Menu Zavřít

Snad ten svět nezmizí

22. 6. 2007
Autor: Euro.cz

Pařížskou větev bankéřské dynastie opustil její patriarcha

Dvanáctého června zemřel v Paříži ve věku 98 let baron Edouard Alphonse Paul Guy de Rothschild (narodil se 21. května 1909). Byl v přímé linii prapravnukem zakladatele rothschildovské dynastie Mayera Amschela Rothschilda (1744-1812) a pravnukem prvního pařížského Rothschilda, Jamese (1792-1868), nejmladšího Amschelova syna. Frankfurtský bankéř Mayer Amschel Rothschild pocházel ze staré židovské rodiny, jejíž první stopy byly ve Frankfurtu nad Mohanem zaznamenány v 16. století, kdy jeho předci obývali dům Zum rothen Schilde (U červeného štítu), který dal vzniknout jménu Rothschild. Tento zakladatel bankéřské dynastie umístil svých sedm dětí (pět synů a dvě dcery) do neuralgických bodů světového finančního obchodu, čímž založil to, co rothschildovští genealogové nazývají wormskou, frankfurtskou, vídeňskou, neapolskou, pařížskou a londýnskou větví rodu. Kromě frankfurtské větve, která smrtí nejstaršího syna Mayera Amschela v roce 1855 bez potomků zanikla, a neapolské, jež splynula s londýnskou, ty ostatní, zejména pařížská a londýnská, náporům času a dějinných zvratů úspěšně vzdorují. Rothschildové jsou především nerozlučně spjati s liberální globalizací v 19. století, jejímiž významnými aktéry byli příslušníci rodu coby finančníci. Odměnou za významné služby koruně pozvedl rakouský císař František I. 29. září 1822 pět Amschelových synů do šlechtického stavu s dědičným titulem barona pro mužské i ženské potomky nesoucí jméno Rothschild - bez ohledu na jejich státní příslušnost. Kromě toho královna Viktorie propůjčila potomkům londýnské větve titul nejprve baroneta a později barona, dědičný ale pouze po mužské linii.

Příbuzenské sňatky.

Baron Guy de Rothschild byl synem barona Edouarda de Rothschilda a baronky Germaine Halphenové. V roce 1937 se oženil se vzdálenou sestřenicí z wormské větve Rothschildů Alix Scheyovou von Koromla (1911-1982). Sňatek vzbudil pobouření, protože nevěsta byla katolického vyznání, což jinak židovská dynastie nelibě nesla. Jeho choť mu v roce 1942 porodila prvního syna Davida, který je dnes hlavou pařížské větve rodu. Guy de Rothschild se rozvedl a v roce 1957 znovu oženil, tentokrát s jinou sestřenicí, Marií-Helenou van Zuylen van Nyeveltou, původem z téže pařížské větve. Pocházela však z odnože, jejímž předkem byl třetí syn Jamese de Rothschilda Salomon (1835-1864), zatímco Guy de Rothschild byl potomkem nejstaršího Jamesova syna Alphonse. Není bez zajímavosti, že zmíněný Salomon se také oženil se sestřenicí, ovšem z neapolské větve, Adelheid von Rothschild (1843-1922). Příbuzenské sňatky jsou v dynastii Rothschildů velmi častým jevem - jako ostatně i v mnoha jiných. Se svou druhou manželkou měl Guy de Rothschild syna Edouarda (pojmenovaného podle dědečka Edouarda de Rothschilda, 1868-1949), který dnes kromě jiného vlastní levicově zaměřený francouzský deník Libération, jenž má v současné době velké finanční problémy.

Neoficiální ekonomický poradce.

Guy de Rothschild v letech 1967 až 1979 řídil rodinnou banku v Paříži, během svého života byl předsedou dozorčí rady mnoha francouzských a zahraničních společností a v letech 1950 až 1982 stál v čele Jednotného židovského sociálního fondu. V roce 1940 ho pétainovská administrativa zbavila francouzského občanství a po obsazení Francie byl nucen odejít do exilu, nejprve do Spojených států a později do Londýna, kde se neprodleně připojil k de Gaullově armádě Svobodné Francie. Blízkým přítelem Charlese de Gaulla zůstal až do jeho smrti.
Ačkoli nikdy nezastával žádnou volenou funkci, jeho vliv ve francouzské politice byl v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století nezanedbatelný, především v roli neoficiálního ekonomického poradce. Tento vliv vyvrcholil zejména v době, kdy byl prezidentem Francie Georges Pompidou (1969-1974).

Přítel Georgese Pompidoua.

Guy de Rothschild byl od roku 1954 blízkým přítelem budoucího prezidenta, který byl v jistém smyslu jeho žákem, zejména v ekonomických otázkách. Georges Pompidou pracoval v letech 1954 až 1958, tedy před návratem do politiky po boku generála de Gaulla, ve funkci externího společníka Rothschildovy banky. O radu barona Rothschilda se pravidelně ucházeli též předseda vlády v devadesátých letech Edouard Balladur a prezident Jacques Chirac. Guy de Rothschild v tradici osvícené aristokracie pořádal po desetiletí pravidelné mondénní a současně politické večeře ve svém sídle na ostrově St. Louis uprostřed Paříže, kde mimo jiné žili Fréderic Chopin a Victor Hugo.

Éra gaullistické obnovy.

Baron Guy de Rothschild je spojen především s érou gaullistické obnovy Francie v šedesátých a sedmdesátých letech, s obdobím prosperity, intenzivní modernizace a budování rozsáhlých infrastruktur (dálniční sítě, atomových elektráren, nyní spíše kritizované přestavby měst a tak dále). Přes bouřlivé intermezzo roku 1968 šlo také o období plné zaměstnanosti a přinejmenším relativního sociálního smíru, což je ve Francii spíše vzácný úkaz. Na tuto modernizaci, inspirovanou fordovským kompromisem v sociální oblasti a keynesiánskou ekonomickou teorií, která připisuje významnou roli státnímu intervencionismu a kontrole, se dnes vzpomíná jako na „zlatý věk“ poválečné Francie a její Páté republiky.

Majitel dostihových stájí.

Londýnská větev Rothschildů je širší veřejnosti známá především produkcí slavných vín v oblasti Bordeaux (značka Mouton-Rothschild, premier cru classé), Guy de Rothschild byl zase vášnivým turistou a proslavil se jako majitel jedné z nejslavnějších dostihových stájí ve Francii. Vlastnil hřebčinec v Méautry v Touques v Normandii, odkud pocházelo několik slavných koní, například Heaume, Brantôme, Vieux Manout a Exbury. Koně z jeho osobní stáje závodili v modrožlutých barvách, které se staly pro dostihové fanoušky posvátným symbolem, protože zcela pravidelně vítězili. Nejvýznamnějším úspěchem Guye de Rothschilda je vítězství v roce 1963 v Ceně Arc de Triomphe s hřebcem Exbury, který zůstal jeho nejoblíbenějším koněm. Kromě toho získal třikrát prestižní Cenu Diany (1957, 1960, 1961), třikrát Cenu Royal Oak (1949, 1964, 1973) a dvakrát Cenu Morny. V letech 1975 až 1982 byl předsedou Svazu chovatelů čistokrevných koní.

Ztráta a obnova rodinné banky.

Guy de Rothschild velmi těžce nesl znárodnění rodinné banky socialistickou vládou prezidenta Francoise Mitterranda v roce 1981. „Za Pétaina jsem byl Žid, za Mitterranda jsem pária,“ prohlásil tehdy s hořkostí a neutěšilo ho ani 700 milionů franků odškodného. Při té příležitosti však rovněž poznamenal: „Ohromilo mne to, ale nechal jsem se psychoanalyzovat už v mládí, a proto náhlým emotivním hnutím hned tak nepodléhám.“ V roce 1980, rok před znárodněním, pařížská větev Rothschildů kontrolovala skupinu, jejíž pouze bankovní část s filiálkami se odhadovala na třináct miliard franků (dvě miliardy eur), zaměstnávala dva tisíce lidí a spravovala jmění 70 tisíc klientů. Za několik let ovšem nastalo nové období privatizací a Rothschildova banka v Paříži byla obnovena.

MM25_AI

Pověst a peníze.

Řekne-li někdo Rothschildové, okamžitě se nám vybaví peníze. Stali se dokonce jakýmsi synonymem pro bohatství, a vstoupili tak do všeobecného povědomí. Guy de Rothschild se o tom vyjádřil velmi střízlivě: „Jméno mé rodiny okamžitě vyvolává představu peněz. Ale dnes se pověst o naší moci více méně rozplynula. Samozřejmě že není v mých silách napravit veškerou lidskou bídu, ale nikdo mi nedokáže, že jsem nepomohl každému, kdo mne o to požádal… Považujete-li peníze za účel sám o sobě, abyste měli více než váš soused, je to pitomost. Vaše žena vás může podvést úplně stejně.“ Baron Guy de Rothschild žil neokázale - po Paříži jezdil metrem a sám si řídil auto.

Tradiční hodnoty.

Historie Rothschildů je rodinnou ságou velké finanční buržoazie s jejími hodnotami - rodinnou soudržností, která přemosťuje úzké hranice nacionalismů a států, a kulturními, sportovními a politickými zájmy ve službě celku. Dnešní ekonomika se často pohybuje v globalizovaném prostředí, jež tvoří gigantické anonymní společnostmi, mezinárodní monopoly a investiční a penzijní fondy, je však třeba mít na mysli, že základem liberálního kapitalismu je měšťanský smysl především pro rodinnou stabilitu a solidaritu a pro mezigenerační přesah povědomí o rodině.
Doufejme, že s Guyem de Rothschildem tento starý svět nezmizel.

  • Našli jste v článku chybu?