Snění o Česku

Žádné zázračné hromadění peněz nebude

Sliby tlustých peněženek už dnes příliš nefrčí. Všem je jasné, že na žádné zázračné hromadění peněz nemůže spoléhat ani stát, ani občané. Jestli se vládě Mirka Topolánka podaří prosadit reformní kroky v sociální oblasti, její popularita tím nestoupne. Alespoň ne v počáteční fázi. Ministr práce Petr Nečas bude mít hodně práce s tím, aby lidem vysvětlil, že kabinet nechystá pouhé rozpočtové škrty, ale reformu, díky níž budou sociální dávky poskytovány opravdu efektivně. Tedy těm, kdo je skutečně potřebují. Právě na úsporách v sociální oblasti závisí, zda vláda splní své programové prohlášení a bude v příštích letech postupně srážet rozpočtový schodek pod hranici tří procent hrubého domácího produktu. Skepse je vzhledem k politické situaci stále na místě.
Nejsilnější vládní strana ODS může být nakonec celkem ráda, že v čele ministerstva financí stojí lidovec Miroslav Kalousek. Ten se podle všeho přikloní k takovým daňovým úpravám, které nevytvoří další díry v rozpočtu. Snížená sazba daně z přidané hodnoty se pravděpodobně zvýší. Tím se vytvoří prostor pro úpravy daní z příjmů, které by měly podpořit ekonomický růst a zároveň by neměly poškodit žádnou sociální skupinu. S hodnocením toho, zda kabinet ublíží lidem s nižšími příjmy, raději počkejme, než budou hotové definitivní návrhy daňových úprav a sociálních úspor.
ODS koneckonců neriskuje, že by chytrá daňová reforma příliš proslavila lidovce. I kdyby Kalousek uspěl, bude to díky dohodě s dalšími členy vlády. A jestliže ministr financí přece jen zvýší prestiž KDU-ČSL, bude to v době, kdy tato strana naopak hodně ztrácí kvůli kauze svého šéfa Jiřího Čunka.
Zatím ale není žádný důvod slavit. Kalousek ve vládě prosadil aktualizovanou verzi konvergenčního programu, která je Bruselu zase předkládána s nejasnými údaji o budoucích deficitech. Sám ministr financí uvedl, že Evropská komise bude český „kopr“ právem kritizovat kvůli letošnímu čtyřprocentnímu schodku veřejných financí. Horší ovšem je, že Brusel - a s ním finanční trhy či ratingové agentury - nemůže považovat za zcela důvěryhodné ani plány, podle nichž deficit klesne na tři procenta HDP v roce 2008 a bude se dále snižovat. Nikdo totiž zatím neví, jak přesně vláda hodlá k lepšímu hospodaření dospět.
Na druhé straně Kalouskův manévr není nesmyslný. Ministr předpokládá, že konvergenční program bude dále aktualizován. Všichni se tedy budou postupně dozvídat o konkrétních krocích, jež mají vést ke splnění vládního prohlášení. To musí vzít v úvahu třeba i Brusel. A samo vládní prohlášení je nutné brát jako silný politický závazek. Přinejmenším do té chvíle, než by se potvrdila očekávání skeptiků, že sama vláda od svých záměrů couvne. Politický bič, který nad vládními stranami visí, je příliš nebezpečný na to, aby kabinet vše jen tak hodil za hlavu. Tím spíše, že je tu ještě další bič. Když nebudou veřejné finance v pořádku, Česko může přijít o peníze z evropského kohezního fondu.
Miroslav Kalousek naznačuje, že dalším motorem reforem by mohl být plán zavést euro v roce 2012. Jde mu asi nejen o rychlý vstup do eurozóny. Ministr jde tak trochu ve stopách bývalého šéfa polské centrální banky Leszka Balcerowicze, který prosazoval rychlé přijetí eura mimo jiné proto, aby donutil politiky ke skutečným rozpočtovým úsporám. Tato strategie hledání dalšího bičíku však fungovat nemusí. Vicepremiér Petr Nečas a přinejmenším část vedení České národní banky se domnívají, že závazné datum zavedení společné měny se stanovovat nemá.
Pak je tu přirozeně otázka, jak se k vládním záměrům postaví opozice. Nelze očekávat, že sociální demokraté budou vše chválit. Přesto mají šanci ukázat, zda jsou důvěryhodnou stranou, která přinejmenším část reformních návrhů podpoří a přesvědčí tím veřejnost o své podpoře zdravým veřejným financím. Bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka dostane příležitost doložit svá slova, že se vždy snažil bránit nerozumným rozhazovačným choutkám poslanců z celého politického spektra. Vláda by zase měla dát jasně najevo, že kus slávy za dobře provedené reformy by měl připadnout i na opozici.
Mohou něco podobného od českých politických stran očekávat pouze snílkové? V českých poměrech zatím bohužel platí, že realismus vlastně znamená silnou skepsi vůči slibům. Jestliže příští týdny či měsíce přinesou více optimismu, bude to příjemné překvapení.