Vlaky, autobusy, tramvaje, trolejbusy, metra, přívozy i visuté dráhy. Tam všude můžou cestující v Německu použít novou jízdenku s názvem Deutschlandticket, která začala platit od prvního května letošního roku. Za 49 eur (přibližně 1160 korun) měsíčně tak mohou lidé cestovat hromadnou dopravou napříč celou zemí. Jízdenka platí téměř ve všech spojích, výjimku představují pouze dálkové vlaky IC, vysokorychlostní vlaky ICE nebo autobusy společnosti Flixbus.
Nová nabídka navázala na velmi úspěšný 9-Euro-Ticket, který v zemi platil během loňských prázdnin. Tehdy mohli lidé neomezeně cestovat za pouhých devět eur (asi 220 korun) měsíčně, přičemž podmínky byly stejné jako u Deutschlandticketu. A právě velký zájem o výhodnou jízdenku nakonec přiměl německé politiky k jejímu trvalému zavedení, i když aktuální cena je přeci jen vyšší.
Ke zdražení přitom došlo hlavně z toho důvodu, že devítieurová jízdenka představovala až příliš velký zásah do státního rozpočtu, protože spolková vláda dopravcům vyplácela ušlý zisk. I tak bude ale zavedení Deutschlandticketu znamenat velké výdaje, které podle údajů Německého spolkového sněmu dosáhnou přibližně 1,5 miliardy eur (zhruba 35 miliard korun) ročně.
Německou jízdenku si koupily miliony lidí
Nízká cena Deutschlandticketu oproti ostatním jízdenkám způsobila, že si ho podle týdeníku Der Spiegel zatím pořídilo zhruba 10 milionů lidí. Výhodou nabídky ale určitě není jen razantní úspora peněz, cestujícím má přinést také vyšší pohodlí. Pokud totiž nebudou chtít využít dálkové vlaky či autobusy, nemusí si pořizovat žádné další jízdenky, ať už pojedou kamkoliv po celém Německu.
Deutschlandticket je primárně koncipován jako předplatné pro lidi, kteří hromadnou dopravu používají k dojíždění do práce. Jízdenku je ale možné zrušit, takže si ji lze zakoupit pouze na jeden měsíc. Díky tomu ji tedy mohou bez problémů využít i Češi, a to třeba při cestě na letní dovolenou. Například jednosměrná jízdenka z Berlína do zhruba 230 kilometrů vzdáleného Rostocku totiž stojí v pomalejším regionálním expresu 26 eur (asi 620 korun), což znamená, že se Deutschlandticket vyplatí už při jedné zpáteční cestě.
Německo není jedinou zemí, která se snaží touto metodou nalákat lidi k používání hromadné dopravy. V Rakousku už si cestující od října 2021 mohou koupit takzvaný Klimaticket. Jak už sám název jízdenky napovídá, hlavním záměrem rakouských politiků bylo zavedení nabídky, která podpoří ekologicky šetrnou dopravu.
Oproti Německu platí rakouské předplatné nejen v městské a regionální dopravě, ale také v dálkových vlacích s cestovní rychlostí přes 200 kilometrů za hodinu. Výrazně vyšší je ovšem jeho cena, roční jízdné totiž stojí 1095 eur (téměř 26 tisíc korun). I přesto je o Klimaticket poměrně velký zájem, což dokazují jeho dosavadní prodeje. „Do konce roku 2022 si ho koupilo přes 200 tisíc lidí, což výrazně překonalo naše původní očekávání,“ uvedl v tiskové zprávě ředitel rakouských státních drah ÖBB Andreas Matthä.
Lucemburčané jezdí zcela zdarma
Zatím největší podporu ze strany státu získala hromadná doprava na území Lucemburska. V zemi s rozlohou menší, než má Karlovarský kraj, jsou od roku 2020 zcela zdarma všechny státem dotované autobusy a vlaky, pouze s výjimkou cest v první třídě. Lidé si navíc nemusí pořizovat žádné jízdenky, takže celý systém mohou bez omezení využívat i cizinci včetně Čechů.
I díky své jednoduchosti lucemburský experiment slaví úspěch. V hlavním městě země se od jeho zavedení podařilo výrazně snížit dopravní zácpy, protože MHD rázem využívá mnohem více lidí. Není to ale jediný krok, kterým se vláda snaží přesvědčit své občany, aby všude nejezdili autem.
„V současnosti investujeme do kvality železniční sítě až šestkrát více než ostatní evropské země. Pokud totiž chceme, aby lidé změnili své návyky, musíme se ujistit, že alternativa skutečně funguje,“ řekl pro Euronews lucemburský ministr dopravy Francois Bausch.
Bezplatná doprava existuje i v několika dalších lokalitách po celé Evropě. Už od roku 2013 se mohou lidé zdarma přepravovat tramvajemi a autobusy v estonské metropoli Tallinnu. Podle Guardianu toho ale můžou využít pouze občané, kteří mají ve městě trvalý pobyt, ostatní lidé a turisté musejí za jízdné platit běžnou cenu. Je tomu z toho důvodu, že kromě snížení počtu cest autem byla jedním z hlavních cílů opatření i snaha získat pro Tallin nové obyvatele, díky čemuž by město dostalo více peněz od státu.
Speciální program na bezplatnou dopravu představila loni v září také vláda ve Španělsku. Opatření zavedené hlavně jako reakce na drahé pohonné hmoty platí v příměstských vlacích Cercanías a v dálkových spojích Media Distancia (ekvivalent českých rychlíků). Nabídka je ale určena pouze pro pravidelné cestující, před vydáním jízdenky je totiž nutné zaplatit zálohu ve výši 10 či 20 eur, kterou lidé dostanou zpět po projetí minimálně 16 jízd za čtyři měsíce. Podle El País si letos toto předplatné vyřídilo zhruba 2,26 milionu lidí.
V Česku za 28 tisíc
Jak to vypadá s výhodným cestováním hromadnou dopravu v Česku? Naneštěstí, zatím nijak zvlášť dobře. Ministerstvo dopravy sice od prosince 2020 spustilo projekt OneTicket, který časovou síťovou jízdenku nabízí, má to ale hned dva háčky. Nabídka totiž zatím platí pouze ve vlacích, a navíc je oproti jiným evropským zemím vzhledem k výši průměrného měsíčného platu o poznání dražší.
Týdenní neomezené cestování totiž stojí 1915 korun, měsíční jízdenka vyjde na 5746 korun, zatímco roční dokonce na 28 728 korun. Právě z důvodu vysoké ceny je tedy o tuto nabídku výrazně menší zájem – za první rok se jich prodalo jen zhruba padesát kusů. Ministerstvo dopravy sice zavedení výhodnější celostátní jízdenky s platností i v autobusech prověřuje, zatím ale není jasné, kdy se jí cestující dočkají.
Jediné časové jízdenky bez ohledu na použitý dopravní prostředek u nás nabízejí integrované dopravní systémy jednotlivých krajů. Ty jsou ale samozřejmě omezené hranicemi daného regionu, a navíc stejně jako v Německu nezahrnují dálkovou dopravu. Na skutečně výhodnou síťovou jízdenku, která by nás přiměla přesednout z aut do hromadné dopravy i u delších vzdáleností, si tedy budeme muset ještě počkat.
