Nedávno schválenou novelou obchodního zákoníku, kterou již podepsal i prezident, dostávají majoritní akcionáři do rukou dosud nejúčinnější a nejjednodušší možnost vytlačit ze „svých“ společností nepohodlné minority. Do českého právního řádu tak vstupuje takzvaný squeeze out.
Nová úprava vychází z principu, že jakýkoliv akcionář mající alespoň 90 procent akcií či hlasů v jakékoliv akciové společnosti může zbavit minoritní akcionáře vlastnického práva k jejich akciím a převést je na sebe za úplatu stanovenou znalcem. Jakmile se majoritní akcionář takto rozhodne a splní relativně jednoduchou proceduru, minoritní akcionáři prakticky nemají možnost zasáhnout a o své akcie přijdou. Pojem squeeze out, tedy v překladu vytlačení či vytěsnění, tak podstatu nové úpravy vystihuje naprosto přesně.
Výhodná jednoduchost.
Je pochopitelné, že minoritní akcionáři se nového zákona obávají, přestože možnost vytěsnění minorit v obchodním zákoníku do jisté míry existovala již dříve. Na základě dosavadního takzvaného převzetí jmění mohl hlavní akcionář s více než 90 procenty akcií rozhodnout, že sám převezme jmění akciové společnosti, jejímž je společníkem, a která v důsledku převzetí jmění zanikne. Minoritní akcionáři neměli právo získat výměnou za svoje akcie podíl na nástupnické společnosti a podobně jako dle nové úpravy měli pouze právo na finanční vypořádání. Nová úprava však majoritnímu akcionáři výrazně usnadňuje život.
Za prvé, nový squeeze out je výrazně jednodušší než dosavadní převzetí jmění. Zatímco doposud šlo o vysoce komplikovaný, administrativně náročný a drahý proces, nový squeeze out je navýsost jednoduchý. Majoritnímu akcionáři v hrubých obrysech postačí znalecký posudek ohledně výše protiplnění za akcie (v některých případech se ani nevyžaduje), vyjádření představenstva společnosti k výši poskytovaného protiplnění, zpřístupnění vybraných informací v sídle společnosti, rozhodnutí valné hromady (které majoritní akcionář většinou svých hlasů schválí) a uveřejnění tohoto rozhodnutí. Jeden měsíc po zápisu rozhodnutí valné hromady automaticky přejdou akcie minoritních akcionářů na akcionáře majoritního, nyní již stoprocentního. Bez zbytečného odkladu po převodu akcií je majoritní akcionář povinen minoritám vyplatit protiplnění ve stanovené výši.
Pro majoritu.
Druhou výhodou nového systému pro majoritního akcionáře je skutečnost, že na rozdíl od dosavadního převzetí jmění původní společnost zůstává zachována a s ní i její obchodní firma, identifikační číslo a především také veškerá oprávnění jako živnostenské listy, koncese a další licence vydané na základě zvláštních zákonů. Odpadá i nutnost uvědomovat zákazníky a obchodní partnery o změně korporátní identity, přepisování smluv a tak dále. Novela také poprvé připouští, aby squeeze out provedl zahraniční majoritní akcionář (doposud zahraniční akcionáři museli nejprve založit či odkoupit novou společnost se sídlem v České republice, do té převést své akcie a teprve poté mohli spustit proces převzetí jmění).
Novela nijak neskrývá, že je psaná na míru majoritním akcionářům. Majoritní akcionář tak například dokládá přiměřenost kupní ceny nabídnuté minoritám znaleckým posudkem, na rozdíl od všech ostatních případů, kdy obchodní zákoník znalce vyžaduje, však není výslovně stanoven požadavek, aby znalec byl nezávislý a jmenoval jej soud. V praxi bývá běžné, že nezávislost znalce a jeho jmenování soudem jsou jen formálním pojmem, neboť soud obvykle zcela automaticky znalcem jmenuje toho, kdo mu je navrhovatelem určen. I přesto tuto praktickou poznámku je uvedený přístup z hlediska současného obchodního práva velmi nestandardní.
Překvapující je i způsob, jakým majoritní akcionář poskytuje minoritám náhradu za jejich akcie. Minoritní akcionáři jsou nejprve zbaveni vlastnického práva k akciím a teprve následně jim má být poskytnuta přiměřená náhrada. Pokud minoritní akcionáři nedostanou zaplaceno, jejich vlastnické právo ani jiná práva spojená s akciemi se neobnovují (zejména právo na dividendu či právo hlasovat na valné hromadě), majoritní akcionář pouze tato práva nesmí vykonávat. Uvedený přístup je vůči minoritám nevýhodný. Jelikož majoritní akcionář již na začátku procesu vlastnil 90 procent akcií, uvedené omezení týkající se výkonu práv u akcií, za které nezaplatil, pro něj sotva budou citelnou újmou. Minoritní akcionář naproti tomu přichází o svůj majetek, aniž by měl dostatečnou jistotu, že jeho pohledávka za majoritním akcionářem bude uspokojena.
České speciality.
Pravdou je, že vlastnická struktura mnohých českých akciových společností vzešlých z kuponové privatizace je silně pokřivena způsobem, který v západní Evropě nebývá obvyklý. Vedle silného domácího či zahraničního akcionáře stojí v Česku v mnoha společnostech desítky a stovky jednotlivců, které vlastní jednu či dvě akcie, k nimž v rámci kuponové privatizace přišly víceméně náhodou a dnes se o ně již dlouhodobě nestarají. Dalšími akcionáři bývá několik málo osob čekajících na vhodnou příležitost k prodeji. Tyto společnosti již typicky byly vyřazeny z veřejných trhů pro nízký objem obchodů a nebýt kupónové privatizace, není nejmenší důvod, proč by již dávno neměly svého stoprocentního vlastníka.
Vzhledem k těmto zvláštnostem lze jednoduchý squeeze out celkově spíše považovat za prospěšný nástroj, který může přispět k normalizaci poměrů ve společnostech, v nichž současná struktura nemá opodstatnění a vede jen ke zbytečným nákladům na korporátní správu. Nová úprava však v mnoha ohledech zachází až zbytečně daleko, je nevyvážená a do celkového kontextu českého obchodního práva zapadá jen velmi kostrbatě. Ministerstvo financí již oznámilo, že hodlá právě přijatou poslaneckou novelu co nejrychleji novelizovat. První komentáře z ministerstva dokonce hovořily o tom, že nový squeeze out by bylo možné vztáhnout jen na kótované akcie. Tím by však novela naprosto pozbyla smyslu pro všechny společnosti, jejichž akcionářská struktura je natolik roztříštěná, že byly vyřazeny z veřejných trhů (jak je uvedeno výše, těmto společnostem by přitom nová úprava squeeze outu prospěla především).
Minoritní akcionáři se nechali slyšet, že novou úpravu okamžitě napadnou ústavní stížností. Ačkoliv právníci většinou opatrně připouštějí, že samotný princip vytěsnění minorit je nejspíše ústavně obhajitelný (mimo jiné proto, že úspěšně funguje v mnoha vyspělých jurisdikcích Evropy), velmi nedostatečná ochrana zájmů minorit v rámci nového squeeze outu může být problematická.
Tři měsíce.
Co z toho všeho vyplývá? Majoritní akcionáři, kteří chtějí vytlačit minority a jsou ochotni za to zaplatit odpovídající cenu, mají k tomu dnes jedinečnou možnost. Ovšem pozor. Novela omezuje právo současných majoritních akcionářů na uskutečnění squeeze outu třemi měsíci od uveřejnění novely ve Sbírce zákonů. Poté jejich právo zaniká. Záměry majoritních akcionářů také může zhatit výše zmiňovaná novela novely, o jejímž předložení uvažuje ministerstvo financí, případně intervence Ústavního soudu. Vzhledem k jednoduchosti nové úpravy a relativně nízkým nákladům však mnoho majoritních akcionářů v uvedené lhůtě nepochybně squeeze out spustí. Taková možnost se totiž již nemusí opakovat a rizika spojená s neúspěchem nejsou nikterak přehnaná.
Přestože novela obchodního zákoníku je pro majoritní akcionáře velmi výhodná, beztrestné poškozování minorit neumožňuje. V první řadě, ačkoliv protiplnění za akcie minorit stanovuje většinový akcionář s požehnáním znalce, kterého si zvolil, minoritní akcionář má právo požádat soud, aby toto protiplnění přezkoumal. Novela sice nestanoví nic o tom, jak má soud postupovat, patrně však bude možné, aby minoritní akcionáři předložili soudu alternativní znalecký posudek a požadovali, aby soud k němu v rámci přezkoumání přihlédl. Minoritám nepochybně ulehčí i skutečnost, že stačí, aby soud rozhodl o nepřiměřenosti protiplnění u jednoho akcionáře a toto rozhodnutí bude automaticky závazné i pro všechny ostatní akcionáře. V případě, že většinový akcionář minoritám neposkytne protiplnění, ke kterému je povinen, může být minoritními akcionáři žalován, případně i čelit hromadnému návrhu na prohlášení konkurzu.
Majoritní akcionáři mají teď tři měsíce na to, aby možnosti dané novým zákonem využili. Minoritní akcionáři mají stejný čas na to, aby se pokusili uvedený vývoj zvrátit nebo se alespoň připravili na rozhodující souboj o setrvání ve společnosti či přiměřenou náhradu. Nový squeeze out, ačkoliv se úplně nepovedl, může díky své přitažlivosti vyvolat podstatné změny vlastnických poměrů v mnoha českých akciových společnostech a citelně tak revidovat výsledky kupónové privatizace.
