Zastával řadu významných manažerských funkcí, včetně té ministerské. Jeho největší vášní nebyla byrokracie, ale hudba
Jen důsledný výčet všech pracovních pozic profesora Václava Riedlbaucha (1. dubna 1947 - 3. listopadu 2017) by vyplnil prostor určený pro poslední slova o něm.
Působil jako pedagog na řadě škol, od pražské konzervatoře přes Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění (HAMU) po Vysokou školu ekonomickou, na které téměř do poslední chvíle přednášel na katedře arts managementu.
Ještě před revolucí byl uměleckým šéfem Opery Národního divadla a podle dobových svědectví nestál v listopadu zrovna na té správné straně. Krátce po převratu z Národního divadla odešel a stal se programovým ředitelem Paláce kultury, poté šéfproducentem a ředitelem hudebního vydavatelství Panton a následně generálním ředitelem České filharmonie, ze které odešel do křesla ministra kultury ve Fischerově vládě.
Za krátké období svého vládního angažmá učinil řadu důležitých rozhodnutí.
Převedl Galerii Rudolfinum pod Uměleckoprůmyslové museum, a vyvedl ji tak z vlivu České filharmonie, pod kterou doposud spadala. Laternu Magiku naopak převedl pod Národní divadlo.
Nebál se také hovořit o možném odvolání Milana Knížáka z postu ředitele Národní galerie v Praze, což se ale za dobu jeho působení ve vládě nestihlo.
Hudební a divadelní management byl významnou součástí jeho pracovního života a své zkušenosti a poznatky, které nasbíral v praxi, se snažil předat studentům VŠE, kde vyučoval na Fakultě podnikohospodářské vedle hudebního managementu i management dalších živých umění, kulturní diplomacii a problematiku role kultury v socioekonomickém rozvoji. „Panuje obecné přesvědčení, že každý je nahraditelný, obávám se, že v případě profesora Václava Riedlbaucha tato poučka neplatí, uvedl vedoucí katedry arts managementu Jiří Patočka poté, co Václav Riedlbauch 3. listopadu 2017 zemřel po ročním boji s těžkou nemocí.
Byl ale především hudebníkem a skladatelem. Dlouhé roky působil na katedře skladby na HAMU, která byla i jeho almou mater. Po ukončení svého angažmá v čele České filharmonie řekl: „Skoro na pět let jsem zabalil svoji skladatelskou profesi a doslova jsem nenapsal notu. Člověk by svou profesi neměl ztrácet“ Ke skladbě se proto vracel často a rád. Je autorem dvanácti orchestrálních skladeb, z nichž si největší pozornost vysloužila Smrtelná ronda pro orchestr, napsal i řadu komorních a vokálních skladeb, skládal také pro děti.
Pocházel z umělecky založené rodiny, jeho bratr Jan je flétnistou a básníkem, bratr Josef je houslistou a Rudolf malířem a výtvarným pedagogem.
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU