Téměř dnes a denně se musí šéfové podniků dodávajících ohroženým či neplatícím odběratelům pozastavovat nad otázkou, zda sypat další peníze někam, odkud je možná už nečeká žádný návrat, anebo proud živé vody zastavit.V mnoha případech by to znamenalo téměř definitivně odepsat i většinu toho, co již v černé díře zmizelo. Jde o volbu, zda léčit zraněného koně, který ještě nevydělal to, co do něj statkář vložil, s rizikem, že léčba stejně nepomůže, anebo jej utratit a další investice do něj nevkládat. Statkář, který má svá zvířata rád, to má trošičku lehčí. Rozhodnutí za něj nemusí učinit pouhá ekonomická úvaha, ale také srdce. Někdy je pro koně lepší jej vyléčit, jindy mu ukončit trápení. Manažer takové energetické společnosti, dodávající neplatícímu kolosu, zaměstnávajícímu stovky, ale třeba také tisíce lidí, je na tom podobně. Musí se rozhodnout, zda bude lepší dodávat a doufat, že se firma po státních injekcích a s novým majitelem postaví na nohy, nebo odepsat většinu pohledávek za již dodané a firmu zaříznout. Má-li jen trochu sociálního cítění, vidí při svém rozhodování před sebou i lidi, kteří třeba kvůli jeho rozhodnutí přijdou o práci. Na rozdíl od statkáře to má ale těžší. Rozhoduje o řádově nesrovnatelně větším majetku, který mu navíc nepatří. Proto se nesmí nechat zviklat svým cítěním a musí uvažovat čistě ekonomicky. To je však v okamžiku, kdy ani z finančního hlediska není jisté, co je výhodnější, dost náročné. Psychiatři na celém světě znají historicky dvakrát opakovaný pokus, při němž se podařilo přesvědčit jeho aktéry, aby učinili něco, co by jinak nikdy neudělali. Stačilo, aby z nich terapeut sejmul zodpovědnost za jejich rozhodnutí. Při pokusu seděli vždy dva lidé na opačných stranách stolů odděleni neprůhlednou stěnou. Jeden z nich simuloval, že má na rukou svorky a ten druhý měl do ve skutečnosti odpojených svorek pouštět elektrický proud a stále zvyšovat jeho napětí. Zhruba v polovině se vždy zastavil, neboť osoba na druhé straně stolu předstírala, že způsobená bolest je již příliš velká. V tom okamžiku dohlížející terapeut poručil osobě ovládající panel pokračovat v pokusu. V drtivé většině případů ovladači pokračovali. Také při správě a řízení akciových společností se leckteří manažeři a členové statutárních orgánů rádi vyhýbají odpovědnosti tím, že jen plní příkazy. Například těch akcionářů, kteří je do jejich křesla posadili, nebo je přímo zaměstnávají. A to i přesto, že se z výkonu své funkce zodpovídají všem akcionářům, nikoliv jen těm, kteří je do firmy přivedli, a že je jejich povinností činit rozhodnutí ve prospěch společnosti, a nikoliv zaměstnavatele. Nedávno dostal výpověď z ministerstva průmyslu a obchodu člověk, který se nechal bez vědomí této instituce zvolit do dozorčí rady Severomoravské plynárenské. Ačkoliv tímto aktem možná porušil Zákoník práce, skutečným důvodem výpovědi bude zřejmě fakt, že v dozorčí radě hlasoval pro zastavení dodávek Vítkovicím, s čímž ministerstvo zásadně nesouhlasí. Těžko říci, zda byla jeho volba správná, či nikoliv. Rozhodně však princip, podle něhož se nepodvolil svému zaměstnavateli, správný je, byť postoj ministra lze chápat: jeho lidé by měli realizovat jeho politiku. Mohou tak ovšem činit jen v zákony vymezeném prostoru.
