Zájem společnosti zřejmě zůstává na povrchu
V minulých dnech oznámila Česká televize, že s největší pravděpodobností na svém prvním programu přesune zprávy a Večerníček o čtvrt hodiny dopředu, tedy na devatenáctou hodinu, jako tomu bylo v letech 1958 až 1980. Rovněž pořad Události, komentáře bude vysílán opět na ČT2 a opět v 21 hodin. Podívejme, jak o chystané změně informovala česká média a co způsob informací vypovídá o stavu naší společnosti.
Za prvé se zajímala, co posunutí Večerníčku učiní s návykem našich dětí.
Za druhé je zajímal souboj televizí, protože od sedmi hodin večer již vysílá zprávy privátní televize Prima. Za změnou vysílacího schématu České televize je prý snaha rozšířit prime time. Nikdo si však v komentářích, které jsem četl, nepovšiml, že během dvou let z veřejnoprávní televize úplně zmizí reklama, a pak je tato snaha zbytečná. Prime time se rozšiřuje hlavně proto, aby se do pořadů v prestižním čase dalo umístit co nejvíce reklamních spotů, a tím pádem se zvýšily zisky.
Za třetí se média zajímala o přesuny lidí: z komerční Novy přechází do České televize Jakub Szántó a z Primy Miloš Kozumplík.
Za čtvrté média konstatovala, že zprávy na Primě včetně počasí a sportu trvají 25 minut, na Nově 30 minut a na ČT budou trvat necelou hodinu (26. listopadu 2006, tedy v den, kdy jsem tento text psal, trvaly pouhých osmnáct minut).
Na obsah se nikdo neptal, ač je evidentní, že hodinový zpravodajský blok oproti osmnáctiminutovému by měl mít úplně jinou strukturu. Jak kdysi týdeníku EURO řekl Michal Růžička, který pracoval v BBC, jehož zpravodajství je v Evropě stále považováno za vzor, i v této prestižní stanici začínají už někdy zprávy vlakovou srážkou, ledovkou na dálnicích nebo společenskou zajímavostí ze života královské rodiny. Hlavní rozdíl je ale právě ve struktuře zpravodajství domácí BBC, tato stanice nikdy nedopustila, aby se z večerních zpráv stala změť nesrozumitelných klipů, v nichž se takzvaně dá hlas každé straně. Michal Růžička řekl: “Ten zvláštní matematický model, provozovaný nejednou českou stanicí, který vychází z přesvědčení, že dáme-li mechanicky hlas „všem účastníkům“, jsme objektivní, dosud BBC neovládl.“ Britské stejně jako každé řádné zpravodajství ve všech veřejnoprávních médiích musí zajímat hlavně logika příběhu, tedy událostí, a jejich srozumitelný popis v co nejširším kontextu a nesmí za vyváženost, jak řekl Sartre, považovat to, že dá stejný prostor Židům jako Hitlerovi. Důsledek: televizní zpravodajství se pak nebojí věnovat události, kterou editoři považují za důležitou, třeba i deset minut. To je ten zásadní rozdíl.
Hlavní událost – a takové někdy bývají i dvě ve zpravodajském bloku – otevírá reportáž, následují rozhovory s aktéry, které bývají delší, než jak jsme zvyklí, a nakonec často přijde analytik, který ve dvou, třech, nebo dokonce i více minutách vysvětlí kontext, možný budoucí význam události a důsledky toho, co se stalo.
Některé stanice (jako například německá ZDF) využívají i čtené komentáře specialistů, které si půjčují z ostatních médií. Zbytečně je nepřerušují ilustračními obrázky (jež se v České televizi někdy zcela zbytečně opakují), takže se posluchač může soustředit na přesné formulace. Naše televize touto umělou klipovostí připomíná německý televizní kanál KiKa, Kinder Kanal, tedy dětskou televize, která se pomocí rychlých střihů snaží přitáhnout děti ke zprávám, aby si tak vychovala budoucí posluchače.
Všechny dosavadní informace v českých médiích se tedy evidentně soustřeďují jen na formu. Je to to samé, jako kdyby se místo o obsahu a autorovi nové knihy psalo jen o velikosti obálky, papíru a počtu stránek. Je vskutku pozoruhodné, že na obsah se doopravdy nikdo doposud nezeptal, přestože jde o základní otázku.
Nezájem o obsah v našich médiích, která referují o České televizi, má evidentně příznakovou výpověď o stavu naší společnosti a odpovídá i o způsobu referování o naší politice: více se zajímáme o to, v jakém autě politik jezdí a kolik bere peněz, než abychom analyzovali jeho práci. I na politice nás více zajímá jen lesklý povrch, který se snadno prodává.
Karel Hvížďala
Autor je novinář a spisovatel
ČLÁNKY DO MAILU