Na první sníh se těší nejen děti, ale i novináři. Většinou jde o zpestření jinak nudného zpravodajství a bílá nadílka je v novinách vítaná i po vizuální stránce.
Jde o paradox moderní doby – na idylické obrázky zasněžených horských chalup a prvních lyžařů se díváme rádi, do města nám ale zima nesmí. Ještě tak mrazy, ale sníh nebo nedej bože chumelenice? To je pak rázem po harmonických ladovských představách, protože zvláště sníh v Praze dokáže mnoho lidí pořádně vytočit do nepříčetna.
Nejinak tomu bylo i letos. Sypače se prý někde flákaly, autobusáci jsou nepřipravení, město nic nezvládá. K tomu tisíce telefonátů stejného znění – sněží, je to strašný, nic nestíhám. Kdo se chtěl ještě vytočit čtením zpráv, mohl zabrousit třeba na stránky aktuálně.cz, kde meteoroložka Dagmar Honsová předvídala, že se „zima ještě nevzdává“. Bodejť by se vzdávala, když je oficiálně ještě podzim.
Mudrování vyznavačů rychlé likvidace příznaků zimy ve městech má i zajímavý ekonomický rozměr. To když začnou vyhrožovat, že si to nedají líbit a silničáře zažalují pro ušlý zisk. Škoda, že své hrozby někdy nesplní. Docela by mě zajímalo, jak by třeba firmy vykazující každoroční ztrátu dokazovaly, že přišly o tučné výdělky. A armády těch, co místo zaměstnaneckého poměru volí švarcystém, by zase soudu musely předložit faktury na pravidelnou měsíční částku ve stejné výši.
Sněhu máme po víkendu dost i v metropoli. Teď ještě něco zdravého rozumu, kdyby shůry napadalo. Platí to nejen pro chronické kverulanty, ale třeba i pro železničáře. Kdysi stačilo, aby ráno vzal přednosta stanice do ruky hrablo a bylo uklizeno. Jenže České dráhy přednosty zrušily a místo toho najaly externí uklízecí firmy. Výsledek je, že nástupiště je uhrabané jen tam, kde staví vlak. Všude jinde si cestující musejí vyšlapat cestičky. Už to není v kompetenci uklízečů. Jistě. A v kompetenci zimy zase není slibovat, že sníh nebude.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
