Špidla se naklání, Gross musí ze stínu
Nejradši by zůstal i nadále jen vlivným Richelieuem sociální demokracie, ale už to asi nepůjde. Stanislav Gross se na víkendovém sjezdu ČSSD bude muset rozhodnout, zda se osmělí a přijme sobě nikoli vlastní roli ideového vůdce partaje po Vladimíru Špidlovi, nebo v tandemu s ním, proti sílícím šikům kritiků, propásne vhodnou chvíli a pomalu pohřbí svou slibnou kariéru. Nástupci Miloše Zemana totiž čím dál více ujíždí pevná půda pod nohama. Týdeník EURO minulý týden získal informaci z velmi důvěryhodného zdroje, že Vladimír Špidla je již údajně srozuměn se svým odchodem z pozice premiéra a Stanislav Gross prý chystá důkladnou rekonstrukci kabinetu.
Ale i kdyby Špidla obhájil své předsednictví v ČSSD, zdá se, že jako politik je za zenitem. České země dlouho nebudou mít tak osobně poctivého a čestného předsedu vlády, takže je dvojnásob škoda, že právě Vladimíru Špidlovi se stal ten nejhorší politický lapsus: postupně poztrácel autoritu. A moc bez autority je bezmoc.
Lekce Rusnok nezabrala.
Špidla umí trpělivě bojovat až do hořkých konců, bez ohledu na výsledek. Jednoho po druhém jako Don Quijote přemlouval před měsícem své poslance, aby zvolili Jana Sokola prezidentem – marně. Pak si vydupal ze země pro svůj kabinet ukoptěnou, formální důvěru. Protivníci sklonili šíje, ale nepřestali se mu po zemanovsku dívat do očí a smát se. Dva dny nato premiér donutil sám sebe ukázat rebelům tvrdou pěst: vyhodil z vlády ministra průmyslu a obchodu Jiřího Rusnoka. Ani tím si respekt nesjednal. „To odvolání nepovažuji za šťastné. A v ČSSD je velmi mnoho kolegů, kteří si myslí totéž,“ komentoval minirekonstrukci vlády Špidlův odpůrce poslanec Robert Kopecký. Ohledně Rusnoka není na straně šéfa vlády ani Špidlův spojenec poslanec Michal Kraus. Soudí, že Rusnok měl být odvolán ještě před vyslovením důvěry vládě. Místo užitku si Špidla polovičatou, opožděnou čistkou nadělal spoustu nových nepřátel.
Prezidentský bumerang.
Špidlova blamáž s Janem Sokolem rozpoutala funkční škatulata, která jako bumerang mohou na sjezdu smést svého autora. Právě odvolání Jiřího Rusnoka posílilo pozici Stanislava Grosse, protože bývalý šéf klubu poslanců a nynější nový ministr průmyslu a obchodu Milan Urban je jeho mužem. A Urbanova nástupce ve vedení klubu Petra Ibla si dokonce před třemi lety sám Gross prosadil jako svého náměstka na vnitro. Podaří se někdejšímu vězeňskému dozorci srovnat do jedné řady sedm desítek znesvářených sociálnědemokratických poslanců? Po sjezdu možná ano, zvláště pokud by se předsedou stal dosavadní ministr vnitra. Tandem Špidla - Gross zřejmě končí, protože síly obou spojenců přestaly být v rovnováze. Špidlova podpora ve straně je stále více jen formální, a tak to je zejména Gross, komu se na sjezdu může reálně povést obhájit dosavadní politický kurs před příznivci všelijakých opozičních či koaličních smluv ČSSD s ODS nebo s KSČM.
Za dveřmi je Škromach.
Špidlovo „vytrácení se“ vytváří mocenské vakuum, které čím dál více zaplňují jeho odpůrci. Místopředseda Zdeněk Škromach předsednickou kandidaturu nejdříve vylučoval, teď už ji připouští. „Pokud nastane debata o této věci, tak člověk nikdy nemůže říci, že ne,“ řekl. Spekulovat se začalo i o Jiřím Rusnokovi. A tak i Stanislav Gross obrací. Původně nechtěl jít proti Špidlovi vůbec (EURO 8/2003), teď už proti němu nechce jít sám. Gross je od časů Miloše Zemana vnímán jako představitel sociálnědemokratické umírněně středové politiky s lidskou tváří. Především je ale technik moci, ideologickou slupku mu dosud obstarával Špidla. Dojde-li na sjezdu ke střetu Grosse se Škromachem, ministr vnitra je favoritem. Ale do budoucna to může být obráceně. Jakkoli si Gross jako šéf resortu počíná obratně, roli opravdového suveréna, jehož nekryje žádný premiér, zvládnout nemusí.
Nový nepřítel.
Sjezd ČSSD nebude jen mocenskopolitickým soubojem, ale hlavně utkáním různých koncepcí. Má v ČSSD podporu politika fiskální reformy ministra financí Bohuslava Sobotky, nebo kurs zvyšování daní Zdeňka Škromacha? Podaří se obhájit vizi sociálnědemokratické vlády podepírané menšími stranami a nezávislé na spolupráci s ODS a KSČM, nebo zvítězí vize silné levicové nebo velké koalice? Jak Špidla tak Gross si uvědomují, že největším nepřítelem strany už není opoziční smlouva s ODS, ale prezidentskou volbou Václava Klause posílená KSČM. Postoupivší monopolizace české politické scény do tří mocenských bloků – ODS, KSČM, ČSSD/KDU-ČSL – se dostala do fáze boje o levicově uvažující voliče. Projevy delegátů na víkendovém sjezdu se tedy ponesou výrazněji než dosud na vlně antikomunismu.
Nejistá sezona.
Znovuzvolení Vladimíra Špidly předsedou je stále možné. Oficiálně je dosud jediným kandidátem. Kdyby to tak zůstalo, strhla by se bitva o místopředsedy. Ale situace se rychle mění. Špidla může pohořet a k duelu Gross – Škromach dojde v kole druhém. Anebo budou kandidovat všichni tři najednou. Tak či tak, jisté jsou dvě věci. Končí éra Miloše Zemana a jeho odchodů neodchodů, končí přechodné období jeho nástupce. Na vítěze nečeká nic pěkného. Strana je rozklížená, vláda je slabá a do švestek mohou být předčasné volby. A to se to loňské jaro zdálo být tak růžové.
