Tošovský se spojil se Zemanem proti prezidentovi
Překvapivá situace vznikla při jednáních o obsazení křesla guvernéra České národní banky a dalších míst v bankovní radě. Mnohaletí spojenci Václav Havel a Josef Tošovský se rozcházejí ve zlém, neboť prezident odmítl akceptovat představy guvernéra. Ještě minulou středu se zdálo být vše zcela jasné. Zprávy dobře informovaných kruhů z okolí Hradu se shodovaly. Guvernérem se stane dosavadní viceguvernér Zdeněk Tůma, na jeho pozici postoupí Luděk Niedermayer a bankovní radu doplní externisté Michaela Erbenová z Komerční banky a Jan Frait z Vysoké školy báňské v Ostravě. Jenže už v pondělí povečeřel Josef Tošovský s Milošem Zemanem a podle dostupných informací dohodli společný postup. Odstupující guvernér se ve středu nad skleničkou šampaňského rozloučil se členy vlády a večer se sešel s Václavem Havlem. Sdělil mu, že nesouhlasí s jeho výběrem, a znovu prosazoval své kandidáty. Těmi byli viceguvernér Oldřich Dědek na pozici guvernéra, člen bankovní rady Pavel Štěpánek se měl posunout na post viceguvernéra a bankovní radu měl doplnit šéf měnové sekce ČNB Aleš Čapek. Tím by bylo pozměněno rozložení sil v radě, které dosud vyznívá spíše ve prospěch protiinflačních jestřábů ostře varujících před fiskální politikou vlády směřující k obrovským deficitům. Prezident ale nebral mínění Tošovského příliš v úvahu. Frontální útok. Proto tiskový odbor ČNB vydal 23. listopadu v poledne prohlášení guvernéra, v němž je prezident důrazně varován před politizací bankovní rady. O tom, že Tošovský svůj názor konzultoval se sociální demokracií, svědčí i vyjádření místopředsedy ČSSD Vladimíra Špidly ve čtvrtečním vydání deníku Právo, kde prohlásil, že s prezidentovou nominací nesouhlasí předseda vlády, předseda Poslanecké sněmovny ani odstupující guvernér. Tudíž je špatné. V té době ovšem Tošovský proti Tůmovi neřekl veřejně ani slovo. Ve čtvrtek odpoledne pak následovalo setkání Havla nejprve s ministrem financí Pavlem Mertlíkem a vzápětí i s premiérem Zemanem. Oba odmítli jmenování Tůmy guvernérem a Niedermayera viceguvernérem. Společný atak však nezabral. Prezident v průběhu noci a pátečního dne znovu konzultoval s lidmi z finančních trhů i akademických kruhů a své původní rozhodnutí potvrdil veřejným prohlášením krátce po pátečním poledni. Nezabralo ani páteční dopolední prohlášení Pavla Mertlíka, kde se uvádí, že pokud Havel nebere v úvahu názor významných ústavních činitelů, kterými jsou premiér, ministr financí a odstupující guvernér, nechová se jako prezident demokratické země. Kde je ta politika? Snaha sociálních demokratů posílit měkčí křídlo v bankovní radě je pochopitelná. Politika vlády v současnosti nebere ohled na možnosti ekonomiky a je zjevné, že v příštím roce bude muset měnová politika korigovat fiskální excesy. Může přitom dojít ke zpomalení ekonomiky a dočasnému obnovení růstu nezaměstnanosti zrovna v období před parlamentními volbami. Důvod, proč stejnou linii prosazuje i Josef Tošovský, je však velmi nejasný. Hlavní výhrady, které sdělil prezidentovi, spočívají v údajných škodlivých politických ambicích Zdeňka Tůmy a jeho prý neurovnaném osobním životě. Je skutečností, že se Tůma před časem rozvedl a jeho přítelkyni se nedávno narodilo dítě. Zrovna tak je pravdou, že je členem občanského sdružení Lípa a podepsal Dřevíčskou výzvu, což je obojí považováno za příznak politických sympatií ke čtyřkoalici. Jenže Dřevíčskou výzvu podepsal i Tošovským prosazovaný Oldřich Dědek, který je považován za člověka blízkého sociální demokracii. Argumenty o osobním životě jsou potom jednoznačně neférové a nemají s kvalifikací pro výkon funkce vůbec nic společného. Navíc si Tůmu za viceguvernéra před necelými dvěma roky vybral sám Tošovský a nelze říci, že by se od té doby situace nějak změnila k horšímu. Jen osobní spory. Existuje jediný veřejně zdokumentovaný konflikt mezi Josefem Tošovským a Zdeňkem Tůmou z loňského roku. Týkal se odcházejícího viceguvernéra Pavla Kysilky. Tehdy se Tošovský ostře postavil proti jeho kariéře v České spořitelně pro nedodržení pravidel karanténní lhůty, která se vztahuje na členy vedení ČNB. Kysilka sice nepracoval pro žádnou banku, ale radil ZPS Zlín, jak se vyhnout konkursu, nicméně byl potrestán. Tůma potom v týdeníku Respekt prohlásil, že postih Kysilky byl možná unáhlený a že nejde o postoj celé bankovní rady. Podle dalších informací vyvolal Tůma nelibost Tošovského tím, že bez jeho vědomí vyjednával s poslanci ODS a ČSSD o kontroverzní novele zákona o ČNB. Uražená ješitnost možná může hrát v postoji odcházejícího guvernéra svou roli, celkově je ale jeho chování v celém případu nepochopitelné a vyvolává otázku, do jaké míry má odstupující funkcionář právo ovlivňovat složení nového týmu, zvláště když ti, co zůstávají, vesměs názor prezidenta podporují. Navíc opakované tvrzení o politizaci bankovní rady nedoprovázel v minulém týdnu jeden jediný věcný argument. Nicméně rekonstruovanou bankovní radu jistě čeká ostrý politický útok a nový guvernér bude muset v každém okamžiku striktně předvádět svou politickou nestrannost. Pokud se mu podaří ustát první útok bez unáhlených prohlášení a naváže s vládou i politickými stranami věcnou a střízlivou komunikaci, má šanci vrátit bance punc nepolitické instituce.
