První etapa penzijní reformy je na světě a další dvě mají následovat v rychlém sledu. Dobrá nebo špatná zpráva? Smutná. Zahájení reformy bude znamenat pouze parametrické změny současného průběžně financovaného systému.
První etapa penzijní reformy je na světě a další dvě mají následovat v rychlém sledu. Dobrá nebo špatná zpráva?
Smutná. Zahájení reformy bude znamenat pouze parametrické změny současného průběžně financovaného systému. Věk odchodu do důchodu se zvýší na 65 let, minimální délka důchodového pojištění se zvýší z 25 na 35 let a zruší se zápočet doby studia do délky důchodového pojištění.
Tyto změny parametrů jsou potřebné, ale nejsou reformou.
Jestliže chceme stabilizovat důchodový systém pouze změnou věkového hranice, musíme podle výpočtů analytiků Patria Finance zvýšit věk odchodu do důchodu na 72 let v roce 2050, 74 let v roce 2075 a dále na 77 let v roce 2100. Pokud bychom chtěli pracovat jen s balíkem peněz, který se vy-bere na důchodovém pojištění, museli bychom dál prodlužovat jeho povinnou délku, a zcela jistě zvedat sazbu důchodového pojištění nad třicet procent - dnes činí 28 procent a už tak je dost vysoko. A čert ví, jestli by to stačilo. V roce 2050 má být v Česku 55 procent osob starších pětašedesáti let.
Co by reformou bylo? To je právě podstatou té nejsmutnější pasáže celého mého sdělení. Čas na to provést ji jsme totiž prostě propásli, a není návratu zpět. Bylo zapotřebí reformu zahájit před deseti lety. Tehdy jsme totiž měli jedinečnou možnost ufinancovat ji. Z privatizačních výnosů. To už nyní nelze. Na změnu penzijního systému je totiž zapotřebí vytvořit rezervní fond, který financuje přechodné období, kdy si sice už aktivně činní lidé spoří sami na penzi a adekvátně méně platí státu na důchodové pojištění, ale důchody stávajícím penzistům se ještě vyplácejí stoprocentně ze státního systému. Myslí se z vybraných příspěvků na důchodové pojištění plus onoho rezervního fondu.
Rezervní fond chce ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas vytvořit v rámci druhé a třetí etapy navrhované reformy. Ale… Implicitní dluh penzijního systému se dnes počítá v řádu desítek bilionů korun. Ministr Nečas přitom bude hodně rád, pokud se podaří do tohoto fondu, který chce vytvořit z výnosů státu z dividend a privatizace, naposílat pár desítek či stovek miliard korun. Kapka v moři. Co z toho plyne? Každý si bude muset na důchod šetřit sám, a ještě státu platit vysoké povinné pojištění. Kdo tohle nazve solidní reformou, tak je velký asketa. Jenže je to jediné, co nám zbývá.
Čas vhodný na provedení penzijní reformy jsme propásli. Návrat již není možný.
