Nález Ústavního soudu, který ruší cenový výměr ministerstva financí, je úspěchem těch, kteří usilují o vznik trhu s byty. Je však nutno dodat, že deregulace nájemného je podmínka nutná, nikoliv však dostačující pro to, aby trh s byty skutečně vznikl.
Socialistickou vládu, která se chvástá svým bojem proti korupci, ani nenapadne, aby předložila novelu občanského zákoníku, odstraňující takové zdroje korupce, jakými je například ustanovení o výměně bytu nebo možnost, aby pronajímatel mohl dát výpověď z nájmu bytu bez udání důvodu s přiměřeně dlouhou výpovědní lhůtou. Namísto toho připravuje ministerstvo financí zákon o nájemném, který je ukázkou socialistické byrokracie. Nutí obce vést složité evidence v přenesené působnosti, ale financované z rozpočtů obcí, a majitele domů podávat pravidelná hlášení pod sankcí pokuty, v naivním domnění, že vznikne jakési obvyklé nájemné, sloužící nově vymyšlenému arbitrovi - Mediační aprobační službě - k rozhodování sporů mezi pronajímateli a nájemci, či spíše k přesvědčování smluvních stran, aby se dohodly. Ministerstvo pro místní rozvoj má na věc jiný názor a prosazuje, aby se regulované nájemné postupně přibližovalo nájemnému tržnímu. Vzhledem k tomu, že se Unie svobody zavázala podporovat vše, co socialisté považují za důležité, je zřejmé, jak to dopadne. Za zamyšlení stojí také skutečnost, že ministerstvo, které odpovídá za výběr daní a kritizuje podnikatele za vymýšlení způsobů jak daňové zákony obcházet a daně neplatit, samo dává příklad jak zákony obcházet. Když bylo zřejmé, že Ústavní soud zruší protiústavní cenový výměr, zkusilo ministerstvo financí fintu. Napadený cenový výměr zrušilo a vydalo prakticky totožný s novým číslem. Ústavní soud byl postaven do situace, ve které vlastně neměl co projednávat. Nenechal se však nachytat a zrušil i nový výměr. Ani Ústavní soud ve svých nálezech netvrdí, že nájemné by nebylo možné regulovat. Trvá jen na tom, aby nájemné bylo regulováno pouze zákonem, a ne podzákonnou normou. Vzhledem k tomu, že stávající nájemné nedosáhlo zatím bodu, od kterého by bylo možné nastavit jemnou regulaci, závislou na vnějších vlivech, bylo by pro začátek možné přistoupit k jednoduché indexaci, například tak, že během následujících tří let by mohl pronajímatel zvýšit nájemné nejvýše o 30 procent. Získal by se tak čas pro seriózní diskuzi a přijetí takových právních norem, které by neměly jepičí život a nastavily jednoznačná pravidla hry, přijatelná pro pronajímatele i nájemce bytů.
