Zní to skoro jako pohádka. Premiér Bohuslav Sobotka pověří slovenského premiéra Roberta Fica, aby v Bruselu vyjednal pro celou visegrádskou čtyřku (ta stále toxičtější parta) lepší jídlo a on to fakt dokáže! Předseda Evropské komise a milovník šampaňského (žádná sladká bohemka!) Jean-Claude Juncker teď na kameru slíbil, že si i my zasloužíme západní důstojnost.
Doufejme. Kdyby totiž labužník Juncker viděl, jak se nakupuje „hezky česky“ a jak u nás třeba „z lásky k Česku“ vypadá běžný pult s masem, nevěřil by, že je pořád v bohaté EU. Jenže tím jako obvykle Sobotkova pohádka o lepším jídle i na chudším východě (Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko) končí.
Je sice dobře, že problém dvojí kvality zboží v EU, již teď potvrdil i další test, aspoň nechce jako chytrák Fico řešit bojkotem zahraničního zboží, protože pak by nás v rámci boje za lepší jídlo vyhladověl. Jestli ale fakt chce, abychom lépe jedli, pili a třeba i prali (a já z něj cítím skutečnou upřímnost), měl by nám také říct, že žádná sleva nikdy není zadarmo.
Ano, vím: Češi z příhraničí vždycky rádi řeknou, jak jezdí nakupovat do Německa nebo Rakouska a všechno je tam lepší a někdy i levnější. Není: zaprvé se z dvojí kvality zboží stal takový národní fetiš, že vidíme rozdíly v kvalitě i tam, kde nejsou. A zadruhé: jeden lepší a levnější jogurt je stejný důkaz celkové kvality a cenové hladiny jako LED diody na fabii, která jinak pořád moc nezahýbá.
Pravda totiž je, že Češi jsou slevoví feťáci. Takže stejně obludný jako mnohé nejen potraviny je v Česku i podíl slev na všech hlavních potravinách, jak vyplývá i z poslední studie společnosti Nielsen: plných 57 procent! U drogistického zboží je to 51 procent, zatímco podíl rychloobrátkového zboží ve slevách tvoří 52 procent. V Německu, jímž se tak rádi oháníme, je to 16 procent. Nebo jinak: jaký matroš asi čekáte od českého dealera, když víc než polovinu svého zboží prodává v akci?
Potvrzeno: potraviny v západní Evropě mají jiné složení než ty české
Žádná slevová akce samozřejmě není zadarmo a žádá reakci. Jistě, některé slevy v hypermarketech existují jen na cenovkách v regálech, zatímco účet u kasy bývá jiný. Některé slevy taky nejsou úplně slevy. Řekněme, že jsou i hypermarkety podobní podvodníci jako politici. To vše je ale jen součást jednoho velkého příběhu, jak dnes říkáme.
A ten je, že ceny ve slevových akcích bývají i pod výrobní cenou, takže prodejci svůj zisk jednoduše dohání vyšší cenou jiného zboží - třeba milovanými jogurty. A taky nižší a lacinější kvalitou, jak pořád dokola dokazují i srovnávací testy: maso bude prostě vždycky dražší než drůbeží separát, kvůli tomu nemusí nikdo z V4 zbytečně jezdit do Bruselu.
Časy se ale mění i bez Sobotky s Ficem, jak už to bývá. Češi se sjeli akčními slevami tak zle, že se růst jejich podílu u potravin i v drogerii loni poprvé po dlouhé době zastavil. Současně klesá i výše slev a díky ekonomickému růstu také bohatneme. A z výzkumů vyplývá, že zvlášť mladší domácnosti už nejdou po slevách a radši si připlatí za kvalitu, protože se nechtějí otrávit.
Dokud si ale nebudou chtít připlatit i další, dvojí kvalita zůstane. Ale možná by ji za nás mohla zaplatit ČSSD. Stačí vám jediný pohled do jejich volebního programu a zjistíte, že zdroje tu jsou, jak by řekl klasik české socioekonomické utopie a Sobotkův velký poradce Vladimír Špidla.
Čtěte další komentáře Petra Holce:
