Vyrovnávat rozpočet za každou cenu je kontraproduktivní
Ivan Kočárník (55) se narodil v Třeboníně v okrese Kutná Hora. V roce 1966 ukončil studia na VŠE v Praze, obor finanční a měnová politika. Od roku 1985 pracoval ve výzkumném odboru Federálního ministerstva financí, jehož se stal později ředitelem. V roce 1990 byl jmenován náměstkem ministra financí ČSFR, v roce 1992 ministrem financí ČR. Tuto funkci zastával do května 1997. Od 30. června 1997 je předsedou představenstva České pojišťovny. V minulosti externě přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze, v letech 1984 až 1997 byl šéfredaktorem časopisu Finance a úvěr.
EURO: Mimořádná valná hromada schválila přeměnu finanční skupiny České pojišťovny na holding. Předpokládáte, že se akcionáři pojišťovny stanou ve stejném poměru akcionáři holdingu? KOČÁRNÍK: Tato otázka ještě není dořešena. Valná hromada schválila teprve záměr přerodu na holding a nyní přistoupíme k provedení potřebných analýz. V této fázi si myslíme, že současní akcionáři pojišťovny budou mít možnost volby, zda zůstanou držiteli akcií stávající společnosti, anebo je vymění za podíly v holdingu.
EURO: V každém případě se ale nejprve musí zřídit pro holding nový subjekt. Máte představu, kdo bude jeho zakladatelem, a tedy i prvním majitelem? KOČÁRNÍK: Máme, ale nemohu ji říci, protože to není rozhodnuté. Akcionářům jsem oznámili, že jim vše sdělíme, až bude projekt pohromadě, a kdyby to teď vyšlo v tisku, cítili by se právem podvedeni.
EURO: Můžete rozvést hlavní důvody pro přerod skupiny na holding? KOČÁRNÍK: Důvodů pro transformaci je celá řada. Ten první spočívá ve vytvoření lepších podmínek pro spolupráci uvnitř skupiny. Mám na mysli zejména křížové prodeje produktů. Česká pojišťovna má čtyři a půl milionu klientů. Proč by nemohli být pe nzijně připojištěni právě u našeho fondu? Jeho produkty navíc může prodávat třeba i Česká životní.
EURO: To všechno lze ale provádět i nyní. Třeba právě penzijní připojištění se na vašich pobočkách prodává. KOČÁRNÍK: V zásadě lze většinu toho, co chceme přechodem na holding zlepšit, dělat už nyní. Ale jde o to, aby se tomu někdo věnoval za celou skupinu a aby promýšlel právě tyto křížové prodeje.
EURO: Takže jde čistě o řízení. KOČÁRNÍK: Ano. Dnes se v zásadě všichni věnujeme pojišťovně a na řízení skupiny jako celku nezbývá dost času. Navíc dalším evidentním přínosem transformace bude snížení nákladů. Řadu útvarů můžeme na úrovni holdingu sloučit. Jednoduchým pří kladem úspor jsou i reklamní časy v televizi. Když budeme nakupovat pro všechny, bude to levnější. Velmi důležité je i výrazné omezení rizik. Ve všech dceřiných společnostech s výjimkou úvěrové pojišťovny ČESKOB máme stoprocentní majetkovou účast. V takovém případě veškerá rizika dopadají na Českou pojišťovnu. V budoucnosti budou dopadat na holding. Také je třeba stále navyšovat kapitál v některých rozvíjejících se dcerách. Například dostat leasingovou společnost mezi prvních pět nejlepších chce na počátku zajistit ohromně silné financování, protože tato firma nakupuje předměty do svého majetk u a potom jen velmi pozvolna inkasuje splátky za pronájem. Splátky tak mohou až po čtyřech pěti letech zajistit financování nových nákupů. Do té doby je potřeba je financovat z kapitálu. Také Česká životní zaznamenává dramatický nárůst obchodů. Tady je nyní nutné investovat do školení lidí, což se opět vrátí až po určité době. Teď může toto všechno financovat jen Česká pojišťovna a my chceme, aby to převzal holding.
EURO: To znamená, že holding bude potřebovat dostatek likvidity. Buď bude muset tlačit na výplaty dividend, nebo zvyšovat vlastní kapitál. U nás ale není ideální prostředí pro vydávání nových akcií. Neuvažujete o registraci v zahraničí, anebo o uvedení akcií na nějaký zahraniční trh? KOČÁRNÍK: Zatím jsme se tím nezabývali. Znovu zdůrazňuji, že jsme teprve začali zpracovávat analýzy. Možná dojdeme k názoru, že bude dobré třeba z daňových důvodů registrovat holding v zahraničí. Uvedení akcií na zahraniční trh nevyluč uji, ale není to aktuální.
EURO: Na valné hromadě byli zástupci státu. Souhlasili se vznikem holdingu? KOČÁRNÍK: Hlasovali proti s odůvodněním, že měli málo času na prostudování této záležitosti.
EURO: Hovořilo se o tom, že k transformaci České pojišťovny na holding je zapotřebí souhlasu dvou třetin akcionářů. KOČÁRNÍK: Podle stanov tomu tak není. Stačí souhlas prosté většiny.
EURO: Pojišťovnictví je dnes stejně jako bankovnictví nadnárodním podnikáním. Lze ho provozovat na nějaké regionální bázi a zahraničního partnera nehledat, nebo ho hledat, anebo si říci, že partnerem bude ten, kdo koupí od Nomury kontrolní balík IPB. KOČÁRNÍK: Nomura není jedinou cestou k nadnárodní úrovni. A stejně tak se můžeme rozvíjet i cestou nějakých regionálních akvizic.
EURO: Kupujete Expandia banku. Vstoupíte-li do holdingu IPB, budete sestrou dnešní Investiční a Poštovní banky. Proč mít ještě vlastní peněžní ústav? KOČÁRNÍK: Myslím si, že je strašně důležité, abychom měli otevřené všechny možnosti. Nemůžeme se nechat zavřít do nějakého úzkého koridoru, protože pokud se změní podmínky, nemohli bychom na to již reagovat. Ano, přemýšlelo se o fúzi s IPB. Teď ale více přemýšlíme o holdingu než o fúzi, ať již s kýmkoliv. Tím neříkám, že k tomu nemůže v budoucnu dojít. Je ale třeba nechat si ve hře víc možností a potom se rozhodnout pro tu, která se bude jevit jako optimální.
EURO: Můžete tedy jednoznačně říci, že holding není přípravou na fúzi? KOČÁRNÍK: Rozhodně, je to samonosný projekt. Obstojí i bez IPB a stejně tak může být pospojován i s kýmkoliv jiným.
EURO: Nevznikla však původně myšlenka holdingu právě kvůli uvažovanému spojení s IPB? KOČÁRNÍK: Myslím, že ne. Debatovali jsme o tom již delší dobu, protože jsme naráželi na různé problémy při řízení dceřiných společností.
EURO: Znamená to, že idea fúze oddychuje, a až se holdingy vytvoří, tak se k ní zřejmě znovu vrátíte? KOČÁRNÍK: Možná vrátíme, možná ne. Všechno záleží na tom, jak se nastaví podmínky.
EURO: Pro který z holdingů by to bylo výhodnější? KOČÁRNÍK: To je vlastně klíčová otázka, ovšem zatím na ni nelze odpovědět. Všechno bude záležet na konkrétních podmínkách.
EURO: Ne, že by po krachu malých bank bylo tolik peněžních ústavů na prodej, nicméně, proč jste se rozhodli právě pro Expandii? KOČÁRNÍK: Existovaly i jiné možnosti, o nichž jsme přemýšleli. Ale dohodli jsme se s Expandií.
EURO: Spojování pojišťovacích a bankovních produktů je běžné. Většinou ale velká banka doplňuje nabídku o pojišťovací produkty, zatímco tady chcete vy jako obr na domácím trhu převzít malou banku. KOČÁRNÍK: Kdybych vám řekl, proč tu banku chceme, tak bych vám prozradil obchodní tajemství. To nemohu udělat. V každém případě ale mohu říci, že pojišťovny, které mají za sebou velké banky, mají jednu nekonečně obrovskou výhodu. A my bez ní nemůžeme dosáhnout rozvoje, o který nám jde.
EURO: Ale u většiny případů je to obráceně. Banka poskytuje základní servis, na který jsou její klienti zvyklí, a k tomu jim nabízí pojišťění. Vy jste pojišťovna a začnete nabízet bankovní produkty. KOČÁRNÍK: Důvody, proč to chceme dělat, spočívají v tom, že do nabídky finančních služeb prostě potřebujeme banku. Abychom naše služby mohli poskytovat na vyšší úrovni a s vyšším profitem. Jinak je nemůžeme dělat komplexně.
EURO: Zdá se, že vaše doprivatizace přes různá prohlášení vládních úředníků stále spí. KOČÁRNÍK: Nic nového se zatím neděje. Již před pár týdny ve Washingtonu pan ministr Mertlík prohlásil, že její dokončení začne v prosinci. Takže na ministerstvu zřejmě nějaká představa existuje.
EURO: Ať už soutěž vyhraje kdokoliv, bude muset převod poloviny akcií státu schválit dozorčí rada pojišťovny. Ministr financí hovoří o prodeji do konce roku, ale veřejná soutěž musí nějakou dobu trvat. I z časového hlediska by bylo rozumné rychle se dohodnout o prodeji s nynějšími velkými majiteli pojišťovny. Navíc, kdo by kupoval menší balík ve společnosti s jasným majoritním vlastníkem. KOČÁRNÍK: Jsem stejného názoru. Pojišťovna je dnes stabilizovanou institucí. A já tvrdím, že finančně nejzdravější českou peněžní institucí. Pouštět se do nějakých hrátek, v rámci nichž nový investor může začít dělat naschvály, znamená jenom pojišťovnu destabilizovat. To by podle mého názoru bylo z hlediska státu u instituce, která ovládá 45 procent tr hu, dost neodpovědné.
EURO: Od nového roku končí váš monopol na povinné ručení. Jaký podíl byste si v této oblasti trhu chtěli uchovat? KOČÁRNÍK: Nejméně padesát procent. Celkově náš podíl na pojistném trhu pro nejbližší léta vidím tak kolem čtyřiceti. U některých skupin pojistných produktů máme třeba jen třicet, ale někde i devadesát procent. To se týká třeba zemědělského pojištění. Do této oblasti se nikomu nechce, protože není moc výhodná. Vzhledem k tomu, že jsme univerzální pojišťovnou a určitým tvůrcem trhu, tak si ale nemůžeme dovolit něco nemít.
EURO: Ve světě je docela běžné, že existují velké finanční instituce a potom malé, specializující se právě na to, co se velkým nevyplatí. KOČÁRNÍK: Pokud máte na trhu z historických důvodů čtyřicet procent a druhý za vámi je na deseti, máte jistou povinnost držet historické produkty. Neříkám navždy, ale opouštět je můžete jedině postupně, nikoliv přes noc. Nemůžete se prostě chovat jako nový subjekt na trhu, který se hned vrhne na specializaci. Na druhé straně je zapotřebí si uvědomit, že pojištěný zemědělec si koupí třeba i jiné produkty od nás nebo naší skupiny.
EURO: Po zrušení monopolu vypadají sazby povinného ručení jakoby regulovány nějakou dohodou. KOČÁRNÍK: Samozřejmě že se soupeřící pojišťovny nepouštějí do žádného velkého zvyšování sazeb. Na druhé straně, pokud byly odpovědné, tak to na určitou úroveň zvednout musely. V minulosti na povinném ručení pojišťovna nevydělávala. Nejvíce ztrát ové bylo a je pojištění automobilů s objemem motoru od tisíce do 1300 kubických centimetrů, což je například většina škodovek. Navíc nyní všem pojišťovnám vzniknou obrovské náklady na získávání klientů. Dřív se u povinného ručení neplatily nikomu žádné provize, to už neplatí. K tomu samozřejmě je nutno připočítat náklady na reklamu. Potřeba na jedné straně kvůli konkurenci příliš nezdražit a na straně druhé mít na náklady nás přivedla k podobným sazbám. Stejné ale nejsou.
EURO: O kolik by se musely zvednout, aby pokryly náklady? KOČÁRNÍK: Teď už by stačilo v průměru o patnáct procent.
EURO: Skutečně nehrozí v této oblasti nebezpečí nějaké kartelové dohody mezi pojišťovnami? KOČÁRNÍK: Od toho je tu antimonopolní úřad, aby to hlídal.
EURO: Je lepší se dohodnout než jít do cenové války. KOČÁRNÍK: Já říkám, že nic takového neexistuje. I kdybychom se dohodli na cenách, nemůžeme se dohodnout na počtu klientů, protože to neovlivníme.
EURO: Jak se vám jako mágovi vyrovnaného státního rozpočtu líbí plánovaný schodek na příští rok? KOČÁRNÍK: Rozpočet je hodně ovlivněn tím, v jaké fázi cyklu se nachází ekonomika. Vyrovnávat ho za každou cenu je kontraproduktivní. Je-li ekonomika v recesi, rozpočet musí být hodně procent v deficitu. Vyrovnávat ho třeba většími daně mi by znamenalo tuto recesi ještě více prohloubit. Na druhé straně platí, že snažit se v těchto podmínkách o velkou stimulaci růstu nejde. Bude-li si stát z trhu půjčovat stále víc peněz, tak z něj vytlačí soukromý sektor. Banky prost ě mají jen daný objem prostředků, které mohou dávat do ekonomiky. Ono není tak obrovským prohřeškem, pokud stát sáhne k mírné stimulaci, ale musí to být rozumné. Spíše se musí uvolnit měnová politika. Jinak se domnívám, že by navržený rozpočtový sch odek mohl být menší. Klíčová chyba spočívá v tom, že se už loni nezačalo s pracemi na snižování podílu mandatorních výdajů.
EURO: Myslíte si, že lze ještě uvolňovat měnovou politiku? Vždyť už jsme u libry. KOČÁRNÍK: Samozřejmě že prostor ještě je. Bankovní rada ovšem nemůže jít dolů skokově, protože by byla nedůvěryhodná. Takže uvolňuje po čtvrtkách procent.
EURO: Dokud působí credit crunch, tak centrální banka žádný velký impuls k růstu vyslat nemůže. KOČÁRNÍK: Zvlášť když si bude od bank půjčovat stát. Bude-li vydávat obligace, proč by se banky snažily dávat peníze do nějakých riskantních obchodů, když mohou investovat do státních cenných papírů. Já schodek v této době nevyčítám. Ale říkat, že má státní rozpočet iniciovat ekonomický růst v době, kdy je měnová politika restriktivní nebo neutrální, považuji za hloupost.
