Díky úpravám zákona o správě daní a poplatků se můžeme těšit na jednodušší a srozumitelnější komunikaci s daňovými úřady. Ty budou mimo jiné muset odůvodňovat svá rozhodnutí.
Autor: Artklee
Změny tohoto předpisu však nejsou jen pozitivní – jejich stinnou stránkou je zkrácení lhůty pro bezhotovostní zaplacení daně.
Zákon o správě daní a poplatků, bývá často trnem v oku podnikatelům, kteří se dostanou do křížku s finančním úřadem. Správcům daně totiž údajně ponechává příliš velkou volnost, zatímco daňovým subjektům prý nedává téměř žádné prostředky, jak proti mnohdy liknavým a nezákonným postupům správců daně bojovat.
Z důvodů nejednoznačné úpravy a nedostatečně vymezených práv a povinností daňových subjektů končily mnohé spory až u soudů. Kvůli nejasným zákonům se navíc daňový subjekt mohl v mnoha záležitostech opřít jen o judikaturu. Dlouhou dobu tedy bylo jasné, že beze změn se obejdeme jen stěží.
Během roku 2009 bylo proto přijato hned několik novel zákona o správě daní a poplatků. Mezi oficiální cíle těchto novel patří především zlepšení podnikatelského prostředí v Česku, zefektivnění daňové správy a posílení právní jistoty daňových poplatníků. Jaké jsou tedy nejdůležitější změny?
Kratší lhůtyn pro zaplacení daně
V současné době je při placení daní bezhotovostním převodem nezbytné odepsat peníze z účtu převodce nejpozději poslední den lhůty k úhradě daně. Od letošního 1. listopadu však dochází k zásadní změně v definici dne platby, a tím i lhůty k úhradě. Daňový subjekt tak bude povinen při bezhotovostním převodu převést peníze tak, aby byly na účet správce daně připsány nejpozději v poslední den lhůty pro úhradu daně. Nová úprava umožní správci daně disponovat daňovými příjmy dříve, než tomu bylo doposud, což v době ekonomické krize určitě přivítá. Na likviditu daňových subjektů však bude mít toto opatření negativní vliv. Ty totiž budou muset peníze posílat dříve než doposud.
A jak může taková změna vypadat v praxi? Představme si, že plátce daně má povinnost odvést daň ve výši jednoho milionu korun. Dnem splatnosti je pátek. V pátek tedy také odepíše peníze ze svého účtu. Na účet správce daně jsou peníze připsány v pondělí. Podle dosavadní úpravy by tím daná osoba splnila povinnost uhradit daň. Od listopadu však při úhradě daně výše uvedeným způsobem bude již tři dny v prodlení. Proto bude povinna zaplatit úroky z tohoto prodlení, které by v tomto případě činily zhruba 1300 korun. Zkrácení lhůty pro zaplacení daně přitom znamená i zkrácení lhůty pro zpracování přiznání, které je nezbytné k vyčíslení daňové povinnosti.
Naštěstí byl současně přijat nový zákon o platebním styku. Na jeho základě jsou tuzemské banky obecně povinny připsat peníze na účet příjemce nejpozději do konce následujícího pracovního dne, což až doposud nebylo vždy pravidlem. Díky tomu není lhůta pro zpracování daňových přiznání zkrácena výrazněji. Stejně jako na odvod daní dolehne popsané zkrácení lhůty pro zaplacení také na sociální a zdravotní pojištění, v těchto případech však až od ledna 2010.
Odklad splácení dodatečně vyměřené daně
Rok 2010 však plátcům daně přinese i pozitivní novinky. Od 1. ledna 2010 bude v zákoně o správě daní a poplatků stanoveno, že proti dodatečnému platebnímu výměru vzniklému z daňové kontroly lze podat odvolání, které bude mít odkladný účinek pro platbu daně. Až dosud tento odkladný účinek neexistoval. Daňový subjekt byl proto (poměrně nelogicky) povinen uhradit dodatečně vyměřenou daň, ačkoli rozhodnutí o tomto doměrku ještě nebylo pravomocné.
V případě, že tedy správce daně subjektu dodatečně doměří daň a ten proti doměření podá odvolání, povinnost dodatečnou daň odvést vznikne až poté, co bude odvolání zamítnuto odvolacím orgánem. Pokud tedy tento orgán odvolateli zcela vyhoví, povinnost odvést dodatečnou daň mu vůbec nevznikne.
Tím však dobré zprávy nekončí. Povolí-li správce daně daňovému subjektu posečkání s platbou daně či její splácení, pak zároveň platí, že svým rozhodnutím změnil datum splatnosti daně. Tato skutečnost se musí projevit i v případě, kdy správce daně vystavuje potvrzení o faktické bezdlužnosti tohoto daňového subjektu. Změna zákona, která bude účinná od příštího roku, zcela jednoznačně stanoví, jak má správce daně (případně jiné osoby) nahlížet na tuto situaci.
Toto opatření bezesporu přispěje ke zlepšení podnikatelského prostředí i ke zvýšení právní jistoty účastníků právních vztahů s daňovým subjektem. Až dosud totiž mnozí správci v rozporu se svým rozhodnutím o posečkání daně nebo povolení splátek daně odmítali vystavit daňovému subjektu potvrzení o jeho bezdlužnosti. V důsledku toho pak byl takový daňový subjekt omezen ve svých podnikatelských aktivitách – například při jednání s obchodním partnerem, bankou a podobně.
Odůvodnění rozhodnutí
Těšit se můžeme i na jasnější komunikaci s finančními úřady. Od příštího roku bude správce daně povinen připojit v zásadě ke každému rozhodnutí vedle výroku a poučení o opravném prostředku také odůvodnění. Podle stávajícího znění zákona o správě daní a poplatků není správce daně (až na výjimky) povin
en svá rozhodnutí odůvodňovat.
Pokud se tedy odůvodnění stane obligatorní náležitostí jeho rozhodnutí, bude to mít jednoznačně pozitivní dopad na posílení právní jistoty daňového subjektu a zvýšení důvěry v rozhodovací činnost správců daně. Bezesporu tak dojde i k podstatnému zlepšení pozice daňového poplatníka. Ten bude moci v případě nesouhlasu s rozhodnutím správce daně prostřednictvím opravného prostředku napadat závěry, které správce uvedl v odůvodnění rozhodnutí.
Povinnost odůvodňovat rozhodnutí by se dala charakterizovat jako krok směrem k určitému zrovnoprávnění daňových subjektů ve vztahu ke správci daně. Ten bude povinen svá rozhodnutí napříště zdůvodnit, což je jednoznačně v souladu s principy fungování právního státu i průhledného uplatňování státní moci vůči jeho občanům.
V rámci připravované daňové reformy byl přijat „nový“ daňový řád. V lednu 2011 nahradí dosavadní, více než padesátkrát novelizovaný zákon o správě daní a poplatků. Osud uvedených změn to však neohrozí, nový zákon totiž obsahuje znění všech výše zmiňovaných novel toho stávajícího.
