Arthurem Braunem
Arthur Braun, spoluzakladatel advokátní kanceláře bpv Braun Partners, nepřišel z Německa do Čech jen za byznysem. Už koncem osmdesátých let krátce pobýval na pražské právnické fakultě a návštěva ho tak nadchla, že se naučil česky a vrátil se na počátku 90. let do Prahy studovat: „Tady byly věci tenkrát v pohybu, žilo to tu více než v Německu. Zažil jsem demonstraci na podzim 1988, růžový tank nebo nezapomenutelný koncert Laury a jejích tygrů na Vítkově,“ zavzpomínal v rozhovoru pro týdeník EURO. Svou právnickou kariéru odstartoval v Praze a v roce 2006 stál u zrodu bpv Braun Partners, dnes jedné z předních advokátních kanceláří v Česku.
EURO: Řada advokátních kanceláří pocítila zpomalení ekonomiky. Máte také méně zakázek? BRAUN: Naše kancelář se specializuje na obchodní právo, zabýváme se i nemovitostmi, energetikou, pracovním právem, litigacemi a arbitrážemi. Samozřejmě že velkou roli v našich zakázkách hrají akvizice a fůze, a těch v důsledku ekonomického útlumu ubylo. Přesto se nás krize téměř nedotkla. Možná jsme měli štěstí, když jsme se už zhruba před pěti lety začali orientovat na insolvenční právo a na obnovitelné zdroje energie. A zrovna tyto oblasti se poslední dobou dostaly do popředí. Advokacie je kromě toho vůči výkyvům v ekonomice dosti rezistentní. Když přijde krize, místo pomoci se zakládáním společností pomáháme s jejich likvidací nebo restrukturalizací. To je co do objemu vlastně stejná práce.
EURO: Museli jste jít dolů s cenami? BRAUN:Ne, tomu jsme se dokázali vyhnout. Do značné míry proto, že už předtím, než udeřila krize, nebyly naše ceny přehnané. Vždycky nám bylo jasné, že za hodinu advokátní činnosti nemůžeme žádat částku odpovídající průměrné měsíční mzdě. Navíc trend, kdy klient podstatně více tlačí na cenu a chce ji znát dopředu, je tu už déle. Nesouvisí pouze s krizí, ale se změnou situace na trhu. Před patnácti lety Česko nabízelo mezinárodním kancelářím obrovské možnosti. Privatizace byla v plném proudu, probíhala spousta významných transakcí. A jen pár advokátních firem dokázalo v této nové oblasti nabídnout kvalitní poradenství. Mohly si nadiktovat jakékoli částky a klient je prostě zaplatil. Dnes je ale vše jinak. Fúzí a akvizicí je míň a „umí“ je řada firem. Ceny šly výrazně dolů a dosáhly rozumné úrovně.
EURO: Co zajímá mezinárodní společnosti, které tady chtějí investovat? Podle čeho dělají konečná rozhodnutí? BRAUN: Oproti devadesátým létům, kdy je zajímaly hlavně mzdové a provozní náklady, dnes – pokud chtějí vyrábět – je na prvním místě starost, jestli seženou potřebnou pracovní sílu. Podobně jako v Německu tu už bohužel není dostatek kvalifikovaných lidí. Čeští inženýři sice mají velmi dobrou pověst, ale silná generace už začíná stárnout. Velkou roli samozřejmě hraje také stabilní právní a podnikatelské prostředí. Ať se říká cokoliv o zdejší korupci – a je určitě pravda, že veřejné zakázky úplně čisté nejsou – Česká republika nemá ani v tomto směru nejhorší jméno v regionu, v porovnání s našimi kancelářemi v Bratislavě, Budapešti, Bukurešti a Vídni. Do budoucna ale vidím nebezpečný trend v náhlých politických přemetech, které investorům podrážejí nohy.
EURO: Jaké přemety máte na mysli? Mají například investoři do fotovoltaiky šanci uspět v případné mezinárodní arbitráži? BRAUN: Fotovoltaika je určitě jeden příklad. Nechci rozhodně předjímat, jak to celé dopadne, ale domnívám se, že postup vlády je opravdu velmi problematický. Dalším sporným momentem je také zastavení některých dopravních staveb a neprůhledné rozhodování o tom, které projekty budou pokračovat, a které nikoliv. Jsou to nebezpečné precedenty, protože pro investory začíná být české prostředí nečitelné. Nemůže si být jist, že příště stát zpětně nezmění podmínky a nepoškodí zrovna jeho podnikání. Přitom v případě fotovoltaiky stačilo, aby se problémem začala vláda zabývat včas. V Německu byla situace podobná, výkupní cena byla původně také stanovena velmi vysoko, ale když se začal projevovat pokles nákladů, došlo dvakrát k jejímu snížení.
