EURO: Softwarové firmy před vstupem Česka do Evropské unie poměrně hlasitě upozorňovaly na fakt, že informační systémy řady českých společností a podniků nejsou na nové evropské podmínky plně připravené. Jaká byla realita?
BEDNÁR: Vstup České republiky do unie má pochopitelně dopad na trh informačních technologií v Česku, změna to však nebyla skoková, přípravy na vstup probíhají již několik let. České firmy se musely připravit na změněné podnikatelské prostředí v rámci EU, novým požadavkem jsou i některé dokumenty s vyšší náročností na zpracování dat, které se musí vytvářet. Nedomnívám se, že by z hlediska pracnosti došlo k velkým změnám, což je ale přirozeně pohled uživatele standardního evropského software.
EURO: Česká pobočka SAP letos začala prodávat software i pro menší firmy v sektoru SMB (Small and Medium Business), tedy středně velkých podniků. Jak se liší realita od vašich představ prodejnosti v tomto sektoru?
BEDNÁR: Jsme velmi překvapeni zájmem o samotný produkt mySAP All-in-One. Je to branžově orientované řešení, jehož nositelem a implementátorem je náš partner, který přesně adresuje specifické požadavky dané branže či oboru. Máme software pro automobilový průmysl, pro obchodní řetězce, pro řadu dalších odvětví, a každé řešení je do určité míry přednastaveno, prefabrikováno. Partnery jsme motivovali k tomu, aby se specializovali na jeden, maximálně dva obory, aby od začátku rozhovoru mezi potenciálním zákazníkem a partnerem bylo jasné, že klient mluví s někým, kdo se v branži vyzná, komu nemusí vysvětlovat základy svého typu podnikání. Pak nevzniká nepříjemný pocit, že se partner k němu přišel učit za jeho peníze. Celý produkt je postavený na přednastaveném řešení tak, aby bylo možné udržet rozumnou cenu. Partner, když začíná vést jednání se zákazníkem, má v ruce hotový nebo polohotový produkt, který šetří zákazníkovi spoustu času při implementaci a dokáže s menšími náklady a menší pracností dosáhnout velké funkčnosti.
EURO: Jak vlastně vypadá váš typický zákazník ze sektoru SMB?
BEDNÁR: Jsou to firmy, které se pohybují ve stamilionech korun obratu, s desítkami až stovkami zaměstnanců, výjimkou není ani pět set lidí ve firmě.
EURO: Největší překážkou vstupu velkých softwarových firem do této oblasti byla cena implementace řešení, protože náklady na hardware, tedy počítače, a samotný software u menších subjektů jsou úměrně nižší. Lze říci, jak hodně prefabrikované řešení zlevní cenu implementace?
BEDNÁR: Dnes jsou naprosto běžné projekty, které se odehrávají v jednotkách milionů korun za hardware, software i implementaci, což se mi zdá být velmi dobrá cena za software SAP s prakticky plnou funkčností. Náklady na implementaci klesají díky schopnosti partnerů opakovat projekty a namísto individuální analýzy všech procesů zákazníka přicházejí s návrhem, jak má v běžných podmínkách vypadat standardní firma. Pokud se klient s takovou představou ztotožní, dostane za předvídatelné, zpravidla dobře zafixované peníze, řešení, jehož implementace proběhne rychle, a na kterém se účastní poměrně málo lidí. Myslím, že jsme schopni na základě opakovatelnosti a přístupu s prefabrikovaným systémem stáhnout náklady na implementaci do výše jakou očekávají zákazníci. Pak takovou cenu akceptují.
EURO: Stává se často, že potenciální zákazník ze sektoru SMB přijde a řekne: Chtěl bych do informačního systému investovat tolik peněz a chci takové řešení?
BEDNÁR: Základem úspěchu je fakt, že na samém začátku, předtím než začnou samotné práce na projektu, je jasné jaký software se má dodat a jakou bude mít funkčnost. Musí být jasné za jaké peníze, v jakém čase, s jakou podporou zákazníka se projekt uskuteční. Shodu v těchto základních otázkách považujeme za nutnou podmínku zahájení prací, protože jinak se zákazník i my řítíme do společného neštěstí, na jehož konci může být jen zklamání a přesvědčení, že bylo zaplaceno příliš mnoho peněz za příliš málo funkčnosti.
EURO: SAP začal nedávno implementovat svůj systém v elektrárenské společnosti ČEZ a jejích distribučních firmách, nemáte k dispozici i nějaké řešení, které by zjednodušilo samotný sběr dat, zautomatizovalo a zjednodušilo systém fakturace?
BEDNÁR: Naše systémy řeší otázku fakturace, kontroly došlých plateb, upomínek a celý vztah se zákazníky, podobně jako například u telekomunikačních firem. Otázka sběru technologických dat jde ale mimo záběr naší firmy.
EURO: Česká vláda bude v nejbližší době vybírat dodavatele pro elektronické mýtné. Má SAP zájem se na tomto projektu nějak podílet?
BEDNÁR: V případě mýtného vnímáme, že existuje několik principiálně odlišných přístupů k tomu, jak transakční data získat, ať už jsou to dálniční rámy a komunikace na krátkou vzdálenost, či systém na bázi GPS, anebo i možnost využití rádiového čipu RFID. Všechny tyto systémy fungují, každý z nich má výhody a nevýhody, a není na nás, abychom je posuzovali. Mají ale jedno společné: v budoucnu vygenerují obrovský objem dat, na jejichž základě se musí použití dálnic vyúčtovat a vyfakturovat. Musí být jasné komu, musí existovat jakýsi elektronický způsob komunikace, aby se identifikoval „zákazník“, aby se kontrolovaly platby a následně vymáhaly nezaplacené jízdy. To je oblast, kterou dovedeme pokrýt jak softwarem, tak znalostně. Ostatně, obdobné SAP řešení již dnes u nás využívají prakticky všechny firmy z oboru utilit.
EURO: Tvrdíte tedy, že váš software by uměl pracovat s oběma systémy, o jejichž zavedení se uvažuje?
BEDNÁR: Skutečně nechceme vstupovat do diskuse o tom, která z technologií je lepší. Samozřejmě sledujeme stav jednotlivých projektů a možnosti, které technologie nabízí, ale funkcionalita našeho softwaru začíná v tom momentě, když nám jakýkoli systém dodá správné transakční záznamy. Nejsme součástí žádného z konsorcií, která jsou jednoznačně upnutá na jednu nebo druhou technologii. Aby celý systém fungoval, musí se současně vyřešit dvě velké výzvy. Jednak jde o to, kterou z technologií vybrat, aby byla transakční data dodána, což je velká výzva z pohledu projektového řízení. Na příkladu okolních zemí je možné vidět, že s tím mohou být poměrně vážné problémy. Druhým, neméně důležitým bodem, je nutnost transakční data, která systém vytvoří po zvládnutí první výzvy, efektivně zpracovat a správně naložit s obrovským množstvím údajů, aby efektivita systému byla co největší. Elektronické mýtné bude fungovat dobře jen tehdy, pokud dodavatel zvládne obě tyto výzvy.
EURO: Kolik času by SAP zhruba potřeboval v případě, že by získal zakázku na zprovoznění systému?
BEDNÁR: Výzva číslo jedna, tedy postavit infrastrukturu, kiosky, vybavit velké množství nákladních potřebným zařízením, může trvat až roky. Za ten čas jistě je možné zvládnout výzvu číslo dva. Pokud se bavíme o ostrých termínech, je možné připomenout Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který používá tento software. Tam jsme implementaci jsme stihli za šest měsíců.
EURO: Kdo je největším konkurentem SAP ve zpracování dat z elektronického mýtného?
BEDNÁR: Pokud se dívám na evropské země, je největším konkurentem na zakázku vytvořený software.
EURO: Pro softwarové firmy je bezpochyby zajímavým sektorem státní správa. V čem byste mohli zefektivnit fungování samosprávy?
BEDNÁR: Zde je úloha informačních technologií důležitá, ale není možné ji přeceňovat. Státní správa bude fungovat lépe, pokud nastaví své procesy tak, aby byly racionální, efektivní a transparentní. To nemá s informačními technologiemi až tak moc společného. Teprve poté, kdy státní správa takto změní své procesy, nastane velká příležitost pro využití informačních technologií, které to „nové“ mohou podpořit, případně znemožnit fungování jiných procesů. Je tu však druhý pohled, pohled občana, který před měsícem ztratil všechny doklady a při zařizování nových dokumentů nepocítil přínosy nových technologií ani v nejmenším. Každý úřad vyžaduje osobní návštěvu, zpravidla dvakrát, a s tím jsou spojena nekonečná hodinová čekání… Pokud by bylo možné takové věci řešit například přes internet, bylo by možné zvýšit spokojenost zákazníků, tedy daňových poplatníků, poměrně výrazně. To je velká výzva, ale musí začít ochotou a vůlí změnit něco ve fungování státní správy.
EURO: Myslíte tedy, že internet by mohl takovéto situace zrychlit a zjednodušit?
BEDNÁR: Rozhodně. Návod dávají například banky, které před deseti lety také vyžadovaly, aby kvůli každé transakci člověk osobně přišel do pobočky v čase jejích otevíracích hodin a postavil se do fronty. Banky pochopily, že toto je pro spokojenost zákazníků, ale i z hlediska nákladů neúnosné, a hodně investovaly do toho, aby určitou podmnožinu transakcí umožnily řešit alternativně přes telefon či internet. Chci mít možnost některé transakce provést s pohodlím, které internet nabízí, a je mi velmi líto, že internet v komunikaci se státní správou přináší jen holé získávání informací. Podívat se na nástěnku, jaké má úřad otevírací hodiny, je fajn, ale na dnešní dobu je to málo.
EURO: Dokážete si představit, že byste volil přes internet?
BEDNÁR: Musím říct, že v tomto jsem konzervativní. Volby nejsou příliš často a považuji za normální, že volič se zamyslí a prokáže ke svému názoru a státu, ve kterém žije, tolik respektu, že zajde do volební místnosti osobně.
EURO: Myslíte, že by se v případě možnosti volit elektronicky, zvýšila účast ve volbách?
BEDNÁR: Obávám se, že kdyby se porovnávala struktura lidí, kteří nemají internet a jsou často počítačově negramotní, s těmi, kteří chodí volit, byla by korelace vysoká. Ti, co dnes nevolí, jsou s určitou pravděpodobností ti, kteří by nevolili ani přes elektronické médium.
EURO: SAP vyvinul speciální software, který umožňuje automatickou evidenci zásob zboží s radiovým čipem (RFID). Díky tomu by se například nemusely v supermarketech vykládat nákupy na pásy kvůli čtení čárových kódů. Jak daleko má tato technologie k uvedení do života?
BEDNÁR: Myslím, že na věci se intenzivně pracuje, například běží pilotní provoz v maloobchodním řetězci Walmart ve Spojených státech. SAP má vlastní laboratoř, která se plně věnuje problematice RFID, v níž na mne skutečně zapůsobil nákupní vozík budoucnosti. Snímá každý produkt, který se do něj vloží a na displeji, jenž je připojený přes bezdrátový systém, se zobrazí informace o tomto výrobku. Je možné se zeptat na parametry produktu nebo třeba na návod. Lze k tomu ještě poměrně jednoduše přidat navigační systém v rámci samoobsluhy a například ukázat, kterým způsobem se má zákazník vydat, aby našel určitý výrobek.
EURO: Není však pravděpodobné, že řetězce budou mít zájem, aby zákazník obchodem prošel co nejrychleji…
BEDNÁR: O tom se samozřejmě hodně diskutuje, stejně jako o možnosti ukázat účet za zboží, které je již v košíku naloženo. Pro software je hračkou, aby se na displeji průběžně zobrazovala celková cena nákupu. Zajímavé je ale i využití RFID v logistice, čip umožní rychlejší pohyb zboží, protože není potřeba zastavovat, není třeba skenovat čárové kódy, a čas jsou peníze i v této oblasti. Druhou oblastí v logistice je kvalita, ukazuje se, že počet chyb, které vznikají při čtení radiového čipu, je menší než při skenování čárového kódu. Proto je o to takový zájem a proto se do RFID hodně investuje. Tyto technologie se ze stadia, kdy jsou testovatelné, dostaly do fáze, kdy budou brzy nasaditelné v reálném životě.
EURO: Co však cena samotného čipu, která se v současnosti pohybuje mezi 0,2 až jedním eurem…
BEDNÁR: Jistě je důležité, kolik stojí jeden čip a na jaký výrobek se ho vyplatí dát a na který ne. Vím ale, že až se RFID nasadí masověji, cena čipu výrazně klesne a na konci otázku, kolik stojí jeden čip, nikdo nebude považovat za relevantní. Připomíná mi to situaci s cenou tranzistorů, například v roce 1960 ve srovnání s dneškem. Dostáváme se tak do situace, kdy cena konverguje k nule a těsně před ní se zastaví. Ještě nějakou dobu potrvá, než bude technologie RFID masově nasazená, ale osobně si pamatuji, že před pouhými deseti lety znala každá pokladní v Praze nazpaměť kódy jednotlivých výrobků, které naťukávala do pokladny. To nám dnes v době čárových kódů připadá směšné. Jsem optimista v tom, že bude-li nová technologie přinášet jasné ekonomické výhody, poměrně rychle se zažije.
EURO: Za jak dlouho bychom se mohli dočkat radiových čipů v České republice?
BEDNÁR: Umím si představit, že za čtyři roky, možná pět let, bychom je mohli vidět běžně v samoobsluhách, do kterých chodíme nakupovat. Ani na čárové kódy nepřešli všichni výrobci v jeden den, bylo období, kdy jím byly vybavené jen některé výrobky a maloobchod s tím musel žít. Stejně tak nebudou od určitého dne všechny produkty osazené RFID. Přirovnal bych to k situaci s čipovou platební kartou, která má ještě magnetický kód, tak aby mohly obě technologie žít vedle sebe.
Martin Bednár (52),
je absolventem Elektrotechnické fakulty SVST v Bratislavě, obor počítače. V odvětví informačních technologií pracuje od roku 1976. Na začátku 90. let působil jako vedoucí kanceláře společnosti IBM na Slovensku, poté se přestěhoval do Prahy, kde v letech 1993 až 1996 pracoval ve funkci manažera IBM pro vládní sektor. Od roku 1996 zastává pozici generálního ředitele české pobočky softwarové společnosti SAP. Letos v listopadu se stal středoevropským regionálním ředitelem SAP pro Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko.
Rád lyžuje, jezdí na horském kole nebo si přečte dobrou knihu. Je ženatý a má dvě děti.
