Cestou k opětovnému nastartování růstu je redukce dluhu a ne jeho zvyšování
Miliardář George Soros nedávno prohlásil, že problém toxických aktiv z bilancí bank by se měl řešit na základě mezinárodní dohody. Jinak hrozí zánik společné evropské měny. Určitě není daleko od pravdy. Nekoordinovaná rozhazovačnost národních vlád vede v globalizovaném světě spíše k turbulencím na měnových a dluhopisových trzích než ke kýženému hospodářskému oživení. Hlavním problémem je rostoucí zadlužení jednotlivých států, které své podpůrné balíčky financují prostřednictvím rozpočtových deficitů a vydáváním obligací. Toto keynesiánské řešení by snad mohlo fungovat ve více či méně uzavřené ekonomice, nikoli však v dnešním propojeném světě. Jak podotýká ve svém komentáři sloupkař Financial Times a světoznámý finanční historik Niall Fergusson, lepší cestou k opětovnému nastartování růstu je snížení dluhu, nikoli jeho zvyšování. Aby se to stalo, je dle Fergussona třeba nejprve restrukturalizovat nesolventní banky. Jedním ze způsobů může být poskytnutí potřebného kapitálu vládou výměnou za převzetí kontroly nad finančními ústavy. Takový krok musí být jednorázový s jasným časovým rozvrhem pro opětovnou privatizaci. Dalším opatřením by měla být konverze amerických hypoték na nižší úrokové sazby a delší doba splatnosti.
Akcionáři bank, kteří přijdou o peníze, vlastníci dluhopisů, jimž se zredukuje majetek, i držitelé cenných papírů zajištěných hypotékami budou zajisté křičet. Pokud se však tyto kroky provedou rychle, výhody vyplývající z makroekonomické stabilizace by je měly přehlušit.
