Ne Dienstbier, ale Paroubek by byl nejzajímavějším protikandidátem Klause
Ostuda s téměř dvouměsíční sérií pokusů o zvolení prezidenta republiky se nesmí opakovat, slibovali na jaře 2003 všichni politici. Přesto se půl roku před vypršením prvního období Václava Klause zdá, že je situace v lecčems podobná té z léta 2002. Občanští demokraté s částí lidovců a nezávislých si znovu celkem jednotně neumějí představit na Hradě nikoho jiného než svého čestného předsedu a sociální demokraté se pokoušejí společně s jinou částí KDU-ČSL, liberály (zelenými) a s komunisty opět najít Antiklause. A zase jim to moc nejde.
Před pěti lety to kvůli tehdejšímu tandemu Špidla-Gross ve vedení ČSSD nesměl být příliš dominantní Miloš Zeman, dnes se hledá autorita vyhovující zeleným liberálům typu Martina Bursíka i ortodoxním komunistům druhu Miroslava Grebeníčka. Rozhodnutí mělo padnout už na jaře, ale odsouvá se na dobu po prázdninách. Jenže jasno nemusí být ve středolevém spektru ani v listopadu.
Jména Jiří Dienstbier, Jan Švejnar, Ivan Wilhelm nebo Helena Illnerová totiž nejsou špatná, ale čekat, že některé z nich časem samo vykrystalizuje do pozice přirozeného Klausova protikandidáta, je asi marné. Nejblíže k roli Klausova politického soupeře má díky ostrému předvolebnímu klání ODS a Občanského hnutí z roku 1992 samozřejmě Dienstbier. Svou bitvu však před patnácti lety prohrál, stáhl se a dnes by se na Hradě vyjímal jako symbol pozdního triumfu nebo jen jako vzpomínka na romantický rozjezd demokracie. Paradoxně právě Paroubek by byl se svým nonstop planoucím mocenským apetitem i smyslem pro důstojnost úřadu asi nejkvalitnějším i nejzajímavějším Klausovým nástupcem, jenže pro jmenované vlastnosti je dnes politicky neprůchodný.
Že si ČSSD dává s hledáním prezidentského protikandidáta na čas, ale tentokrát nevadí. Naopak. Na rozdíl od Václava Havla před pěti lety má Klaus k dobru další období, přičemž kampaň už dávno zahájil. A stačí mu podpora od všech občanskodemokratických a křesťanskodemokratických zákonodárců. Příští volba prezidenta by tedy mohla být přeci jen rychlá a hladká.
