V největším českém skiareálu je čtyřikrát více ubytovacích kapacit než v Tatrách. Vlastní hotel tu nechystáme, říká šéf dozorčí rady TMR
Ještě před pár lety byla slovenská společnost Tatry Mountain Resorts (TMR) v tuzemsku prakticky neznámá. Firma, která v největších slovenských horách vlastní a provozuje lyžařská střediska, hotely, ale třeba i aquapark, však během posledních měsíců razantně nakročila do Česka a potvrdila své postavení největšího středoevropského hráče na trhu cestovního ruchu.
TMR, jejíž majetek dosahuje téměř osmi miliard korun, uvedla své akcie na pražskou burzu a minulý týden podepsala dlouho očekávaný kontrakt. Společnost Melida, kterou TMR vlastní společně s českou firmou Snowhill, se na příštích 20 let stala provozovatelem největšího a nejlukrativnějšího lyžařského střediska u nás – Skiareálu Špindlerův Mlýn. Hlavním vyjednávačem kontraktu, jehož hodnota včetně DPH dosáhne 1,8 miliardy korun, byl Igor Rattaj, předseda dozorčí rady a 11procentní akcionář TMR.
* Když ČSTV, majoritní akcionář skiareálu, na konci prázdnin oznámil dohodu s Melidou, zdálo se, že pronájmu střediska nic nebrání. Jenže od té doby uběhly dva měsíce, podpis smluv byl opakovaně odložen, a před pár dny to dokonce vypadalo, že se TMR se Snowhillem nedohodne. V čem byl největší zádrhel?
Panovaly mezi námi určité neshody v otázce obsazení vedení areálu a rozložení ručení směrem ke stávajícím akcionářům. Musíme si uvědomit, že mezi TMR a Snowhillem je rozdíl jak ve velikosti spravovaných středisek, tak ve finanční výkonnosti, takže máme i trochu rozdílné nazírání na lyžařský byznys. Šlo o hledání východiska a společného postupu, což se nakonec podařilo, byť způsob, jak vzájemně fungovat, musíme teprve doladit.
* Snowhill, respektive jeho majitel Tomáš Němec, si s podpisem smlouvy dával načas. Nebál jste se, že by ČSTV nakonec mohl kvůli těmto průtahům od nájmu ucuknout?
Ne. Výše nájmu, objem investic a další podmínky, které jsme akcionářům skiareálu nabídli, jsou poměrně vysoké a pro ně velmi výhodné. Kdyby dohoda s námi padla, museli by jít do nového vyjednávání, takže by ztratili další rok a Špindl by zaznamenal další návštěvnický propad. Uvědomte si, že Špindl v posledních letech ztratil každou zimu zhruba 50 tisíc klientů. Bez nutných investic nelze očekávat, že se ten trend změní. Navíc jsme vedení ČSTV nabídli, že přebereme celé středisko včetně všech garancí zcela sami.
* To zřejmě vyvolalo tlak na Snowhill, takže nakonec během pár dnů kontrakt podepsal. Podmínky se však oproti původnímu znění smlouvy částečně změnily. V čem?
V rámci Melidy se změnilo ručení vůči současným vlastníkům skiareálu, kdybychom neplatili nájemné či nedodržovali další podmínky smlouvy. Záruku na 250 milionů jsme akcionářům dali sami, jako TMR, za což máme možnost si vybrat nový management střediska sami, samozřejmě pod kontrolou Snowhillu. Investice ve výši minimálně 800 milionů korun jdou stále za Melidou, v tomto směru se nic nezměnilo.
* Počítáte s nějakými personálními změnami?
Nějaká obměna managementu zřejmě proběhne, ale postupně, podle toho, jak se budeme se střediskem seznamovat. Nevylučuji, že část lidí z vedení ve skiareálu zůstane. Jsou to lidé z oboru, ale musejí se sžít se stylem fungování TMR.
* Před pár týdny jste s akciemi vstoupili na pražskou burzu. Firma TMR je obchodována již ve třech zemích (obchoduje se v rámci tzv. multiple listingu i v Bratislavě a Varšavě – pozn. red.). Objem obchodů čítá jen desítky či stovky cenných papírů denně, cena se prakticky nemění. Jak jste s tím spokojeni?
Bratislavská burza je mrtvá a pražská taky neoplývá velkou aktivitou. Ale my na úvod neočekáváme žádné zázraky a závratné objemy obchodů. Být tady na burze je nutnou podmínkou, pokud chceme přilákat do akcionářské struktury nové institucionální investory z Čech.
* Jak funguje spojenectví TMR a Snowhillu? Pomáhá Melidě desetiprocentní podíl, který drží ve Skiareálu Špindlerův Mlýn majitel Snowhillu Tomáš Němec?
Je to náš první společný byznys, takže se stále trochu hledáme a nacházíme k sobě vztah. Proto je to trochu složitější. Tomáš Němec má detailnější informace a zároveň má konkrétní představy, jak by se skiareál měl provozovat. To potřebujeme dohnat, byť zkušenosti ze stavění a provozování lanovek v Tatrách máme. Tady jde ale o konkrétní záležitosti. Němec chce třeba zrušit permanentky s předností, takzvané předbíhačky. Já vím, že je to z podstaty blbost, která by se měla zrušit, nicméně vnímám, že je to produkt, který je v tomto středisku zavedený a ani současný vlastník neměl odvahu to zrušit. Proto by předbíhačky mohly být jako zpoplatněný produkt, jakýsi fast-pass, podobně jak to funguje v Aspenu nebo třeba v Disneylandu.
* Vaše spojenectví se Snowhillem působí trochu jako manželství před sto lety, kdy se dvě rodiny dohodly, že sezdají své děti. Nemáte chuť jejich podíl v Melidě radši odkoupit?
Samozřejmě že je namístě i varianta odkupu podílu v Melidě, ať my jejich, či Snowhill náš. Smlouva s tím dokonce počítá ve formě předkupního práva.
* Neuvažujete také o koupi celého Snowhillu, včetně jejich současných aktivit (Snowhill provozuje několik skiareálů v ČR – pozn. red.)?
O ničem takovém jsme zatím nemluvili, ale pokud by se Tomáš Němec chtěl zbavit svých lyžařských aktivit, tak bychom samozřejmě zájem měli.
* Kromě toho se spekuluje o zájmu řady podnikatelů a byznysmenů vstoupit do Melidy, aby se mohli podílet na provozování největšího českého lyžařského střediska. Jste ochotni vpustit do firmy lidi, jako je Martin Roman, Marek Dospiva či Karel Komárek? V principu s tím problém nemám. Ať už je to Martin Roman nebo kdokoli jiný, kdo se pokládá za součást Špindlu a jeho finanční či manažerské postavení je takové, že může projektu pomoci, tak se tomu nebráním. Nechci, aby domácí měli pocit, že jim Špindl někdo ukradl. Rozšíření akcionářské struktury si dokážu představit, jen si musejí potenciální zájemci uvědomit, že jako součást Melidy se budou muset podílet na investicích. Budoucí partner musí být solventní, protože já si nevezmu do firmy nějakého Honzu Krakonoše, za kterého budu celou rekonstrukci platit.
* Zimní sezona začíná za pár týdnů, vy teprve budete areál přebírat. Co můžete změnit okamžitě?
Nastupujeme do rozjetého vlaku. Očekávání klientů je velké, a aniž bych je chtěl zklamat, v první sezoně nezměníme téměř nic. Jediný zásah, který bychom chtěli provést i takto pozdě, je kyvadlová doprava a celkově systém skibusů. Ve Špindlu je spousta ubytovacích zařízení, která jsou rozprostřena po pláních a kopcích v celém údolí, a bylo by lepší pro všechny strany, kdyby klient nemusel z hotelu jezdit ke sjezdovce autem.
* Jaké investice dlouhodobějšího rázu jsou pro vás prioritní?
My jsme neměli čas, abychom si definovali strategie a plány na dvacet let dopředu. Proto teď hovořím spíše o svém pohledu, ale myslím, že první větší investici je zapotřebí udělat v létě příštího roku. Technicky není možné takto rychle začít stavět zbrusu novou lanovku, potřebujete spoustu povolení a studii EIA. Ale je možné vyměnit či repasovat dosavadní přepravní zařízení, aby bylo vidět, že noví provozovatelé areálu již něco dělají.
* Ve Vysokých Tatrách jezdíte za 28 eur, v Jasné v Nízkých Tatrách stojí denní skipas v sezoně 33 eur. Jaká je vaše dlouhodobá představa o jízdném ve Špindlerově Mlýně?
Určitě mohu slíbit, že základní jízdné, tedy denní lístky, nezdražíme do doby, než to středisko zlepšíme. Spíš se bude měnit struktura jízdného s tím, že budeme klást preferenci na delší pobytové permanentky. Tak, abychom motivovali klienta tam zůstat tři nebo šest dnů. Nejlepší klient provozovatelů lanovek je totiž takový, který vydrží ve středisku celý týden. K této metě bychom se měli dopracovat v součinnosti s ubytovateli, jakýmsi „sbalíkováním“ našich služeb dohromady, jako jsme to udělali v Tatrách. My dáme 30procentní slevu z šestidenního skipasu, hoteliér dá 30procentní slevu a pak se to za atraktivní cenu prodává dohromady.
* Jak vychází srovnání ubytovacích kapacit ve Špindlu a v Tatrách?
Špindl je rozsahem i kvalitou hotelů super. Je tu tři- až čtyřikrát více lůžek, než s čím pracujeme v Nízkých Tatrách, i úroveň ubytování je v daleko lepším stavu, než když jsme do Tater před pěti lety přišli.
* V Tatrách TMR provozuje, či dokonce vlastní několik ubytovacích zařízení včetně čtyřhvězdičkových grandhotelů. Jak daleko jste v hoteliérských aktivitách ve Špindlerově Mlýně?
Dnes na to nejsme připraveni, a vlastně zatím ani nemáme ambici jít do ubytovacích zařízení. Ve Špindlu je opravdu dostatečný počet lůžek, odhaduje se na 12 až 15 tisíc, a i kvalita je na velmi dobré úrovni.
* Nehodláte se angažovat ani v dalších nelyžařských službách, jako je stravování či půjčovny lyžařského vybavení?
Rozdíl mezi TMR a Skiareálem Špindlerův Mlýn je v tom, že firma, kterou přebíráme do nájmu, jen točí kolečkem lanovky a lidově řečeno prodává sedačku pod zadek. Neposkytuje téměř žádné další služby. Celý další servis na svahu – stravování, lyžařské školy, půjčovny atd. – prodávají ve Špindlu jiné subjekty, často v neodpovídající kvalitě. To podle mne není nejlepší model. Na Slovensku k tomu přistupujeme komplexně, a díky tomu dokážeme ovlivnit kvalitu i škálu služeb.
* V Tatrách provozuje sama společnost TMR několik restaurací a bufetů. Hodláte se angažovat v tomto oboru i ve Špindlerově Mlýně?
Když jsme přišli do Tater, byla situace zcela stejná jako tady. Stravovací zařízení jsou soukromá nebo je provozovatel lanovek vlastní, ale pronajal je nějakému jinému subjektu. Nájemci pak většinou mají podnikatelský horizont v podobě jedné zimy, šetří, na čem se dá, a kvalita jídla tomu odpovídá. V Tatrách jsme před lety otevřeli vedle jednoho otřesného bufetu náš nový, kvalitnější, ale o něco dražší. Klient má možnost volby, a to je podstatné.
* Objevili jste ještě nějaká další negativa Špindlu?
Faktem je, že od roku 2006 se ve Špindlu nepostavila žádná nová lanovka. My jsme jich v Tatrách za tu dobu vybudovali osm. Kromě dopravních kapacit se chceme zaměřit na propustnost svahů a budování modrých sjezdovek, tedy těch lehčích. Sjezdovky pro rodiny s dětmi zde chybějí, malí si prostě nezalyžují.
* Před podpisem nájemní smlouvy jste deklarovali ambici propojit jednotlivé části skiareálu, tedy Svatý Petr s Medvědínem. Předpokládáte, že vedení národního parku takový projekt povolí?
V územním plánu Špindlu je návrh propojení již zanesen, dokonce je schválen KRNAP. Návrh počítá s vybudováním nástupního terminálu v místě dnešního parkoviště. Odtamtud by měla jedna lanovka – ať již sedačka či kabinka – odjíždět na Hromovku a Pláň. Druhá trasa je na Medvědín a Mísečky, ale trasování té lanovky je nešťastné, protože počítá s ukončením v polovině trasy lanovky na Medvědín. To je z hlediska rozptýlení osob na svahu nebezpečné, protože spodní polovina sjezdovky na Medvědín by byla přehuštěná. Chtěli bychom s KRNAP o tom ještě promluvit a vymyslet drobné úpravy, aniž bychom zasahovali do ochrany přírody.
* Do jaké výše by se mohly vyšplhat investice do takového komplexního řešení?
Zatím nejsme s tím projektem detailně seznámeni, ale podle mých dosavadních zkušeností bych to odhadoval na 700 až 800 milionů korun, ale klidně to může být až miliarda. Co se týká časového horizontu, buďme realisté, dříve než v létě 2015 to není zrealizovatelné.
* Dokážete se na tak velké investici shodnout s Tomášem Němcem?
Jsme zajedno v tom, že je třeba propojit Medvědín se Svatým Petrem a na výsledcích TMR dokážeme jasně ukázat, že se taková investice vyplatí. Navíc naše výchozí pozice z hlediska tatranské infrastruktury a návštěvnosti byla daleko horší. Ve Špindlu budeme stavět nové lanovky ve středisku, kam lidé ještě jezdí. Z Tater v době našeho příchodu návštěvníci již dávno utekli.
Očekávání klientů je velké, a aniž bych je chtěl zklamat, v první sezoně nezměníme téměř nic Igor Rattaj (41) • Předseda dozorčí rady a spolumajitel společnosti Tatry Mountain Resorts • Od roku 1996 pracuje ve slovenské finanční skupině J&T, pro kterou zakládal téměř všechny české pobočky • Absolvent elektrotechniky na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě • Je ženatý, má dvě děti Příběh manažera
První muž Tater Jednačtyřicetiletý Rattaj je tatranský rodák, pochází z obce Mengusovce, malé vesničky pár kilometrů západně od Popradu. V Tatrách vyrůstal, závodně lyžoval a jeho rodina tam dodnes vlastní řadu pozemků, lesů a penzion. Sám Rattaj se považuje za tatranského horala a patriota. Poté, co na bratislavské Technické univerzitě vystudoval mikroelektroniku, se zprvu věnoval vlastnímu podnikání. Jako klíčové se ukázalo setkání s rodinami Jakabovičů a Tkáčů v polovině 90. let, kdy Rattaj začal pro jejich finanční skupinu J&T pracovat. Dobře zná i české prostředí, protože téměř pět let působil v Praze, kde pro skupinu zakládal všechny české pobočky a byl zde zodpovědný za rozjezd byznysu J&T. Působil také jako předseda představenstva společnosti RM-Systém, obchodníka s cennými papíry. Postupem času to dotáhl až na partnera a jednoho z klíčových manažerů celé skupiny J&T. Na rodném Slovensku se v rámci J&T angažuje spíše v realitních projektech a především v aktivitách zaměřených na cestovní ruch. Byl to právě Rattaj, kdo v roce 2004 přesvědčil společníky v J&T, aby využili možnosti koupit Tatranské lanové dráhy (TLD) a pustit se do lyžařského byznysu. „V té době to byla spíš srdeční záležitost než velký byznys. Daniel Křetínský koupil fotbalovou Spartu Praha, my horská střediska ve Vysokých Tatrách,“ vzpomíná Rattaj. Později společnost J&T koupila podíl ve středisku Ski Jasná v Nízkých Tatrách, nový byznys vyčlenila do samostatné firmy Tatry Mountain Resorts (TMR) a její cenné papíry vypustila na bratislavskou burzu, kde je dlouhodobě nejobchodovanějším akciovým titulem s podílem přes 60 procent. Pod TMR se postupem času začlenily i hoteliérské aktivity J&T (Grandhotel ve Starém Smokovci a Tatranské Lomnici či Tri Studničky v Nízkých Tatrách), od konce roku 2010 je firma také majitelem aquaparku Tatralandia. J&T si v TMR stále drží asi čtvrtinový podíl, Rattaj ovládá přibližně 11 procent akcií. Lyžařská vášeň a zároveň snaha být blíže horám a lyžařskému byznysu před časem vyústila v Rattajovo angažmá ve Slovenském lyžařském svazu, kde dva roky působil jako prezident. „Jako správní patrioti bychom časem chtěli ve slovenských horách vychovat nějakého světového lyžaře a šampiona. Šéfování svazu bylo důležité proto, abych se sžil s komunitou funkcionářů a bafuňářů,“ říká Rattaj. l Rozšíření akcionářské struktury si dokážu představit, jen si musejí potenciální zájemci uvědomit, že jako součást Melidy se budou muset podílet na investicích
O autorovi| Ondřej Hergesell, hergesell@mf.cz
