Prázdné regály, pořadníky, fronty na maso či obchodování s bony. Tak vypadala realita obchodů za socialismu.
Za minulého režimu pulty obchodů ani zdaleka nepřetékaly rozličným zbožím, jak tomu je nyní. Žádané zboží bylo nedostatkové, nebo nebylo vůbec, a tak regály často plnily věci, které nikdo nechtěl.
Samostatné obchody za socialismu prakticky neexistovaly. Každý jednotlivý obchod patřil do sítě nějakého národního podniku, který nabízel specifický druh zboží. Tyto podniky se organizovaly na územním principu a staraly se o distribuci, logistiku, administrativu a nábor pracovní síly.
Specifickou kapitolou byl Tuzex, tedy obchod tuzemského exportu. Jednalo se o síť obchodů, ve kterých se za valuty zahraničních měn nebo tuzexové poukázky (tzv. bony) dalo nakoupit i zboží ze západních zemí, které v běžné distribuci nebylo možné sehnat. Tuzex uvedl na československý trh velké množství zahraničních značek, zároveň znamenal rozkvět černého trhu, na poukázkách tenkrát překupníci mohli slušně vydělat.
Prodavači v socialistických prodejnách měli často těžkou práci. Většinu své pracovní doby museli zákazníkům vysvětlovat, že určité zboží zkrátka není a nevědí, kdy přijde. Zároveň se se před nimi otevírala možnost zajistit si podpultovým prodejem peníze navíc.
Dále čtěte:
