Kapitola 143
Kočkopes * Inspirace Tureckem * Vědou proti Rusku * Bémovy rukavičky
Kočkopes
Americká vláda neznárodňuje, ale pouze „přejímá“ dva největší a současně nejproblémovější hypoteční ústavy v zemi, Fannie Mae a Freddie Mac. Bude saturovat jejich ztráty za peníze všech amerických daňových poplatníků, aby je pak bezpochyby - ozdravěné - zase zprivatizovala. A bude to teoreticky správně, protože dle pravé dogmatiky je soukromník vždy lepším hospodářem než stát. Teoreticky. Prakticky tím však bude nerozborně demonstrován důkaz o sbližování kapitalismu a socialismu. Současný sociokapitalismus je totiž charakteristický společenskou odpovědností za neúspěch a privátní odpovědností za úspěch. Samozřejmě s příslušnými finančními dopady.
Inspirace Tureckem
Přestože česko-rakouské ekonomické vztahy jsou dlouhodobě skvělé, Češi se bohužel v Rakousku netěší vždy nejlepší pověsti. Dle průzkumu z roku 2002 celých 51 procent Rakušanů nechtělo, aby Česko vstoupilo do EU, a popularita Čechů byla v Rakousku vždy nižší než Maďarů. Ale nezoufejme – i Češi mají své okamžiky. A je zajímavé, že významné nárůsty naší popularity v podalpské republice úzce souvisejí s fotbalem.
První hvězdná chvíle přišla na mistrovství Evropy v Portugalsku, kdy jsme vyřadili Německo. Zejména tuzemští pracovníci dcer rakouských společností se dočkali řady blahopřejných sms zpráv a česká popularita se v následujících rakouských průzkumech posunula výrazně nahoru. Podobný PR efekt mohli Češi zažít i nyní, když rakouský výběr zázračně deklasoval Francii tři ku jedné. Zaplněný vídeňský stadion Ernsta Happela skandoval jméno trenéra Karla Brücknera a deník Die Presse označil jeho první ostrý zápas na střídačce Rakouska jako „premiéru z říše snů“. Bohužel o několik dnů později rakouská „Wunderwaffe“ (zázračná zbraň) pod vedením českého kouče narazila na litevský mančaft a porážka dva nula znamenala pro Rakušany návrat do reality. Nezbývá tedy než doufat, že Brückner dokáže časem opět přidat nějaký povedený výsledek a vylepší tím pověst svých krajanů v Rakousku.
Pokud se někomu zdá, že zvyšovat popularitu fotbalem je hloupost, ať se ráčí podívat na Turecko. To se nyní také pokouší nastartovat novou éru vztahů k Arménii a skvělou záminkou se stal fotbalový zápas mezi oběma zeměmi, který proběhl první zářijovou sobotu v Jerevanu.
Vědou proti Rusku
Věrný zastánce americké neokonzervativní linie Thomas L. Friedman na stránkách International Herald Tribune navrhl originální řešení krize na Kavkaze. Dle něho americká vláda by jednou miliardou dolarů neměla podporovat nezodpovědného prezidenta Gruzie (anglicky Georgia), ale technickou univerzitu amerického státu Georgia. Proč? Friedman se domnívá, že pomocí takové sumy by vědci mohli najít alternativu pro ropu, která udělala z Ruska bohatou zemi.
Bémovy rukavičky
V Praze řádí hepatitida typu A, které se také říká nemoc špinavých rukou. Je na pováženou, že k tomuto skandálu zatím nezaujala stanovisko žádná parlamentní strana, dokonce ani Jiří Paroubek, kterému hned tak nějaká špinavost neunikne.
Pražské radniční koalici v čele s ODS se proto naskýtá znamenitá příležitost, jak před komunálkami prospět občanům. Připravuje se vyhláška, která bude zavazovat personál všech pražských restaurací, kaváren, hospod a barů, aby zásadně obsluhoval v bílých hygienických rukavicích. V lepších podnicích, kde marže přesahují 400 procent, mohou restauratéři zvolit rukavice s motýlkem či kraječkou. Není to nic převratného, v zemích s vyšší gastronomickou kulturou patří obsluha v rukavičkách k bontonu, ačkoli tam hepatitida typu A neřádí.
Reportéři týdeníku EURO obešli 30 nejlepších pražských podniků a bohužel zaznamenali tento dobrý zvyk pouze v restaurantu La Dégustation Bohéme Bourgeoise.
Zavedením všeobecné rukavičkové povinnosti by primátor Pavel Bém prospěl nejen zdravějším játrům Pražanů, ale též úrovni pražské gastronomie. Praha by se stala prvním městem světa, které zavádí kulturní standard jako povinnost, což by určitě nepřehlédli ani tvůrci titulní strany The New York Times. A to by zase prospělo cestovnímu ruchu. Do Prahy by opět více jezdila bohatší klientela.
Na očekávané námitky restauratérů stran ekonomické nákladnosti opatření jsou tvůrci vyhlášky dobře připraveni. Nikde totiž není stanoveno, jak často má personál rukavice měnit, případně jestli se mají aspoň jednou za kvartál prát.
