SŇATEK CEL A DANÍ

V roce 2002 by mohla být daňová a celní správa pod jednou střechou

Kontroverzní a zároveň ambiciózní myšlenka na spojení celní a daňové správy patří ministru financí Pavlu Mertlíkovi. Kontroverzní je zejména proto, že jejím vyslovením vzniká složitý problém soužití dvou dosud samostatných státních institucí, a s tím související obavy o ztrátu zaměstnání, funkce, postavení, peněz i prestiže řady lidí. Na ministerstvu financí, jemuž jsou Generální ředitelství cel i Ústřední finanční a daňové ředitelství přímo podřízeny, nepochybně dobře slyší znepokojené tamtamy z Lazarské i Budějovické ulice, kde sídlí ústředí obou institucí. Ambicióznost Mertlíkova záměru je v tom, že sice nikde není psáno, že spojení není možné, ale chybí univerzální návod. Komunitární evropská legislativa tento problém neřeší, jednotlivé členské země se řídí podle svého rozumu. Klasickým příkladem organizačního propojení obou činností je Dánsko. Tam ovšem mají na výběr berně – daní i cla – zvláštní ministerstvo, což by v našich podmínkách bylo zřejmě zcela neprůchodné. Zachování kompetencí. Obecný rámec úvah je determinován zájmem zefektivnit výběr daní i cla a nepostrádá racionální argumenty. Tím hlavním je, že Generální ředitelství cel a Ústřední finanční a daňové ředitelství obhospodařují jeden lán, ovšem každé po svém. Daň z přidané hodnoty i spotřební daň není jen záležitostí finančních úřadů, ale i celníků. Spotřební daň pak hlavně celníků a ministerstvo financí beztak počítá s tím, že celní správa se na jejím výběru výlučně bude významně podílet, ať už dojde ke spojení, nebo ne. Tendence je zřejmá: obě agendy se stále více prolínají, u celníků stále větší objem činnosti představuje správa daní, ale organizační uspořádání jde proti tomuto trendu. Od propojení se očekává, že by zjednodušilo, a tím i zefektivnilo řízení. Ministr Mertlík i jeho náměstek Pavel Dvořák, v jehož gesci daně a cla jsou, neustále zdůrazňují, že nikdo nikoho nepohltí, nemá jít o přechod kompetencí, ale o jiný způsob organizace. Informační příkop. Ve hře jsou dvě mocné instituce, v nichž dohromady pracuje kolem třiadvaceti tisíc lidí. Celníci, ač početně slabší, mají za sebou nepřerušenou poválečnou existenci, jsou lépe materiálně vybaveni, mají své laboratoře i konsolidovanou vynucovací složku – inspektoráty celní stráže, které zajišťují službu dohledu nebo pátrání. Na základě nyní sněmovnou projednávaného návrhu novely celního zákona by se měly stát i účastníky trestního řízení. Vy–užití celní stráže by mimo jiné usnadnilo práci finančním úřadům, pokud jde o doručování, předvádění, ochranu majetku i exekuce. Další z argumentů říká, že mezi celníky a berními úředníky existuje příkop zamezující volnému vzájemnému využívání informačních databází, což je ostatně problém týkající se celé státní správy. Organizační propojení by se nepochybně pozitivně projevilo i v tomto směru. Vnitřní hranice. Pro spojení obou institucí hovoří také subtilnější důvod, a sice perspektivy celní správy po vstupu do Evropské unie. Uplatňování principu volného pohybu zboží silnou celní správu nevyžaduje, a až vstoupí do Evropské unie také Slovensko, budou všechny naše hranice takzvané vnitřní, tedy se členskými státy EU. Část uvolňovaných celníků by mohla být v jednotné organizaci plynule přeškolována na daňaře, jejichž rostoucí význam nachází vyjádření i ve stoupajícím počtu pracovníků. Háčkem je vedle zmíněných psychologických faktorů, které se ovšem týkají hlavně úzké skupiny lidí v nejvyšších funkcích, a nevyzkoušenosti modelu, i legislativní zajištění. Propojení správy daní a cel předpokládá změny v celním zákoně, zákoně o územních finančních orgánech, zákoně o správě daní a poplatků a v dalších zákonných normách, jichž ministerstvo zatím napočítalo více než sto. Do konce roku. Současný stav příprav na svatbu je takový, že pod vedením náměstka Dvořáka funguje pracovní skupina ze zástupců ministerstva, Ústředního finančního a daňového ředitelství a Generálního ředitelství cel. Jejím úkolem je prozkoumat schůdnost myšlenky, zmapovat situaci a připravit konkrétní návrhy řešení. Nová instituce by musela být zřízena zvláštním zákonem. Mertlík předpokládá, že věcný záměr by mohl být hotov kolem poloviny roku a do prosince pak i paragrafované znění. To znamená, že první termín spuštění nového organizačního schématu, který připadá v úvahu, je počátek roku 2002, mezní termín pak přijetí České republiky do Evropské unie. Mertlík ovšem bude určitě spěchat, protože ví, že čím blíže k novým volbám, tím menší šance, že takováto závažná změna úspěšně projde Parlamentem. Konečné rozhodnutí – zda spojit, nebo ne – by mělo být přijato poté, co Dvořákova skupina předloží ministrovi výsledky své práce, což má být koncem dubna. Velmi pravděpodobně bude rozhodnutí kladné. Co je už dnes jisté, je postavení případného nového úřadu. Dvořák říká, že to nebude ani dánská cesta, ani zřízení nové rozpočtové organizace. Nejpravděpodobnější je státní úřad, jehož šéf by nebyl členem vlády, a koncepční funkce by si ponechalo ministerstvo financí.