Co myslíte, že bylo příčinou pádu firem Václava Fischera?
- nekompetentní finanční řízení 60 %
- megalomanství 29,4 %
- marketingové chyby 4,7 %
- vnější vlivy (světový terorismus, SARS) 3,5 %
- majitel se věnoval více politice než byznysu 2,4 %
I když tentokrát týdeník EURO nabídl účastníkům Manažerského barometru hned pět možností reakce, často ani ty nedostačovaly. V odpovědi na otázku, co zapříčilo pád Fischerových společností, mnozí respondenti kombinovali všechny stanovené odezvy nebo vymýšleli svoje vlastní. První z nich byla vyčerpávající: „Vezměte to všechno dohromady. Přičtěte nekompromisní konkurenční boj a mluvčí paní Kudynovou a dostanete tak smrtící koktejl, že to žádná firma, byť působí v tak zajímavé branži, nemůže přežít.“
Analyticky rozebral důsledky jednání šéfa cestovky tento odpovídající: „Příčina pádu firem Václava Fischera není jedna, ale je to souběh více chyb. Dle vaší nabídky asi nejvíce ad 1), 2) a 4), případně růst ceny ropy kvůli válce v Iráku.
ad 1) Pokud byly skutečně běžné provozní náklady, jako je benzin, financovány bankovními úvěry (a nikoli z prodeje letenek a cen zájezdů a vlastních zdrojů), jak se objevilo v denním tisku, tak špatná situace došla velmi daleko.
ad 2) Provozování vlastní letecké společnosti se třemi letadly, navíc ještě možná vlastněné osobami majetkově svázanými s Václavem Fischerem, je velmi riskantní a finančně zatěžující krok. Český trh je na to poměrně malý.
ad 4) Vnější vlivy hrály určitě nezanedbatelnou roli. I když V. Fischer vozil turisty hlavně do jiných destinací než přímo postižených obavami z terorismu a SARS, tak byl postižen obecnými následky - pokles zájmu o turistiku, růst cen ropy, růst pojistného.“
Další dotazovaný připomněl také minulost majitele cestovního impéria: „U nás platí, že někdo je buď velká hvězda, nebo lump. Fischer si užil své hvězdné období více než dost a byl glorifikován víc, než bylo zdrávo. Jeho pád je kombinací více faktorů. Asi největší jeho chyby byly ve financování firmy a podcenění vývoje v oblasti turistického ruchu po 11. září. Již delší dobu i nezúčastnění tušili, že u Fischera se něco děje. On sám nic neudělal pro svou záchranu tehdy, kdy to ještě bylo možné. Dnes pravděpodobně dopadne ještě hůře než před lety v Německu.“
Poměrně frekventované jsou narážky na koupi letadel: „Podle hodnocení odborníků si pořídil špatný typ letadel - za podobné peníze se dala získat letadla s podstatně vyšší kapacitou sedadel. New York 11. září 2001 změnil do té doby převládající nadšení z letecké dopravy a s ním spojené očekávání stálého boomu.“
I tento manažer si myslí, že Fischer Air byl ten pověstný poslední hřebíček do rakve: „Nedovedu si dost dobře vysvětlit, jak může prosperující společnost, jež nemá potíže na straně odbytu, skončit s téměř půlmiliardou dluhů. Zcela určitě nemohlo řádně fungovat finanční řízení, ale určitý vliv měl i faktor pod číslem 2. Ale možná to nebylo klasické megalomanství. Já jen narážím na společnost Fischer Air. Letecká společnost, která provozuje tři letadla, nemůže být v dnešní době konkurenceschopná.“
V následující odezvě se objevuje motiv zájezdů organizovaných na poslední chvíli: „Hlavní příčinu vidím v tom, že se vzdálil od svého core businessu a založil Fischer Air. Kromě toho, že provozování letecké společnosti je velmi rizikový podnik všude ve světě, na neúspěch měly vliv jak vnější (světové) faktory (11. září a následný mrazivý šok na cestování), ale i vnitřní faktory, které se už daly předvídat – například malý domácí trh. Do jaké míry se také Fischer podílel na roztočení ruské rulety zvané last minute, nevím, podle mě značně, je to ale princip, který vraždí podnikání v cestovním ruchu.“
Škálu pak uzavírají reakce, které v nabídce nebyly. První dvě z nich se věnují otázce odrazu kauzy v médiích: „Medializace problému má na Fischerovu firmu podobný vliv jako špatná pověst banky: když všichni zákazníci provedou run na jakoukoli banku, asi neobstojí žádná (bez státní pomoci). Tudíž lze položit otázku: qui bono (konkurenční boj).“ A následuje tento postřeh: „Co je na této kauze zajímavé, je fakt, s jakou chutí si média na Fišerovi smlsla a s jakým gustem tohoto druhdy vychvalovaného manažera zařízla. Téměř mi to připomínalo cílenou kampaň.“
Další ředitel upozorňuje na skutečnost, že Václav Fischer svoji podnikatelskou pozornost rozptyloval: „K příčinám patří určité megalomanství (diverzifikace do jiných oblasti podnikání, jako je například móda).“ A stanovisko posledního respondenta ankety bude možná pro čtenáře překvapivé: „Za hlavní příčinu považuji katastrofický stav českého finančního trhu (faktická neexistence burzy a vlastně ani bankovního trhu). To, že Fischera začala topit právě Komerční banka, považuji za zcela krystalickou ukázku tohoto stavu. Bankéři se nechovají jako „obchodníci s penězi“, ale jako logistické firmy, které místo cihel vozí a skladují peníze.“
Odpovídalo 85 manažerů
