Smrtící virus

8. 4. 2003

Škodí i ekonomice: zpožděné dodávky, zavřené továrny a přízrak recese

Kanaďanka Shani Brownsteinová nějakou dobu odolávala a nebrala v potaz manželovo naléhání, aby odjeli z Hongkongu. Chtěla si být jistá, že vývoj nových výrobků v jejich společné hračkářské firmě Branford běží tak, jak má. Pak přišla zpráva, že zaměstnanec obchodu v jejich budově – umístěné v lidnaté čtvrti Tsim Tsa Tsui – onemocněl syndromem akutního respiračního selhání SARS. Kvůli obávané a záhadné infekci bylo v Hongkongu hospitalizováno již více než sedm set lidí a šestnáct jí podlehlo. Shani zvlášť otřásl pohled na pracovníky kanceláří v budově, kteří náhle začali nosit ochranné roušky. To úplně stačilo, aby se jí zmocnil stejný děs jako manžela. Paní Brownsteinová zakázala svým 48 zaměstnancům cestovat do Číny, kde se nemoc v listopadu poprvé objevila, a podepsala štos šeků, aby firma mohla platit účty i v její nepřítomnosti. Potom, na konci března, odletěla s celou rodinou do Thajska. Není sama. Říká, že ví o nejméně tuctu dalších – bankéřů, obchodníků a manažerů z francouzských, amerických a jihoafrických společností – kteří učinili totéž. “Lidí se zmocnil strach,” vysvětlila Shani v telefonickém rozhovoru z Thajska. “Kdoví, jak dlouho to bude trvat.”
Epidemie samozřejmě v prvé řadě rozsévá utrpení a smrt, jak může dosvědčit mnoho asijských rodin, zvláště těch, které mají ve svém středu zdravotníka. Protože však čím dál víc podnikatelů odkládá zahraniční cesty nebo utíká z asijských měst, hrozí, že porostou i ekonomické škody. Strach zasahuje téměř každého, od producentů, jako je paní Brownsteinová, až po generální ředitele nadnárodních firem. “SARS v nás momentálně vzbuzuje větší obavy než celá válka,” svěřuje se Irwin M. Jacobs, generální ředitel obří telekomunikační firmy Qualcomm. “Může se stát, že ta nemoc vážně poškodí veškeré obchodní aktivity.”
Jde o narušení, jež může zasadit další těžkou ránu globální ekonomice, která už tak chřadne pod vlivem války, kolísavých akciových trhů a stagnující poptávky v USA i v Evropě. Ironií osudu je, že nepatrný mikroorganismus, který nemoc způsobuje, vděčí za své rozšíření právě globalizaci. Lékaři navíc varují, že virus je začátek a mohou přijít daleko horší epidemie. SARS se poprvé objevil v čínské provincii Kuan-tung, která je dnes rájem výrobců z celého světa, a brzy pronikl přes hranice do Hongkongu. Investoři, manažeři a dělníci proudili do města a zase z něj, takže virus doputoval během několika týdnů do ostatních oblastí Asie, do Evropy i Severní Ameriky. Tak rychlé šíření by ještě před dvaceti lety nebylo možné – umožnil jej až rozvoj letecké dopravy do všech koutů světa a čilý obchodní ruch, které vyvedly Čínu a ostatní rozvojové země z relativní izolace.
Stejně jako se SARS šíří z jednoho člověka na druhého a zachvacuje další a další oblasti, šíří se i nákaza ekonomická. Nejprve postihla cestování, turistiku a maloobchod v Hongkongu a Singapuru. S upadajícím zájmem o cestování začaly letecké společnosti rušit lety. Hotely si stěžují na klesající vytíženost, ruší se obchodní konference a obchody či restaurace jsou poloprázdné i v době špičky. Prvního dubna vyvolaly paniku zvěsti o chystaném uzavření hongkongských hranic, a místní obyvatelé se horečnatě zásobovali vším od ovoce a zeleniny až po toaletní papír. Investiční banka Morgan Stanley předpovídá, že epidemie srazí hongkongskou produkci o 0,2 až 0,5 procenta za každý měsíc svého trvání. Jak se choroba šíří, začíná se dotýkat i sektorů, které jsou krví v žilách východoasijské ekonomiky. Tchaj-wanští výrobci elektroniky zakazují svým zaměstnancům cestovat do klíčových továren v jižní Číně a ostrovní stát přerušil provoz na důležité přímé dopravní lince, která jej spojuje s pevninou. Světové ekonomické fórum – velká pekingská akce, která se měla v půlce dubna stát výkladní skříní Číny jako moderní ekonomické velmoci – bylo odloženo. Švýcarsko navíc zakázalo hongkongským vystavovatelům účast na velkém veletrhu klenotů a hodinek, který začal 3. dubna v Basileji a v Curychu. Banka Morgan Stanley také zareagovala a snížila prognózu růstu pro celou Asii s výjimkou Japonska na 4,5 procenta, když původní odhad zněl 5,1 procenta.
Celosvětově je ohrožen i elektronický průmysl s obratem jeden bilion dolarů. Čína se v posledních pěti letech profilovala jako jedno z největších výrobních center světa, kde vznikalo takřka vše od počítačů přes mobilní telefony až po fotoaparáty, stejně jako nepřeberné množství základních komponentů a náhradních dílů. Rozsáhlý výpadek může narušit výrobu elektroniky a obchod s ní po celém světě, protože vše závisí na logistice JIT (just-in-time). “Pokud budeme muset zavřít továrny a přístavy, a čipy nebude možné dodávat letecky a doplňovat tak zásoby, systém se začne rychle hroutit,” varuje výkonný viceprezident Peter S. Kastner z firmy Aberdeen Group, která se zabývá výzkumem v oboru technologií. Jeden následek je zřejmý: americké společnosti se možná přestanou spoléhat na výrobní základnu v Číně. SARS sice zabíjí, ale naštěstí neškodí tolik jako pravá chřipková epidemie. Úřady v Hongkongu, Vietnamu a Singapuru hlásí, že nových případů už tolik nepřibývá a že smrtí končí pouze tři až čtyři procenta infikovaných osob. “Kdyby šlo o chřipku, nakažených by bylo stokrát víc a počet obětí by také značně stoupl,” domnívá se Julie Hallová, členka týmu, který pro globální boj se SARS vytvořila Světová zdravotnická organizace (WHO). Další dobrá zpráva: Čína zřejmě začíná spolupracovat. Peking po několika měsících mlžení o skutečném rozsahu epidemie 2. dubna konečně přistoupil na to, že zveřejní více informací a umožní odborníkům WHO návštěvu kritických oblastí na jihu země. “Čínská vláda nic nezastírá,” dušuje se mluvčí tamějšího ministerstva zahraničí Liu Jian-chao. “Nemá k tomu důvod.”
Nemoc se přesto šíří dál. Ke dnešnímu dni se virem SARS nakazilo 2200 lidí po celém světě a nejméně 78 z nich zemřelo. Když se objevila v Singapuru, tamní vláda poprvé v historii využila místní zákon o infekčních chorobách a uvalila domácí desetidenní karanténu na více než patnáct set lidí. Města Singapur a Hongkong se snaží zastavit šíření nákazy a uzavřela všechny veřejné školy. Úřady v celém regionu navíc nařídily důkladný dezinfekční postřik a drhnutí podlah a chodeb v hotelích, kancelářích a obchodech včetně otírání klik u dveří a tlačítek ve výtazích.
Choroba se však po vzoru thrillerů spisovatele Michaela Crichtona vynořuje stále dál a dál od zdroje. Cestovatelé virus zavlekli do Kanady, kde zřejmě onemocnělo přes 160 osob a šest nákaze podlehlo. Dalších šest lidí je v Torontu na izolaci – včetně doktora Donalda E. Lowa, mikrobiologa, který řídil boj s nákazou. Spojené státy registrují 85 podezřelých případů ve 27 státech. Německo hlásí pět, Rumunsko tři, Irsko dva. Do začátku dubna syndrom SARS pronikl do osmnácti zemí, z toho jedenáct přibylo v posledních dvou březnových týdnech. Organizace WHO vydala bezprecedentní doporučení necestovat do Hongkongu a do čínské provincie Kuang-tung. Na nejhorší scénář zřejmě nedojde, ale strach z onemocnění si už vybírá svou daň. Prvního dubna uvízlo na přistávací dráze v kalifornském San Jose letadlo American Airlines, které právě přiletělo z Tokia, protože zdravotní úřady zvažovaly, co udělají s pěti pasažéry s příznaky SARS. Nakonec se naštěstí ukázalo, že obávaný virus nemá nikdo z nich. Firma Hewlett-Packard nařídila třem stům zaměstnanců z hongkongského mrakodrapu Cityplaza IV, aby pracovali doma – poté, co se u jednoho z nich objevily příznaky choroby. V Singapuru jí 20. března onemocněl jeden z nočních zaměstnanců továrny na mobilní telefony Motorola. O týden později místní ministerstvo pro životní prostředí továrnu na jednu noc uzavřelo a umístilo 305 z celkem 532 dělníků noční směny do karantény. Singapur odvolal desítky obchodních konferencí včetně dubnového mezinárodního sjezdu leteckého průmyslu, který měl přilákat na osm set návštěvníků. “Každý se bojí,” pokyvuje hlavou Gernot Ringling, ředitel singapurské firmy Messe Düsseldorf Asia, která konferenci organizovala.
Zrušené akce, odložené obchodní cesty… to vše začne dříve či později dopadat na ekonomiku celého regionu. Jako barometr otřesené důvěry může posloužit Veletrh čínských vývozních komodit, známý spíše jako Kantonský veletrh. Každoroční akce, která trvá pět dní a začíná 14. dubna ve městě Kuang-čou, ležícím v již zmíněné provincii Kuang-tung, obvykle přiláká zástupy cizinců skupujících všechno od oblečení přes elektrické ventilátory až po obráběcí stroje. “Veletrh je ztracen,” předvídá jeden západní obchodní expert. “Tisíce obchodníků, kteří by zadávali objednávky a navštěvovali továrny, prostě nepřijedou.” Úřady v Kuang-čou ovšem prohlašují, že veletrh proběhne podle plánu. Některé škody mohou být dlouhodobého rázu: vedoucí pracovníci nadnárodních firem mohou považovat investice v Číně za riskantnější. Mohutné toky zahraničních investic, které jen za loňský rok dosáhly padesáti miliard dolarů, jsou hlavním důvodem, proč Čína ustála finanční krizi, která se před pěti lety prohnala kontinentem. Pokud se ukáže, že Peking nedokáže nemoci, jako je SARS, zvládnout, a pokud strach z epidemie negativně ovlivní spolehlivost dodávek ze země, mohli by investoři považovat Čínu za nejistého partnera. “Podstatná je hlavně důvěra zahraničních firem ve vládu, tedy v její schopnost zvládnout krizi,” vysvětluje za Morgan Stanley Asia její hlavní ekonom Andy Xie. “Nyní hrozí, že tato důvěra vezme za své.”
Jiný scénář vývoje je optimističtější. “Lidé jsou příliš opatrní,” krčí rameny vysoce postavený úředník kanadského zdravotnictví. “A obavy jsou velmi přehnané.” Optimisté tvrdí, že kontrolní opatření zavedená v Hongkongu, Singapuru, Kanadě a dalších zemích se během pár týdnů projeví a počet nových případů dramaticky klesne. Inspektoři WHO si budou moci ověřit, zda je SARS v Číně pod kontrolou. Vědci také možná pokročí v hledání léčby a z tajemného zabijáka se stane „jen“ nepříjemná infekce, která za pár týdnů přejde. Pak by se mohl obchod v Asii opět rozběhnout. Zatím je ovšem choroba nevyzpytatelným protivníkem a nadnárodním firmám nezbývá než doufat, že optimisté mají pravdu.

Komentář: A Čína prostě mlžila Úřady v Hongkongu nechávají drhnout taxíky a výtahy, hromadně rozdávají dýchací masky a uvalily karanténu na celý blok domů. Singapur zakazuje hromadné akce a patnáct set potenciálně nakažených osob drží v domácím vězení. V kalifornském San Jose nedovolily správní orgány 139 lidem celé dvě hodiny vystoupit z letadla z Tokia poté, co se u pěti cestujících projevily symptomy nakažení smrtícím plicním virem (SARS). Nakonec se ukázalo, že nikdo z podezřelých chorobou netrpí. Ale v Číně – kolébce viru, který je postrachem tolika lidí – byste si sotva všimli, že se děje něco opravdu vážného. Země až v únoru, tři měsíce poté, co byly identifikovány první případy onemocnění SARS, přiznala, že u nich nemoc vypukla. O měsíc později ale čínské úřady ujistily svět, že mají vše pod kontrolou. Víc než týden si sedm expertů Světové zdravotnické organizace (WHO) okusovalo nudou nehty v Pekingu, když je vláda odmítla vpustit do provincie Kuang-tung, kde se virus SARS poprvé objevil.
Po celosvětových protestech nakonec Čína trochu poodtáhla oponu 2. dubna, kdy týmu WHO cestování povolila. Peking rovněž prudce zvýšil nahlášená čísla, když oznámil, že se chorobou nakazilo 1190 lidí a 46 zemřelo. Tajnůstkářský postoj Číny v počátcích krize zřejmě přispěl k celosvětovému rozšíření infekce. “Možná jsme ztratili cenný čas, kdy jsme mohli chorobu zadržet,” poznamenává doktorka Margaret A. Hamburgová, spolupředsedající komise amerického Institute of Medicine, který se zabývá novými mikrobiálními hrozbami.
V budoucnosti by takové zatajování mohlo znamenat pro mezinárodní společnost ještě větší problém. Teplé, vlhké podnebí jižní Číny, kde miliony lidí žijí v těsné blízkosti vepřů, drůbeže a koz, z ní dělá největší světový inkubátor nových virů. Zde měly v letech 1919, 1958 a 1969 původ chřipkové epidemie, které zabily na celém světě miliony lidí. Prudký rozvoj letecké dopravy ve stále otevřenějším světě znamená, že se choroba může rozšířit závratnou rychlostí.
Neochota ke zveřejnění nepříjemných informací není jedinou slabinou, kterou krize kolem SARS odhalila. Ačkoliv se vědci po celém světě rychle spojili k nalezení viru, úřední opatření zaostávala a byla méně účinná. Úřady v Hongkongu čekaly víc než měsíc, než uzavřely do karantény osoby, které byly vystaveny viru – a propásly tak možnost zabránit SARS v šíření do světa. Objevily se názory, že WHO se také opozdilo s varováním před cestami do zemí s výskytem infekce. S šířením choroby zároveň začalo být jasné, že farmaceutický průmysl bude muset značně popohnat výzkum, aby objevil účinnější protivirová léčiva.
Až bude po všem, měly by světové zdravotnické orgány provést důkladný rozbor šíření viru, protože SARS by mohl být jen generální zkouškou na další a mnohem strašlivější epidemie. Rychlý postup nemoci vyvolal obavy, že svět stále není připraven na úder vysoce nakažlivého viru, který nereaguje na dostupnou léčbu. Po tři století se nové epidemie chřipky objevovaly vždy průměrně po čtyřiceti letech. “Určitě přijde další,” prohlašuje australský průkopník ve výzkumu chřipky W. Graeme Laver. “Jestli to bude opravdový zabiják, bude svět čelit velkému problému.”
Ale nejvíc důvodů pro důkladné zpytování svědomí bude mít Čína. Peking samozřejmě ví, proč se snažil problém bagatelizovat: zpráva o hrozící epidemii by mohla ohrozit vývoz oděvů, hraček a elektroniky, který je pro zemi životně důležitý, a komunističtí vůdci si zřejmě nepřáli, aby cokoliv narušilo březnové parlamentní shromáždění.
Když se Čína stala významnou součástí světové ekonomiky, musí se i Peking více snažit. Musí být otevřenější, pokud jde o problémy ve zdravotnictví a dovolit mezinárodnímu společenství, aby pomohlo s jejich řešením. Číňanům se povedl ohromující přerod z uzavřeného národa na dynamickou, téměř tržní ekonomiku. Otevřené informace o zdraví obyvatel by ji mohly jen posílit.