Nový premiér byl již tak nedočkavý, že do té doby pouze pověřenou vládu začal představovat ještě před plánovaným slibem nových poslanců. Tento akt zpestřoval glosami typu: „Kdyby se jednalo o televizním soutěž, kolegyně Emmerová by na decibely potlesku zvítězila“.
V samotné diskuzi Gross nešetřil patetickými vsuvkami se snahou dokázat, že jeho zájem o republiku je upřímný: „Lidé v minulosti za tento stát i umírali.“ Dokonce tak upřímný, že podle svých slov neváhá „jít dům od domu,“ aby získal také důvěru veřejnosti.
Do rozpravy se přihlásili celkem třicet dva poslanci, z toho osmnáct opozičních, především z pravého spektra. Ti věru kritikou ani invektivami vůči nové vládě nešetřili. Předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý kupříkladu neadresně narážel na US-DEU, když sdělil, že jeden poslanecký klub „dva ze svých pouhých deseti poslanců získal podivným způsobem“. Místopředseda sněmovny Ivan Langer byl ještě tvrdší, když řekl, že koaliční vláda stojí na hlasech „opilce a lháře“. Nepřímo tím narážel na kauzy Kott a Kořistka. „Staronovou vládu“ také přirovnal ke zloději, jenž se nabízí, že bude hlídat byt, který již dvakrát vykradl. Dalším, kdo vytáhl do boje ostré zbraně, byl poslanec Petr Nečas. Vezl se na vlně, která nedávno proplula velkou částí médií – variace na téma Blair a Gross.
Později se poslanci od obecné kritiky přesunuli ke konkrétním bodům programového prohlášení vlády. V této části zaznívaly i skutečně absurdní poznámky – vládě bylo například vyčítáno, že má v plánu podporovat vrcholové sportovce, namísto aby podporovala mládež ve sportu plošně, neboť ta prý ochabuje. K vypjaté přestřelce došlo mezi stínovým ministrem školství za ODS Walterem Bartošem a skutečnou ministryní Petrou Buzkovou. Ta ji ukončila volnou citací legendárního Járy Cimrmana, že jí Bartoš připomíná sopku, která tak chrlila, až zasypala sebe sama.
Proud exhibujících poslanců se snažil zastavit nezařazený Tomáš Vrbík, když je upozornil, že „přímý přenos České televize již skončil“. Předsedající Langer na to bleskurychle reagoval: „Toho jsem si vzhledem k poloprázdným lavicím všiml.“ Nicméně posléze Vrbík čekatele na hlasování zklamal tím, že se sám zařadil do rozpravy a jal se vysvětlovat své pohnutky, které jej vedou k nepodpoření vlády. Mezi nimi byli i dva poslanci ČSSD, jinak hospitalizovaní v nemocnici (Hana Orgoníková a Miloslav Vlček).
Žádné překvapení se nakonec nekonalo, všichni hlasovali podle očekávání a stranického dresu. Ačkoli se celou rozpravou jako červená nit táhl apel na efektivní ekonomický přístup, v rozpravě se časem příliš nešetřilo a mnohé argumenty se opakovaly. Oč jednodušší by bylo, kdyby za každý poslanecký klub jasný názor zformuloval jeho předseda.
