky miliard korun. Firmy musejí omezovat výrobu a lidé, které špinavý vzduch dusí, nemohou kvůli nemocem pracovat. Pomoci by mohly miliardy z evropských fondů. Vláda chce rovněž zpřísnit kontroly, čím lidé doma topí. Právníci tvrdí, že nedotknutelnost obydlí zaručená Ústavou se na lidi pálící odpad nevztahuje.
Foto: Radek Kalhous/MF Dnes/Profimedia
Do Česka se za několik dnů vrátí smog. Po krátké přestávce, kdy se dal vzduch alespoň trochu dýchat, se podle meteorologů znovu zvýší koncentrace prachu, oxidů dusíku a dalších škodlivin. Přestože zima ještě nezačala, bude to již potřetí od začátku podzimu, kdy budou muset v některých krajích vyhlásit stav regulace.
Podniky, které působí v oblastech nejvíce postižených smogem a které zároveň patří k největším zdrojům exhalací, kvůli smogu finančně krvácejí. Omezení výroby je stojí stovky milionů korun ročně. „Výrobu v Moravskoslezském kraji musely omezit například koksárenská společnost OKK, hutní firmy ArcelorMittal Ostrava, Třinecké železárny a Evraz Vítkovice Steel,“ popsal dopady regulace z minulých dnů Petr Holica, regionální manažer Svazu průmyslu a dopravy pro Moravskoslezský kraj. Zkrátka přichází i stát, který kvůli nižším tržbám a zisku firem vybere méně na firemních daních či na dani z přidané hodnoty.
Tím ale účet za špinavý vzduch zdaleka nekončí. Jen kvůli onemocnění dýchacích cest, za které může i špatné ovzduší, Češi každý rok prostonají celkem přes 12 milionů dnů. Kdyby byli zdraví a chodili do práce, jen loni by bylo české HDP o zhruba 26 miliard korun vyšší. A stát by na daních a pojištění mohl vybrat o 9 miliard korun víc.
Miliony v komíně
Největší znečišťovatelé ovzduší trpí omezováním provozu nejvíce. ArcelorMittal Ostrava přichází každý den regulace až o dva miliony korun. Firma přitom dobrovolně omezuje výrobu již při signálu upozorňujícím na možnost vzniku smogu a nečeká až na signál vyhlašující povinnou regulaci. „Poté co byla vyhlášena regulace, jsme zastavili jak manipulaci s prašným materiálem, tak omezili výrobu v nejprašnějších provozech. Týká se to hlavně koksovny, zařízení na úpravu rudy, takzvané aglomerace a ocelárny,“ popisuje opatření Věra Breiová, mluvčí ArcelorMittal Ostrava.
V součtu přináší smog pro podniky významné snížení výnosů. „Ztráty ve výrobě v souvislosti s omezením výroby činily v loňské zimní sezoně zhruba 50 milionů korun,“ řekl Profitu Zbyněk Kvapík, generální ředitel a předseda představenstva Evraz Vítkovice Steel. Situace se přitom netýká jen Moravskoslezského kraje. Regulaci musely při poslední smogové vlně vyhlásit také úřady v Ústeckém kraji a ve Středních Čechách. Provoz omezila i neratovická firma Synthos. Regulace se netýkala přímo výroby, ale podnikové teplárny, která dodává energii nejen v rámci firmy, ale i dál do Kralup. „Museli jsme odstavit spalování mazutu a nahradit ho zemním plynem a technickými plyny. Rozdíl v ceně je 10 až 15 procent,“ uvedl Eduard Frey, který má ve společnosti Synthos regulační opatření na starosti.
Provozovatel většiny českých elektráren ČEZ kvůli regulaci výrobu elektřiny omezovat nemusí. Nicméně musí se chovat šetrněji k životnímu prostředí. „Kropí se cesty, omezuje se manipulace s uhlím a dělají se další kroky, které regulují prašnost tak, aby se při smogové situaci životní prostředí už dál nezatěžovalo,“ popsala Eva Nováková, mluvčí ČEZu. Rozsah opatření podle ní závisí na stupni regulace.
Náklady smogu stát nezná
Celková čísla o ekonomických dopadech smogu na tuzemské podniky nemá k dispozici ani ministerstvo průmyslu a obchodu ani Svaz průmyslu a dopravy a další organizace zastřešující tuzemské podniky. Nejen to ukazuje, že se téma znečištění ovzduší v Česku dlouhodobě podceňuje. A to přesto, že Ostravsko patří v tomto ohledu k nejpostiženějším regionům na světě a v Evropě není podle odborníků lokalita s horším ovzduším.
Chybějí i další klíčové údaje. Nejsou například dostupná data, jak se kvůli smogu zvyšují náklady na zdravotní péči. „Považuji to za velmi smutnou záležitost. Náklady na zdravotní péči přitom musejí být velmi vysoké. Nejenom na práci lékařů nebo léky, ale je třeba brát v úvahu, že lidé nemohou chodit do zaměstnání, protože jsou sami nemocní nebo musejí zůstat doma s nemocnými dětmi,“ říká Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, přední český odborník na zdravotní rizika způsobená smogem. Podobná studie podle něj v Česku citelně chybí. „Upozorňujeme na to dlouhodobě, zatím zcela neúspěšně,“ dodal Šrám. Právě jasné vyčíslení může ukázat, že vysoké náklady na opatření zlepšující stav ovzduší v průmyslových podnicích se vrátí na snížení výdajů, které jdou z veřejných zdrojů na zdravotní péči.
Přitom nemocnost, ale i úmrtnost v oblastech postižených smogem je výrazně vyšší než ve městech s čistějším ovzduším. Podle konzervativních údajů zemře na následky znečištěného ovzduší v Česku ročně nejméně dva a půl tisíce lidí. Jen znečištění vzduchu prachem se podílí na celkové úmrtnosti od 1,8 procenta v méně špinavých lokalitách až po 12 procent v místech nejvíce znečištěných průmyslem a intenzivní dopravou. Odborníci rovněž odhadují, že za loňský rok bylo v důsledku znečištění prachem přijato do nemocnic v celém Česku přibližně 900 pacientů s akutními srdečními obtížemi a 1 400 pacientů s akutními dýchacími problémy.
Případy akutních onemocnění přitom nejsou při léčbě nemocí způsobených znečištěným ovzduší to nejdražší. Naopak. Více peněz stojí dlouhodobé léčení chronických chorob, například alergií. Počet alergických dětí se kvůli špinavému vzduchu za 10 let skoro zdvojnásobil ze 17 procent v roce 1996 na 32 procent dětí v roce 2006. Léčba jednoho alergika ročně stojí až
20 tisíc korun.
Nejšpinavější v Evropě
O mnoho lépe na tom nejsou ani ostatní země Evropské unie. Podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) připraví znečištěné ovzduší ročně o život půl milionu Evropanů. Škody způsobené na lidském zdraví, ekosystému a zemědělské produkci dosáhnou v roce 2020 podle odhadů EEA částky 537 miliard eur, tedy 13,7 bilionu korun. Přede dvěma lety to byla sotva třetina. Podle statistik EEA je Česko celkově sedmou zemí s nejvíce špinavým ovzduším v Evropě. Situace by se ovšem měla v příštích letech výrazně zlepšit. Již letos na podzim spustily firmy v nejvíce postiženém regionu zařízení, která výrazně přispívají k poklesu prachu a škodlivých plynů v ovzduší.
Společnost Třinecké železárny v minulých dnech uvedla do plného provozu dvě nová odprašovací zařízení, která spolu s předchozími investicemi sníží množství emisí tuhých znečišťujících látek na polovinu povoleného emisního limitu. Hutě ArcelorMittal Ostrava nyní spustily nejvýkonnější zařízení sloužící k odprášení provozu na úpravu železné rudy. Investice za miliardu korun sníží emise prachu z někdejších 50 miligramů na metr krychlový pod 20 miligramů na metr krychlový. Na zlepšení pracují i další firmy. „Od roku 2005 jsme do projektů v souvislosti s ekologií investovali zhruba 1,2 miliardy korun. Teď je v běhu projekt sekundárního odprášení provozu ocelárny,“ dodává Zbyněk Kvapík z Evraz Vítkovice Steel.
Další zlepšení umožní především masivní finanční podpora Evropské unie. Evropská komise souhlasila s tím, aby Česká republika použila šest miliard korun z operačního programu Životní prostředí na projekty snižující průmyslové znečištění ovzduší v Moravskoslezském kraji.
Investice do čistějšího ovzduší otevírají rovněž prostor pro vývoj a ekonomické využití nových technologií. Některé firmy například nabízejí postiženým oblastem speciální nátěry využívající nanotechnologie. Tuzemská společnost Colorlak vyrábí speciální nátěr, který dokáže odstranit ze vzduchu až desítky kilogramů organických škodlivin ročně. Jedna fasáda většího domu opatřená nanonátěrem dokáže podle výrobce rozložit ročně až několik tun organických škodlivin. „Pomocí těchto nátěrů je reálné dostat znečištěné ovzduší v Moravskoslezském kraji zpátky do povolených limitů,“ uvedl Svatopluk Chalupa, předseda představenstva Colorlak.
Kamna plná odpadků
Kromě firem se pod lupu dostávají i domácnosti. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa chce zavést kontroly domácích topenišť kvůli kritické situaci v některých regionech, kde lidé v kamnech pálí kromě nekvalitního uhlí také odpad nebo PET láhve s topným olejem. V domácnosti bude možné kontrolovat pouze kotel a používaná paliva. Pokuty by měly být ukládány jen v případech, kdy majitel kontrolovaného kotle odmítne přístup ke svému spalovacímu zdroji, a v případě, kdy kontrola odhalí skutečné porušení zákona, tedy pálení odpadu.
Kontrola kotlů v domácnostech podle právních expertů není v rozporu s ústavou. „Listina základních práv a svobod umožňuje nedotknutelnost obydlí překročit. A to v případě, pokud je to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, práv a svobod druhých, anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Podle mne je to tedy legitimní možnost ve chvíli, kdy by zde byly skutečně důvodné pochybnosti o tom, že konkrétní člověk závažným způsobem porušuje zákon o ochraně ovzduší, spaluje nějaký odpad,“ říká právnička Ekologického právního servisu Jana Kravčíková v rozhovoru pro Profit (celý rozhovor naleznete zde).
Kromě kontrol by byly potřeba také ekonomické stimuly. Pokud by vláda dotáhla ekologickou daňovou reformu podle původních plánů, nemuselo už být spalování nekvalitního paliva na venkově problém. Reforma počítala s postupným vyšším zdaněním, a tím i zdražením uhlí v letech 2010 a 2014 tak, aby se domácnostem vyplatilo topit čistějšími zdroji energie, například plynem nebo tepelnými čerpadly.
Jenže po volbách v roce 2010 se ekologická daňová reforma zadrhla, takže uhlí zůstává stále výrazně levnější než čisté zdroje. Zatímco topení levnější směsí uhlí stálo letos průměrnou domácnost zhruba 18 tisíc korun za rok, za vytápění zemním plynem lidé letos zaplatí přibližně 28 tisíc korun. Přitom právě skokové zdražení zemního plynu na přelomu tisíciletí stálo za výrazným zhoršením ovzduší v mnoha venkovských oblastech. Přestože má přístup k zemnímu plynu v Česku na 98 procent obyvatel, především v mnoha menších obcích se lidé po zdražení plynu vrátili k topení uhlím.
Podle původního scénáře ekologické daňové reformy mělo do roku 2014 skončit vytápění ve všech kotlích na tuhá paliva, které nebudou splňovat přísné emisní požadavky. Zda opatření skutečně bude platit, není nyní jisté a ani ministerstvo životního prostředí se k této otázce nedokázalo vyjádřit. Ministerstvo navíc ani za 10 dnů nedokázalo Profitu zodpovědět základní otázky k řešení smogové situace, což svědčí o tom, jakou pozornost rezort této problematice věnuje.
Účet za znečištěné ovzduší v Česku v podobě tisíců dětí s celoživotními vážnými chorobami a předčasné smrti tisíců lidí je pro obyvatele země až příliš tvrdý. Při řešení tohoto problému tuzemští politici i úředníci selhali. Řešení známá a navržená již před pěti a více lety začínají váhavě připravovat do praxe až nyní. A nebýt miliard z Evropské unie, které pomohou odstranit znečištění u největších podniků, trvala by bezradnost při řešení kritické situace v nejpostiženějších regionech ještě další roky.
