Menu Zavřít

Jak vláda veřejnosti vytírá oči a vzbuzuje plané naděje

5. 1. 2019
Autor: Redakce

Kdo uvízl v předvánoční koloně na D1, má na schopnosti této vlády řídit veřejné investice nejspíše celkem pregnantně zformulovaný názor. A nutno říci, že i bez emocí a při chladném hodnocení státních investic v posledních letech je možné tento názor jednoznačně sdílet.

Není divu, když se s nulovým zájmem veřejnosti setkal i před měsícem představený Národní investiční plán za tři a půl bilionu korun. Tyto dopisy Ježíškovi v těchto zemských šířkách dobře známe.

Ale i tak by asi bylo dobré si tohoto nápadu všímat, neboť jako vždy hrozí, že se řízení veřejných investic ještě výrazně zhorší. Nejde přitom ani o to, kde na to vzít peníze. A ani o to, že pokud by měl být plán, o jehož obsahu nevíme takřka nic, ačkoli jde o naše peníze, uskutečněn, musel by stát, kraje i obce pořádně pohnout kostrou, protože to představuje zvýšení hrubé tvorby kapitálu o přibližně 60 procent oproti současnému stavu. A je přitom evidentní, že státní orgány ani současný objem organizačně pranic nezvládají.

Ze zveřejněného záměru je ale zjevná jedna podstatná věc. Rozhodování o investičních projektech má být dále zkomplikováno a centralizováno. „Za tímto účelem bude vytvořena Rada vlády pro veřejné investování a na MMR státní expertiza. Rada vlády bude svojí strukturou odpovídat vládě a bude odpovědná za finální výběr projektů. Státní expertiza bude organizační jednotka na MMR, která bude zodpovědná za koordinaci přípravy projektů. Bude propojovat jednotlivé veřejné investory a komunikovat jejich vzájemné potřeby,“ pravil Andrej Babiš. Takže k současným radám a expertním komisím přibude ještě jejich zastřešující rada a komise a další úředníci a další řízení v už dnes složitém aparátu. A k tomu zesílení politického vlivu na výběr investičních projektů.


Přečtěte si komentář: Zpomalujeme, jaký div

Makrooko Miroslava Zámečníka


Přitom náš problém evidentně není v tom, že bychom nevěděli, co máme stavět a jak si na to máme opatřit prostředky. Ale v tom, že příprava projektů je neúnosně dlouhá, stavební řízení je takřka nejhorší na světě. Zákon o zadávání veřejných zakázek pak udělal ze státní správy alibisty, kteří se bojí cokoli rozhodnout, a to je cítit čím dál více. A k tomu se ještě k moci dostávají aktivisté, kteří třeba v Praze momentálně házejí vidle do připravené stavby Radlické radiály, která je před zahájením a v přípravě už byla utopena miliarda. O tom, že je této spojky třeba jako soli, pak pochybují jenom oni, ale Pražanům je to houby platné. Ale nakonec koho si zvolili, toho mají.

Na tomto žádný Národní investiční plán nic nezmění. Jen se veřejnosti vytírají oči a vzbuzují plané naděje, že se hora Říp pevně usazená na paleolitických vyvřelinách pohne směrem ku Praze. Podstatou problému se však tato vláda nezabývá, protože to není politicky efektní.

Na počátku roku se obvykle sluší projevovat optimismus a víru ve skvělou budoucnost. Ale i letos, pokud jde o fungování eráru, je to s touto vládou dosti obtížný úkol. Zvláště pro člověka, který ví, že na začátku zmíněná D1 začala být modernizována v roce 2013 Nečasovou vládou a dokončena měla být do pěti let. Dnes se optimisticky mluví o posledním kopnutí v roce 2021. A bude hůře.

MM25_AI

Čtěte další komentáře Pavla Párala

  • Našli jste v článku chybu?