Proud státních miliard do bank letoškem neskončí
Kdo počátkem roku vyslechl premiéra Miloše Zemana, že do bank letos stát nehodlá investovat, protože již do nich dal dost, a pak vzal do ruky noviny v posledních měsících roku, mohl si myslet, že si spletl zemi, nebo že ho klamou smysly. Miliard ami státních peněz plynoucích do velkých bank se to totiž jen hemží.
Investice jsou to rozumné a nezbytně nutné. Za přístup k privatizaci bank nelze dát sociálnědemokratické vládě špatnou známku, zejména ministerstvo financí udělalo v této věci kus práce, do které se málokomu předtím chtělo. Ovšem před pár lety nebyl onen bankovní marast prohloubený špatným vývojem ekonomiky tolik vidět. Více než kdy jindy je tak patrné, jak chybné bylo neprovdat banky dříve, v době, kdy byly zahaleny do třpytivých plesových šatů a nestály v ubohých hadřící ch u cesty.
Rok minus dva.
Zřejmě nejviditelnější krok do bahna učinily banky na přelomu let 1997 a 1998, kdy se bankovní sektor propadl z více než čtrnáctimiliardového celkového zisku do šedesátimiliardové ztráty. S hlubokou ztrátou skončí bankovní s ektor jako celek i v roce 1999. Nicméně pokud se podaří privatizační proces dovést k novým strategickým vlastníkům, vstup do nového tisíciletí již možná budou moci zahájit tyto peněžní domy minimálně s nulovým hospodařením. Rok 2000 ještě nutně bude rokem očistným, i když o něm někteří zástupci velkých bank uvažují jako o roku „červené nuly . Zkušenosti z poprivatizačního chování Investiční a Poštovní banky či GE Capital Bank však ukazují, že i banky s novými vlastníky budou procházet k ziskovému hospodaření jen pomalu.
Peníze a politika.
Privatizace České spořitelny a Komerční banky totiž nebude tak jednoduchá, jako tomu bylo u ČSOB, která spadla vládě ČSSD do klína připravená. I její poměrně hladký průběh byl dán především kvalitou práce management u banky. Ačkoliv lze diskutovat o tom, zda při konečném výběru strategického partnera převládly politické či ekonomické zájmy, státní pokladna inkasovala velmi slušné peníze a banka sama získala solidního investora. Fond národního majetku si na svůj účet od belgické KBC Bank připsal 23,8 miliardy korun, Česká národní banka pak 16,2 miliardy. Původně jasný favorit - Deutsche Bank - zůstal ve výběrovém řízení na druhé koleji. Přitom se tvrdilo, že německý gigant nabídl za státní podíl zhruba o tři miliardy korun více než KBC. Jisté rozpaky pak vzbudilo i prohlášení nového investora, že jedním z hlavn ích směrů rozvoje ČSOB bude drobné bankovnictví, s nímž však ČSOB nemá žádné zkušenosti.
Od rozhodnutí vlády prodat ČSOB v prosinci 1997 do realizace prodeje v květnu 1999 uběhl rok a půl. Přitom informační memorandum rozeslal vládní poradce, firma Schroders, loni v listopadu. V únoru byla zahájena investorská due d illigence.
Augiášovy chlévy.
Při přípravě privatizace zbývajících dvou velkých bank, tedy Komerční banky a České spořitelny, dostává na svá bedra těžké břemeno státní Konsolidační banka. Na počátku roku očekávala ztrátu hospodaření ve výši sedmi miliard korun, realitou bude téměř čtyřicet miliard korun. Odkup špatných úvěrů od těchto dvou bank je pro ni složitý nejen po technické stránce, ale i kvůli plnění základních ukazatelů, které jí jako bance předepisuje ČNB. I proto zřejmě vláda k dalším u čištění bank na konci roku již nepřistoupila, ačkoliv zejména rakouská Erste Bank u České spořitelny na to vehementně tlačí.
Již na konci roku 1998 odkoupila KoB klasifikované úvěry spořitelny v objemu 10,5 miliardy korun, což pro ni představovalo ztrátu ve výši 5,5 miliardy korun. Letos vláda rozhodla o dalším čištění úvěrového portfolia České spořitelny a KoB odkoupila další úvěry v nominální hodnotě 33,3 mi liardy korun, za něž stát zaplatí dvacet miliard korun. Přesto Česká spořitelna má v celkovém objemu poskytnutých úvěrů šestnáct procent klasifikovaných.
Mezitím si Konsolidační banka střihla operaci s úvěry Komerční banky, jichž odkoupila v nominální hodnotě za 23,1 miliardy korun.
Kromě toho státní pokladna během letošního roku výrazně investovala do posílení kapitálové síly obou bank. Už koncem roku 1998 poskytla spořitelně podřízený dluh ve výši 5,5 miliardy korun, letos pak další 4,5 miliardy korun při navyšování kapitálu celk em o 7,5 miliardy korun. Tak si alespoň stát také upevnil svoji vlastnickou pozici, protože z pětačtyřicetiprocentního vlastníka se stal majitelem dvaapadesátiprocentního balíku. Úpisu se totiž neúčastnila Evropská banka pro obnovu a rozvo j, která byla před navýšením kapitálu druhým největším akcionářem spořitelny.
Navyšovat se ale bude i v Komerční bance, a to o 9,5 miliardy korun, čímž naroste její základní kapitál na dvojnásobek. Úpis nových akcií byl stanoven 20. prosince a stát jako rozhodující vlastník se jej samozřejmě účastní. Na zaháje ní úpisu čekala Komerční banka jako na smilování řadu měsíců, po které bylo blokováno žalobou jednoho z minoritních akcionářů - Aleše Hodiny.
Zase ty ztráty.
Ztrátové hospodaření bank čekajících na doprivatizaci snižování jejich bilanční sumy, minimální a velmi ostražité aktivity při poskytování nových úvěrů. I to je typické pro letošní rok. Ztráty jsou opět vyvolány z velké čás ti opatřením České národní banky o povinné tvorbě stoprocentních oprávek ke ztrátovým úvěrům jištěných nemovitostmi, propadem ekonomiky a konečně i snahou samotných bank čistit portfolia.
Komerční banka podle prospektu zaslaného Burze cenných papírů počítá letos se ztrátou ve výši 7,1 miliardy korun podle mezinárodních účetních standardů, v roce 2000 dokonce se ztrátou ve výši 13,2 miliardy korun. V těchto odhadech nepočítá s možnou restrukturalizací úvěrového portfolia, takže je lze chápat i jako varování vládě, aby nesmetla ze stolu další finanční pomoc. Komerční banka vykázala naposledy kladné výsledky hospodaření v roce 1997, a to ve výši půl miliardy k orun. O rok později již vklouzla do červených čísel, a to v objemu 9,5 miliardy korun.
Ačkoliv u České spořitelny ještě není k dispozici odhad celoročního hospodaření, výsledky nebudou lepší. Za letošní tři čtvrtletí vykázal tento bankovní dům ztrátu ve výši devíti a půl miliardy korun podle mezinárodních účetních standardů a sedmi miliard podle českých.
Letos poprvé se objevily i veřejné diskuse na téma nadměrné „svobody rozhodování centrální banky. Bezpochyby ve světě není zcela běžné, aby centrální banka uváděla do života opatření, s nimiž by vládu předem neseznámila. Zpřísněné požadavky Č NB se přitom na vývoji bankovního sektoru výrazně podepsaly.
Velký hráč či prostředník.
Podle posledních prohlášení ministra financí Pavla Mertlíka by měla být Česká spořitelna prodána počátkem příštího roku. Do konce ledna trvá exkluzivita pro rakouskou Erste Bank, která byla jediným vážným zájemcem. Za částečně očištěnou spořitelnu nabízí Erste podle dostupných informací kolem patnácti až osmnácti miliard korun.
Stát chce víc, a to bez dalšího čištění. Podle informací týdeníku EURO údajně Erste vyžaduje státní garance za všechny zbylé úvěry v kategorii tři až pět, a dokonce i na kategorii dvě chce speciální ochranu. Za spořitelnu v nyně jší podobě zřejmě více dát nechce.
Na scénu tak v závěru roku vstoupila jako další zájemce o Českou spořitelnu Investiční a Poštovní banka. Je to vážný zájem, nebo jen hra? Vždyť IPB deklarovala svůj záměr velmi pozdě, nebyla mezi investory, kteří se přihlásili na základě inzerátu, a neobdržela ani informační memorandum, ani neprovedla hloubkovou kontrolu banky. Naopak v ní samotné provádí již delší dobu kontrolu centrální banka. Přesto sebevědomě prohlásila, že je s to zaplatit za spořitelnu více, než nabí zí Erste Bank, za jinak stejných podmínek. Jak zná IPB skutečnou výši nabízené ceny, když oficiálně ohlášena nebyla? Jak zná ony další podmínky, jež chce zachovat?
Japonská Nomura je dravý portfoliový investor a případný plán na spojení IPB a spořitelny může vyjít. Za cenu drastického snižování počtu poboček, propouštění lidí, ovšem s efektem vybudování i na evropské poměry silné banky s v ýsadním postavením v oblasti retailu. Pak by i prodej novému - strategickému - vlastníkovi mohl vyjít jako vysoce ziskový. Pokud by celou akvizici posvětil antimonopolní úřad. Možným kupcem by mohla být i německá Allianz, která má zájem o koupi České pojišťovny. Propojení pojišťovacího holdingu s oběma bankami by jistě mohlo být zajímavé co do kapitálové síly i rozsahu služeb. Není ale ohlášený zájem IPB jen tlakem na Erste Bank? Není to skrytá pomoc státu za vstřícnost při jednání o prodeji pojišťovny?
Zda vstup do kulatého roku přinese i kulantní privatizaci českých finančních institucí, je zatím otázkou. Už dnes je však jasné, že ani příští rok nebude platit ono Zemanovo už ani korunu. Když ne spořitelna, tak Komerční banka ještě čeká.
