Členské státy Evropské unie by podle Evropským parlamentem navrhované změny měly osobám samostatně výdělečně činným, manželkám nebo životním partnerům samostatně výdělečně činných pracovníků poskytnout standardní sociální ochranu, včetně minimálně 14 týdnů mateřské dovolené.
Mělo by být na členských státech, aby se rozhodly, zda bude placení sociálního pojištění (zahrnující mateřské dovolené, nemoci, invaliditu a stáří) povinné pro ženy samostatně výdělečně činné, nebo zda si mohou vybrat.
„Vypomáhající manželé nebo manželky“ nebo životní partneři nejsou zaměstnanci, ale přesto obvykle pomáhají osobě samostatně výdělečně činné (velmi časté v zemědělství, u malých firem a u svobodných povolání). Opět bude na členských státech, aby rozhodly, zda dovolená je povinná nebo dobrovolná, a zda tato sociální ochrana může být také „úměrná k účasti na činnostech samostatně výdělečně činné osoby“.
Přístup k jakýmkoli stávajícím službám poskytujícím dočasnou náhradu za ženu na mateřské dovolené může být podle poslanců alternativou nebo v souběhu s peněžitými dávkami v mateřství. V tomto případě by žena na mateřské dovolené nedostávala plnou výši peněžní podpory, ale mohla by být ve své práci zastoupena.
V neposlední řadě vyzval parlament členské státy, aby zajistily, že veškeré podmínky, týkající se založení společnosti mezi manžely (nebo životními partnery, umožňuje-li to vnitrostátní právo), nebudou přísnější než pro ostatní osoby.
Rada by měla tyto pozměňovací návrhy schválit 7. června. Členské státy budou mít poté dva roky na to, aby zmíněné změny implementovaly do směrnice. V případě, že by členské státy měly problémy najit řešení, jak garantovat standardní sociální ochranu osobám samostatně výdělečně činným či jejich manželkám nebo životním partnerům, může být tato lhůta prodloužena až na čtyři roky.
