Na Filmovém trhu v Cannes se vesele obchodovalo navzdory francouzským stávkám i krizím
Ještě se v Cannes nestalo, aby na pódium vystoupil při slavnostní premiéře společně s uměleckým ředitelem Thierrym Fremauxem pes; velmi dobře vycvičený, zdvořile štěkl a získal si sympatie nejen pejskařů. Přijel totiž jako herec, který hraje hlavní roli v mimořádném filmu o vzpouře psů. Jednalo se o premiéru maďarského filmu Bílý bůh, jehož plakáty lákají obrazem holčičky na kole ve vylidněné Budapešti, za níž pádí velká smečka psů. Tímto obrazem jeden z nejoriginálnějších festivalových filmů také začíná.
Festival samotný zahájil ve znamení stávek a mezinárodních událostí. Ti, kdo do Francie přiletěli, mohli ji zakusit takovou, jak ji znají z karikatur či humoristických románů – pozemní doprava nejezdila, lety byly v lepším případě zpožděné, autobusové zastávky přelepily jízdní řády informací o stávce. Ale festival nic neohrozilo. Začal i pokračoval se svou slávou a svými očekávanými hvězdami, obchodníci na trhu si jen postěžovali, že na cestě měli prodlevu.
Jak ale ukázala čísla už v průběhu festivalu, na Filmovém trhu se vesele obchodovalo navzdory stávkám i krizím. Francouzské umělecké odbory využily pozornosti světového tisku upřené ke Cannes a na Riviéře uspořádaly protestní pochod. Nelíbí se jim plány francouzské ministryně kultury Aurélie Filippettiové na 20procentní škrty pro kulturu a chystané změny v pracovním zákoně. „V Cannes je vidět, jaký má filmový byznys dopad globálně. Škrty ve francouzském rozpočtu budou mít dopad nejen na pracovníky v kultuře a na filmové štáby, ale i na další oblasti, jako jsou hotely či restaurace,“ uvedl generální tajemník odborů Denis Gravouil.
Česko-romská Cesta ven „Mě nezajímá romská tematika, mě zajímají lidi. Když vidím, že v Čechách jedna skupina lidí chodí řvát pod okna jiným lidem, ať jdou do Indie a ať chodí do práce, jsem na straně toho slabšího, Romů. Jejich dítěte, které se na to dívá. Ono se má cítit doma v zemi, kde se narodilo, a my mu říkáme, že ono je problém,“ uvedl režisér Petr Václav v Cannes ke svému filmu Cesta ven. „Při přípravách jsem hodně cestoval, na castingu jsem mluvil s mnoha lidmi, každý vám něco řekne, trochu se otevře, povypráví svou malou historku. Já jsem se stal tak trochu sociologem takzvané romské problematiky, ale mě zajímají konkrétní lidi za tím,“ dodává. Jeho nový film je v Cannes výraznou českou stopou hned z několika důvodů: po 16 letech se objevil český celovečerní hraný film. Naposledy to byl snímek Postel od Oskara Reifa v roce 1998, který se promítal v sekci Týden kritiky. Cestu ven zařadila do svého programu sekce ACID, která se zaměřuje na nezávislý film a jeho distribuci. Funguje od roku 1993 a pomáhá zviditelnit se filmům málo známých režisérů a s náročnou tematikou. Dominují v ní francouzské filmy, což je i důvod, proč byl vybrán film Cesta ven, Francie je totiž jeho velký koproducent.
Film je natočen velmi profesionálně a čitelně, mezinárodnímu publiku je tento příběh o mladé romské ženě Žanetě, která ví, co chce a co nechce, velmi srozumitelný. Chce žít normální život, pracovat, a ne žít s nálepkou sociálně vyloučené osoby, kvůli níž nemůže sehnat práci a české úřady s ní jednají s předsudky. Snímek není schematický a široké české i mezinárodní veřejnosti ukáže problémy Romů ze stránky, jak je neznáme. Dalším pozitivem filmu je i to, že navzdory depresivní tematice těžký není. Naopak v sobě nese velkou naději – nejen pro romské hrdiny snímku, ale i pro celou českou společnost.
Nedávný dokument Heleny Třeštíkové Vojta Lavička: Nahoru a dolů a nyní Václavův film pojednávají o Romech jinak než jako o slabých jedincích, kteří zatěžují sociální úřady. Ukazuje je jako občany, kteří to mají těžší jen proto, že mají jinou barvu pleti. Francouzské publikum na film reagovalo velmi spontánně a zajímalo se o hlavní představitelky, neherečky romského původu.
Jedno je nyní jisté: úspěch v Cannes Václavovi jistě odstartuje dobrou „cestu ven“ na další světové festivaly. Je to totiž film, který bude mít přinejmenším festivalové publikum velmi rádo.
Film a jeho trh Je otázka, do jaké míry bude úspěšný i v normální distribuci pro kina. Právě na rozpor mezi evropskou distribucí a produkcí upozornil panel Evropský film v digitální éře na Filmovém trhu, který zahájila evropská komisařka pro kulturu Androulla Vassiliouová.
Evropa má pro filmovou produkci dobré podmínky, nových děl vzniká dost. Problém nastává s jejich distribucí, protože velká většina z nich se nedostane k potencionálnímu divákovi v Evropě, a ještě hůř na globální trh. Nejčastěji filmy zůstávají v zemích svého vzniku, a některé z nich dokonce ani tam neproniknou do kin.
Cannes chce zahájit diskuse o nových distribučních strategiích, které by filmům pomohly hranice překročit. Na druhé straně o překročení evropských hranic uvažují i podpůrné evropské programy samy – program pro produkci a distribuci Eurimages jedná s Kanadou coby první mimoevropskou zemí, kterou by chtěl začlenit.
Filmový trh letos přivítal 12 tisíc účastníků, přičemž přijeli zástupci ze 117 zemí, což znamená nárůst oproti 109 v loňském roce. Poprvé na trh vstoupily země, jako jsou Irák, Kurdistán, Sýrie, Barma, Brunej a Laos. Filmový trh protočil přes pět tisíc dokončených i dokončovaných titulů. Největší podíl měla Evropa (44 procent), následovaly ji Spojené státy a samotná Francie.
Česká republika také nasedla na tento kolotoč s dokončenými i dokončovanými filmy. České filmové centrum se již pravidelně účastní trhu a společně se Slovenským filmovým ústavem otevírá český a slovenský filmový stánek. Tam přicházejí zájemci o cokoli v českém filmu, ať už nákupčí, představitelé zahraničních festivalů nebo producenti zajímající se o natáčení v Česku. Na trhu se nabízel film Fair Play režisérky Andrey Sedláčkové.
České filmové centrum také letos inovovalo. „Připravili jsme speciální projekci čtyř filmů, které jsou ve fázi postprodukce,“ prozradila jeho ředitelka Markéta Šantrochová, „na tu myšlenku mě přivedl Karel Och, umělecký ředitel karlovarského festivalu. Je to možnost, jak na malém prostoru soustředit zájemce a ukázat jim v jedné projekci, co se chystá. Tím, že festivaloví selektoři jsou zvyklí si za poměrně krátkou chvíli udělat představu, jestli je film zajímá, jestli se pro jejich program hodí, tak to touto formou stačí.“
Vedle toho bylo na český film vidět i díky účasti mladého producenta Tomáše Hrubého v programu Producenti v pohybu. Tento program je považován za líheň producentů, z nich se stanou významní hráči na mezinárodním filmovém poli. Jeho cílem je umožnit mladým producentům zviditelnit sebe a své nové projekty, případně najít koprodukčního partnera. Tomáš Hrubý ze společnosti Nutprodukce, který je podepsán pod třídílným filmem Hořící keř, se tak setkal s 23 dalšími mladými producenty z celé Evropy a představil svůj nový projekt Pustina, který opět připravuje se Štěpánem Hulíkem. Apokalypsa přichází z blahobytu Jako paradox v Cannes působily ve srovnání s evropskými filmy a evropskou situací filmy z daleké Austrálie. Dva ze tří australských snímků v hlavním programu se týkaly tématu apokalypsy. Film Tulák (The Rover, režie David Michôd) se odehrává deset let po pomyslné katastrofě. Kromě australské exotické krajiny, která se svou přírodou snadno splní požadavky na spálenou zemi, k sobě poutal pozornost i účastí vycházející hvězdy Roberta Pattinsona, známého z filmu Twilight sága: Stmívání. Druhý film Poslední hodiny (These Final Hours, režie Zak Hilditch) zas probíhá v apokalyptickém konci světa.
V obou filmech je předveden svět, kde vládne chaos, násilí, život nemá žádnou cenu a žádnou cenu nemá ani australská měna, když v Tulákovi hrdinové akceptují pouze americké dolary. Je to tím paradoxnější, že Austrálie patří k zemím s minimálním, téměř žádným dopadem ekonomické evropské krize a australský dolar patří v současné době k nejstabilnějším. Australští filmaři jsou hojně podporováni svými domácími programy a často také vstupují do koprodukcí s USA.
Proto apokalyptické vize mladých režisérů, kteří se v Cannes představili, jsou pohádky a fantazie filmařů, nikoli reakce na současný život v Austrálii. Apokalyptickou zkázu mohla způsobit spíše herci Pattinsonovi účast v soutěžním snímku Mapy po hvězdách (Maps to the Stars, režie David Cronenberg), který u kritiků propadl. Film Tulák mladého opěvovaného režiséra mu zachraňuje kariéru a letošní reputaci.
Jestliže je v Cannes během festivalových dní hodně věcí vzhůru nohama, jestliže jeho filmy ukazují svět z té odvrácené, neodvrácené a jinak nalomené stránky, pořád je to v pořádku. V Cannes mají všichni nárok užít si svých pár bláznivých dní se sebepodivnějším filmem. Pokud ale jejich film přežije tuto extravagantní přehlídku, která dokonale mixuje snobismus s velkým uměním, a z festivalu v Cannes najde svou cestu ven, pak má na filmovém poli vyhráno.
Cesta ven režiséra Petra Václava je film, který bude mít přinejmenším festivalové publikum velmi rádo. 12 tisíc lidí ze 117 zemí se letos zúčastnilo Filmového trhu v Cannes. Poprvé na trh vstupily země jako Irák, Kurdistán, Sýrie, Barma, Brunej a Laos. Filmový trh protočil přes pět tisíc dokončených i dokončovaných titulů. Největší podíl měla Evropa (44 %), následovaly USA a Francie.
O autorovi| Martina Vacková, Cannes, spolupracovnice redakce
