Výroční zpráva o činnosti v roce 2008 nezatajuje, že je třeba mnoho věcí zlepšit
Vojenské zpravodajství (VZ) vydalo Výroční zprávu o činnosti v roce 2008. Stejně jako civilní zpravodajci až do září spekulovalo, co do ní napsat a jak. Lze jen doufat, že VZ dodává zpravodajské informace zákonným adresátům v historicky kratším čase.
VZ s uspokojením konstatuje, že má nyní stejnou strukturu jako v meziválečné době. V jedné organizaci jsou „sloučené“ složky kontrarozvědná a rozvědná. Logika „sloučení“ je podobná, jako kdyby v podniku jeden útvar zajišťoval ostrahu i vývoj. Spojuje je totiž pouze resortní příslušnost – a možná společná kantýna a výstrojní sklady. To je asi všechno, co mohou mít společné – charakter operativní činnosti rozhodně nikoli. A personální a další útvary, které pracují se skutečnými jmény zpravodajců, z bezpečnostních důvodů ani spojené být nemají.
Několik trapasů
Mezi válkami možná taková struktura odpovídala povahám tehdejších hrozeb. Na ně je tedy nyní VZ strukturálně ideálně připravené. U vojska nepřekvapuje, připravuje-li se na minulé bitvy. Otázkou zůstává, má-li se svět přizpůsobit VZ nebo naopak. Zatím to vypadá, že se svět přizpůsobuje meziválečnému duchu – prezident Václav Klaus propůjčil VZ bojový prapor a premiér Jan Fischer je dekoroval stuhou. Barva zřejmě podléhá utajení.
VZ komunikovalo s veřejností. V dubnu 2008 vydalo publikaci o činnosti československé armádní rozvědky po srpnu 1968. U takových vážných věcí se chce téměř smát, dočtete-li se, že „zejména někteří příslušníci… ocenili, že kniha přispěla k jejich opožděné rehabilitaci“. Na takové drobnosti je vidět důležitost stylistické činnosti výstupní části analytiky. Poměrně nešikovná formulace naznačuje, že ti stateční z roku 1968 museli na uznání svých činů čekat téměř dvacet let v novém režimu, když už se ti ostatní vzájemně dostatečně popovyšovali a odekorovali.
Rozumné slovo
Bez posměšků se lze zmínit o části zprávy zabývající se podstatou činnosti VZ. Priority jsou deklarované rozumně: Balkán, Blízký východ, Rusko, extremismus, terorismus, kontrašpionáž, šíření zbraní hromadného ničení. V kontextu publikovaných zpravodajských výstupů zaznívá chvályhodně nové téma: aktivity čínských zpravodajců. Lze pochopit, že hovořit o změněném přístupu k Rusku by při současné mediální a rádoby odborné hysterii přinášelo zbytečné kontroverze. Znamená-li však tento půlobrat směrem k Číně, že vojenští zpravodajci vědí, jaká hra se hraje pro veřejnost a politiky (Rusko) a jaká se začíná hrát a bude nabývat na stále větší důležitosti (Čína), pak si zaslouží potlesk na otevřené scéně!
Podceněné akvizice
Trapným mankem je informační vakuum, které VZ vykazuje v oblasti akvizic. Ve Švédsku a ve Velké Británii dospěli vyšetřovatelé k více či méně doloženým závěrům, že se v Česku v kauze „Grippen“ pravděpodobně uplácelo. Co na to naši zpravodajci? Podepsali přísahu, že v případě potřeby nasadí i život! Copak jim mohlo hrozit doma, v době míru? V žádném případě však není všem dnům konec. Resortem obrany protéká natolik nechutné množství peněz, že požadavek veřejnosti na kontrolu akvizičních aktivit armády slovutní vojenští zpravodajci (a policisté) určitě neoslyší!
Pomineme-li použití sporně zdůvodněného pojmu „organizace al-Káida“ (přiléhavější je „síť“, ještě lepší by byl pojem „franšíza“), pak je nutné pochválit jednu významnou informaci. V rámci boje proti extremismu armáda zjistila, že má problémy pouze s pravicovým extremismem. Chtělo by se dodat – podobně jako celá společnost. Další cihlička na zazdění pouze ideologicky prosazovaných názorů o fatálním ohrožení levicovým extremismem. Dobrá práce.
V závěru zprávy se píše, že „oblast vnitřní bezpečnosti… ovlivňovaly aktivity některých bývalých příslušníků Vojenského zpravodajství“. Tato pasáž je vlastně sebekritická. Zpravodajská služba, hodná toho jména, nebojuje se svými příslušníky. Zvládá umění přátelských odchodů, ale zejména kvalitních příchodů. Umí pečovat o své příslušníky i poté, co opustí jejich řady. Tím si ušetří spoustu starostí a nákladů a vytvoří atmosféru příznivou pro rizikovou zpravodajskou činnost. Je vidět, že je toho mnoho, co zlepšovat. Prvním chvályhodným krokem však je už to, že to zpráva nezatajuje.
