Před druhým sněmovním čtením stačí ovlivnit jednoho poslance a pak už jen doufat, že to v tom zmatku projde. I takhle může být podle Miroslavy Němcové jednoduchý lobbing.
Mnoho vašich kolegů považuje činnost lobbistů za prospěšnou pro svou práci zákonodárců. Jak vy to vnímáte na půdě Poslanecké sněmovny?
Je to jev, který zákonodárce někdy negativně ovlivňuje. Těžko říci nakolik, ale je tu určité riziko.
Je možné nepřípustnému ovlivňování nějak zabránit? Třeba povinnou registrací lobbistů nebo jejich označením? Místo slova host by pak na visačce měli třeba označení lobbista.
Registrace ani visačka nic nezmění. Kdo bude chtít, může se sejít s politikem mimo parlament, pozve ho na oběd a při sklence proberou všechno potřebné. Rizikům nepřípustného ovlivňování lze snadněji předejít, odstraníme-li slabá místa při schvalování zákonů.
Kde vidíte slabá místa?
Slabým místem je předkládání pozměňovacích návrhů jednotlivými poslanci přímo na schůzi sněmovny. K zákonu, který už prošel připomínkovým řízením, legislativní radou, vládou i příslušnými výbory, začnou poslanci při druhém čtení předkládat pozměňovací návrhy. Někdy jsou jich desítky nebo dokonce stovky. A mezi druhým a třetím čtením je nyní jen povinná lhůta 72 hodin. Dříve to byl dokonce jen jeden den.
Není už zkrátka čas, aby dopady jednotlivých pozměňovacích návrhů dostatečně posoudily výbory, natož vláda nebo příslušné ministerstvo. Jednotliví poslanci se v takovém množství návrhů nemohou zorientovat, máme takzvané klubové vodiče, kteří nám řeknou, kdy máme hlasovat pro, kdy proti. Mnozí z nás pořádně nevědí, pro co v té chvíli vlastně hlasují. Někdy si pak dodatečně trháme vlasy, pro co jsme zvedli ruku.
Pozměňovací návrhy – to je zřejmě ideální chvíle pro lobbistu, který chce prosadit něco, co by při podrobnějším zkoumání jen tak neprošlo?
Ano. Stačí před druhým čtením ovlivnit jednoho poslance, který bude ochoten kontroverzní pozměňovací návrh podat, a pak už jen doufat, že to v tom zmatku projde. Sněmovna svými zásahy dokáže ze zákona udělat peklo. Není určitě náhoda, že právě v této době se ve sněmovně pohybuje nejvíce lobbistů.
Jak je možné takové praxi zabránit?
Jako předsedkyně podvýboru pro jednací řád sněmovny chci předložit návrh na změnu jednacího řádu. Považuji za vhodné prosadit, aby byla prodloužena lhůta mezi druhým a třetím čtením zákona, aby po druhém čtení byly všechny pozměňovací návrhy znovu předány příslušnému ministerstvu a sněmovním výborům. Odborníci na danou věc by pak mohli návrh zdůvodnit a informovat, co v praxi způsobí.
Lobbistům nejvíce vyhovuje, když poslanci spěchají a nemají přehled, o čem hlasují. Jestliže se legislativní proces trochu zpomalí, zpřehlední, bude všem víc vidět do karet, ovlivňování bude složitější. Neodstraní to negativní vlivy lobbistů stoprocentně, ale určitě to bude účinnější než nošení visaček po sněmovně.
Kabinet Mirka Topolánka však nyní spěchá s prosazením změn řady zákonů. Nebudou mít členové vlády obavy spíše z prodloužení legislativního procesu?
Jsem přesvědčena, že čtrnáct dní by mohlo stačit, aby všechny navržené změny i jejich dopad mohly být dostatečně posouzeny. I dnes musí ministři dát vyjádření k návrhům, jenže za tři dny nemohou jejich úředníci zvážit všechny dopady případných změn. Zvlášť jsou-li jich někdy opravdu stovky. Prodloužení této lhůty by přispělo především kvalitě zákonů.
Myslíte, že změnu jednacího řádu poslanci podpoří?
Kdo nepodpoří tohle, tak zřejmě tento problém ve skutečnosti vůbec řešit nechce.
