Pomsta okradeného klienta, nebo mafiánské vyřizování účtů
Když lidé přestávají věřit, že demokratičtí politici reprezentují jejich (a nikoli pouze své) zájmy, rezignují na volby, nebo volí extremistické strany. Když lidé přestávají věřit, že je policie ochrání a že kriminálníka soud odpovídajícím způsobem odmění, začnou brát spravedlnost do svých rukou.
V tomto rámci je možné hledat jedno z vysvětlení chování neznámého pachatele, který poslal sedmi členům vedení vytunelované společnosti H–Systém dopisní bomby. Jedenáct set lidí uzavřelo s H–Systémem smlouvu, zaplatilo v rozmezí od jednoho až do půl druhého milionu korun a čekalo na svůj domek. Většina z nich se nedočkala, neboť společnost koncem roku 1997 zkrachovala. S největší pravděpodobností právě management ukradl často celoživotní úspory mnoha lidí a místo do satelitních městeček na severozápadu Prahy je ulil na svá soukromá konta. Na otázky, zda tomu tak skutečně bylo a kam zmizela více než jedna miliarda korun, snad jednou odpoví česká justice.
Více než tři roky se z pohledu okradených klientů téměř nic neděje. Policie obvinila několik představitelů H–Systému, jeden (Petr Smetka) je ve vazební cele, ale obžalován zatím nebyl nikdo. Naděje na vrácení ztracených peněz je mizivá a pro mnohé v mlze mizí i naděje na alespoň spravedlivé potrestání pachatelů. Možná se tedy jeden z poškozených rozhodl, že šéfy H–Systému potrestá sám. Asi již přestal věřit, že by se k tomu orgány státu někdy dostaly.
Druhá vyšetřovací verze bombových psaníček z minulého týdne počítá s vyřizováním účtů mezi samotnými podnikateli s H–Systémem spojenými, či s pokusem o zastrašení některých důležitých svědků. Je totiž evidentní, že ukradená miliarda se nevypařila. Jen se přelila na zatím neznámé účty.
Podnikatele s pochybnou pověstí nedoprovázejí jen kriminální činy ekonomického charakteru (podvody, zpronevěry, daňové a celní úniky, zvýhodňování věřitele, zneužívání informací v hospodářském styku…), ale též zločiny fyzické likvidace nepohodlných. Například s miliardovými podvody s lehkými topnými oleji souvisí i řada vražd a připravených explozí. Podsvětí je prostě jen jedno. Každý podnikatel, který se rozhodne pro život na šikmé ploše podvodů a krádeží, by si měl předem přečíst alespoň jednu knihu o mafii. Se závažnou hospodářskou trestnou činností jsou zastrašování a likvidace spojeny pupeční šňůrou. Bomby a nájemní vrazi doprovázejí tuneláře.
Ať se v případě sedmi dopisních bomb z minulého týdne, z nichž naštěstí explodovala jediná, prokáže varianta první, či druhá, je zřejmé, že pachatelem není pouze odesilatel bouchajících balíčků. Na neštěstí syna Jaroslava Eliáše, kterému trhavina vážně zranila ruku, nenese vinu jeden, zatím neznámý pachatel. Je to drsné konstatování, ale podepsal se na tom jistě i Jaroslav Eliáš, který jako ředitel H–Systému musel dobře vědět o zřejmě podvodných operacích této firmy. Odpovědnost ale mají i politici, kteří se s lidmi z H–Systému spíše kumpánsky zaplétali, než aby tlačili na rychlé policejní objasnění celého případu. A zatímco sympatie politiků k producentovi levného bydlení pro střední vrstvu lze naprosto chápat v letech 1994 až 1996, jejich pozdější pasivitu omlouvat nelze.
Podvodný styl podnikání H–Systému musela již v polovině devadesátých let znát Komerční banka, která tuto společnost a s ní spojené firmy štědře úvěrovala a tolerovala nesplácení úvěrů a přelití dluhů jedenácti firem právě na H–Systém. Přesto mlčela a tuto nedobytnou pohledávku ve výši přesahující miliardu korun nakonec v rámci čištění portfolia převedla na Konsolidační banku.
Všechny tyto úvěry, celkem dvanácti společnostem vždy po sedmdesáti milionech korun, přidělovala jedna pobočka a titíž lidé. Hranice sedmdesáti milionů nebyla stanovena náhodně: vyšší částku by musel schvalovat i někdo v ústředí banky. Přes zřejmý úmysl finanční ústav poškodit není – podle dostupných informací – vedeno trestní stíhání proti žádnému z úvěrářů namočených do případu. Stíhán není ani znalec, který řádově (desetkrát až padesátkrát) nadsadil ocenění zástav, proti kterým banka těchto dvanáctkrát sedmdesát milionů půjčovala.
Pokud se nebude dařit pachatele závažné hospodářské činnosti odhalovat a trestat, často třeba vzhledem k jejich napojení na politické špičky, pak se můžeme brzy nadít další bombové nadílky. Například v kampeličkách byly okradeny tisíce lidí a někteří jejich ředitelé jsou podezřelí z tohoto zločinu.
