Ministr Rusnok přiznal, že úředníci nejsou na unii připraveni
Přestože futurolog Alvin Toffler tvrdí, že se posouváme do civilizace třetí vlny, v níž na rozdíl od masové tovární produkce jsou klíčem k úspěchu informace, není rozumné na klasická průmyslová odvětví civilizace druhé vlny rychle zapomenout. Česká republika byla tradičně průmyslovou zemí a také v současné době představuje industrie tahouna jejího exportu i hospodářského růstu. „Průmysl byl jedním z tahounů našeho růstu a jeho letošní výsledky, budou přes všechny šoky relativně pozitivní. Očekávám, že můžeme dosáhnout čtyř až 4,5 procenta růstu průmyslové výroby,“ řekl na setkání manažerů a politiků Prague Opinion Exchange Meeting (POEM) ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok.
První prosincový čtvrtek se v pražském hotelu Inter-Continental sešlo přes padesát ředitelů nejvýznamnějších podniků, aby s ministrem Jiří Rusnokem a s místopředsedou Senátu Mirkem Topolánkem diskutovali o průmyslové politice české vlády. V pořadí již čtvrté setkání POEM uspořádaly týdeník EURO a agentura AMI Communication.
Úvod do diskuse obstaral obsáhlou analýzou současné situace české ekonomiky ministr průmyslu a obchodu. „Končí období poměrně slušného růstu, založeného na oživení zahraničních investic a soukromé spotřeby. Inkasovali jsme značný objem investic, které k nám přicházely s již zajištěnými podíly na evropských trzích. Bylo to přesouvání kapacit, či vznik nových kapacit v rámci globálních korporací. Tato situace se ale nyní mění. Prožili jsme také několik externích i interních šoků, z nichž za podstatné považuji zejména výrazné zhodnocení české koruny a trvalým problémem je potom vývoj trhů, s nimiž máme největší obchodní výměnu. Naše absorpční schopnost nových velkých investic je už do značné míry vyčerpaná a také celkové investiční klima se v Evropě mění. Budeme více závislí na běžném vývoji našich obchodních partnerů, na jejich konjunktuře. A to je nepříjemná okolnost, neboť v současnosti nelze očekávat zvednutí konjunktury v Evropské unii, kam směřuje 70 procent našeho exportu, a když k tomu připočítáme i budoucí členské země, tak jsme nad 80 procenty. Jsme fatálně závislí na vnějších trzích a elementární poznání, že dynamické trhy nejsou naše největší, nás nutně musí vést k úsilí o větší přítomnost na mimoevropských trzích. Musíme se dívat na Rusko, Čínu a Indii. Musíme však mít konkurenceschopné výrobky a jejich uplatnitelnost musí být založena na technologické vyspělosti a nikoli na levné pracovní síle. S tím souvisí inovace a inovační cyklus, podpora iniciativnímu myšlení a jednání. Tento aspekt by měla vláda sledovat ve všech svých politikách. Zdá se, že během krátké doby budeme schopni ohlásit některé z technologického hlediska velmi zajímavé zahraniční investice,“ přislíbil Rusnok.
Senátor Mirek Topolánek přišel na snídani s několika jednoduchými - rádoby provokativními - tezemi a snažil se přesvědčit přítomné manažery svým zemitým stylem. „Míra korupce je primárně závislá na počtu razítek a velikosti státem přerozdělovávaného balíku. Všechno ostatní jsou kecy,“ řekl například Topolánek. Energetickou politiku označil za fetiš, který jsme si vymysleli, abychom zabránili reformám v tomto sektoru, a naše závislost na Evropské unii - tvrdí Topolánek - je nyní větší, než byla kdysi na RVHP.
Chránit trh a lobbovat.
Co se všechno může být za pojmem průmyslová politika skrývat, předestřeli politikům reprezentanti velkých podniků. „Vláda by mohla poskytovat státní půjčky rozvojovým zemím, které by byly závislé na dodávkách našeho zboží. Tím by se například kola české industrie mohla začít roztáčet,“ navrhl generální ředitel Léčiv Jiří Michal.
Generální ředitelka Transgasu Alena Vitásková argumentovala pro nutnost přijmout energetickou politiku a konkrétně uvedla, že stát nemá v případě plynu státní hmotné rezervy, a není tak zajištěný pro případ výpadků dodávek plynu, například v souvislosti s možnou válkou v Iráku.
Šef Agrofertu Andrej Babiš vidí tři důvody, proč ministerstvo průmyslu významně potřebujeme. „Zaprvé z hlediska lobbingu pro příležitosti na zahraničních trzích. Zadruhé by mělo podporovat české podniky, které v republice významně investují, a zatřetí ochraňovat domácí trh. „Konkrétním příkladem, o čem se nyní snažíme přesvědčit pana ministra je, aby vláda zavedla clo na dovoz dusičnanu amonného. Této látky se do České republiky dováží asi sto tisíc tun ročně a při výbuchu na Bali byly použity jeho tři pytle, při výbuchu v Oklahomě asi deset pytlů a kdysi v garáži World Trade Centra ho bylo plné auto. Je to tedy mimořádně nebezpečné hnojivo, které se sem vozí za dumpingové ceny. Lovochemie s tím má velký problém a je legitimní požadavek, když zde zaměstnáváme lidi a naše fabriky fungují, aby nám vláda v tomto pomohla,“ vysvětlil Babiš.
Úkol zní tedy jasně: chránit domácí trh a lobbovat za české firmy v zahraničí. Ministr Rusnok si k odpovědi vybral Babišovo vystoupení: „Souhlasím, že jeden z klíčových úkolů mého resortu je v lobbingu v zahraničí, v obhajování českých vývozců a českých investorů, a to také děláme. Ochrana domácího trhu je též důležitá věc. Konkrétně dusičnanem amonným se nyní zabýváme, ale jsme teprve na začátku a do definitivního verdiktu musí uplynout ještě řada lhůt. Na druhou stranu totiž nechceme být zemí, která neplní podepsané dohody, takže musíme dodržovat i příslušné procedury.“
ÚOHS na tapetě.
Generální ředitel společnosti Shell Czech Republic Pavel Šenych stále ještě řeší s antimonopolním úřadem uloženou pokutu za kartelové chování na českém trhu. Proto i diskusi na čtvrtém setkání POEM posunul tímto směrem. „Zajímalo by mě, jak je pan ministr spokojen s fungováním Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a jak je pan senátor spokojen s legislativní úpravou, která jeho fungování vymezuje. V tomto úřadu například neexistují termíny, dokdy má jeho předseda o určitých záležitostech rozhodnout. Zdá se, že v některých případech rozhoduje velmi rychle a v některých prakticky vůbec. To zavdává spekulace, nakolik je tento úřad skutečně nezávislý, či nakolik je korupčně nebo politicky ovlivnitelný,“ zeptal se ředitel Šenych.
Ministr průmyslu hozenou rukavici zvedl okamžitě a vůči Bednářovu úřadu vystoupil velmi tvrdě: „Jsem velice nespokojen s fungováním toho úřadu. Zákon, který vymezuje jeho působnost, je také špatný. Je absurdní, když rozhodnutí nemusí být učiněno do určitého termínu. Konkrétní příklady samozřejmě znám a mám stejnou zkušenost jako vy. Některé věci jdou velmi rychle a jiné mají lhůtu v nekonečnu. Navíc mi vadí absolutizace jeho rozhodnutí, vůči němuž už není žádného odvolání. Zákon vyžaduje novelizaci. Například když je německá vláda nespokojená s rozhodnutím tamního antimonopolního úřadu, tak může jeho rozhodnutí změnit. Ten úřad přece není soudem, je součástí exekutivy.“
Stejně tak i senátor Topolánek podrobil ÚOHS kritice: „Je několik institucí v tomto státě, které si myslí, že nejsou součástí tohoto státu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je nepochybně jednou z nich a druhou je centrální banka. Obávám se, že problém není v tom zákonu, ale v pozadí kolem tohoto úřadu. Nemám pro to důkazy, pouze z některých typologií kauz z poslední doby se odvažuji tuto spekulaci vyslovit.“
Šéf antimonopolního úřadu Josef Bednář musel mít ono čtvrteční ráno pořádnou škytavku. Jako čtvrtý do mariáše se přidal i generální ředitel ČEZ Jaroslav Míl. „Musím se přidat k zástupci Shellu. Někdy mám pocit, že kdyby neexistoval ČEZ, tak se regulátor nudí. Občas to vypadá, že musíme rozbít všechno funkční, abychom se pak mohli divit a mohli říkat, že musí přijít jiný majitel, který to má zachránit,“ řekl Míl.
Přítomní zástupci velkých českých firem se v samém závěru dočkali ještě dobré rady od Jiřího Rusnoka. „Jsme v předělu pár měsíců do vstupu do Evropské unie, ale ÚOHS má zákon, že soutěžní spojení posuzuje v soutěžním území České republiky. Je tragédie dělat nyní v Česku jakoukoli fúzi. Nedělejte ji, počkejte, až vstoupíme do Evropské unie, protože teď budete vždy narážet, protože na tomto krcálku, když se kdokoli z vás s kýmkoli spojí, tak tady bude příliš dominantní,“ uvedl ministr.
Odpovědný korporátní občan.
„V Evropské unii se začíná diskutovat o sociálně ekologické odpovědnosti podnikání, což je téma, na které bychom se měli soustředit,“ posunul diskusi generální ředitel Léčiv Jiří Michal. Přestože jde o velmi citlivé téma, které v mnoha případech zvedá firmám náklady, a mezi čtyřma očima řada manažerů přizná, že nevěří, že může mít pozitivní vliv na hospodaření firmy, na posledním setkání POEM se proti němu nikdo neohradil.
Vzápětí po Michalovi si vzal slovo generální ředitel firmy Siemens Pavel Kafka a řekl: „Pohled, kterému se na západě říká corporate citizen, je opravdu strašně důležitý. Jak ta firma v té společnosti funguje, kolik má zaměstnanců, kolik odvádí daní, jak se podílí na sponzoringu.“
„Kontaktovali jsme experty z Evropské unie a poptali jsme se, jaké požadavky tam mají na evropského manažera v našem byznysu. Získali jsme asi deset kritérií. Byli jsme mile překvapeni, jak velký důraz kladou v Evropě na etiku,“ dodal generální ředitel Třineckých železáren Jiří Cienciala.
Vystoupení těchto manažerů může být znamením, že pokud si společnost začne vynucovat, aby se firmy začaly chovat jako „odpovědný občan“, řada z nich tomuto volání vyjde vstříc.
Slzavé technické údolí.
Politici i manažeři se shodli v nářku nad nedostatkem inženýrů z technických škol. „Pokud se dívám na dlouhodobé předpoklady naší konkurenceschopnosti, musím skončit u školství. Chtěl bych se zeptat, jaké má vláda záměry v oblasti inženýrského technického školství. Například v aktivech převzatých od ČKD Dopravní systémy jsme našli konstruktérský tým v průměrném věku vysoko převyšujícím padesát let,“ otevřel novou debatu ředitel Siemensu Pavel Kafka. A senátor Mirek Topolánek si přisadil: „Všichni tady víme, že v technické inteligenci nám chybí jedna a půl generace lidí.“
Jak tento problém řešit, nastínil nečekaně otevřeně Jiří Rusnok. Když se ministr se sociálně-demokratickou legitimací přihlásil k placení školného na vysokých školách, v sále zašumělo. „Kdyby ho tak slyšel Špidla,“ povzdechl pro své kolegy u stolu jeden z manažerů. „Rusnoka už spíše zajímá, co by tomu řekl Klaus,“ poznamenal druhý.
„Školství je jedna z kritických věcí. Narážíme na tuto bariéru při lákání investorů. Neumíme jim odpovědět na otázku, jestli v dané lokalitě bude dost technicky kvalifikovaných lidí, které potřebují,“ začal ministr průmyslu. „Věc je opravdu vážná. Nepochybuji, že potenciál naší technicky orientované pracovní síly je omezený a zdá se, že jsme se v nedávném období naší školskou politikou zasloužili o to, že jeho reprodukce bude složitá. Naštěstí máme Slovensko, což je pro nás přirozený rezervoár kvalifikované pracovní síly, který můžeme použít k překlenutí některých nejtěžších období. Do budoucna je třeba preferovat vysoké školy technického směru. Budu se snažit jednat s paní ministryní, aby zvýšila normativ na jednoho jejich studenta, což bude obtížné, neboť humanitární lobby to bude považovat za zvěrstvo na české vzdělanosti. V budoucnu dojde k participaci studentů na nákladech na vzdělání. K tomu budeme donuceni. A potom stát může opět zvýraznit podporu technických vysokých škol. Jestliže na ně lidi nechtějí, protože je to těžké a neatraktivní studium, tak jim to musíme nějak osladit. Nestačí jen oslazení, které poskytne trh práce. On by to časem vyřešil, protože cena těch lidí půjde nahoru, ale je otázka, zda stojí za to čekat, než to trh práce vyřeší. Během té doby nám může celá řada investic utéci. Možná stojí za to udělat prohřešek proti tržnímu bohu, například říci, že pět let bude 90 procent školného na technických vysokých školách platit stát,“ řekl ministr Rusnok.
Česká administrativa unii nezvládne.
„V Evropské unii si nekonkurují jenom podniky. V unii si konkurují jednotlivé státy, a jde o to, jaké podmínky jsme schopni během jednáních o podmínkách vstupu pro tuto zemi vyzískat. Je otázkou, zda naše státní správa opravdu vždy obhajuje české zájmy v Evropské unii, či zda se nestává, že obhajuje zájmy unie v České republice. Ministerstva budou potřeba, aby obhajovala zájmy lidí této země a daňových poplatníků této země v Bruselu,“ řekl šéf českého elektrárenského gigantu Jaroslav Míl.
I v této polemice byl ministr Rusnok překvapivě upřímný. „Bojím se, že v Evropské unii budeme už tak brzo. Nemám strach, že by to nezvládly české podniky, ale že to nezvládne státní administrativa. Od prvního dne je třeba mít v Bruselu desítky lidí z každého resortu v pracovních skupinách, ve kterých se připravují zásadní legislativní normy, které zásadním způsobem ovlivňují hospodářský život. Tam se prosazují ony zájmy, které se dotýkají vás všech a administrativa na to není připravená,“ řekl Rusnok. „Za několik měsíců vstoupíme do Champions League a já bych si moc přál, abychom nehráli jenom o udržení, abychom v ní nebyli omylem, ale abychom hráli solidní střed tabulky. Bude to vyžadovat koncentrované úsilí nás všech,“ dodal.
Jeho politický konkurent Mirek Topolánek naposledy – pro tentokrát – dloubl ministra do žeber: „Pokud nemáme pro Champions League špičkové hráče, musíme alespoň vyměnit trenéra.“
