Revizní zprávy vydané do roku 2011 odporují zákonu, lze tak zpochybnit veškerá licenční řízení, která na jejich základě úspěšně proběhla
Filip Šlezar, jednatel společnosti FVE 28 provozující fotovoltaickou elektrárnu Mrlínek, byl přednedávnem nepravomocně odsouzen za podvod pří získávání licence pro solární elektrárnu před Silvestrem roku 2010, kdy ještě bylo možné získat smlouvu na mnohem výhodnější výkupní ceny. Jeho společnost však před Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) splnění podmínek pro přiznání licence obhájila.
Tento zvláštní paradox je důsledkem právního a regulačního chaosu, který kolem solárního boomu od počátku panoval. A možná i trochu ukazuje, jak funguje „společenská objednávka“ na potrestání oněch proklínaných solárních baronů. Zvláště když se v těchto případech angažuje nejvyšší státní zástupce.
Zbytečné machinace Je asi skutečností, že Šlezar odskákal prosincové dostihy roku 2010 o solární licenci především proto, že prostřednictvím e-mailu údajně dal dodavateli stavby pokyn, aby zajistil zprávy o výchozí revizi elektrárny potřebné pro první připojení do sítě, ačkoli elektrárna nebyla ještě dokončená. Příslušný Stavební úřad v Bystřici pod Hostýnem na jejím základě a na základě údajně také nepravdivého protokolu o předání stavby majiteli přijal rozhodnutí o povolení předčasného užívání stavby. To bylo nezbytné pro licenční řízení, které skončilo 28. prosince pravomocným přidělením licence na 25 let.
Údajně nepravdivé dokumenty měly uvést v omyl ERÚ i společnost E. ON Distribuce, k jejíž síti je Mrlínek připojen. Šlezarovi a dalším obžalovaným nepochybně přitížilo, že ona nepravdivá revizní zpráva byla skutečně zfalšována a razítko revizního technika na ní bylo naskenované.
Obhájcům nebylo nic platné, že pracovník E. ON Distribuce elektrárnu před připojením navštívil a viděl, v jakém je stavu. A musel tedy vědět, že je stavba nedokončená, stejně jako to věděl stavební úřad. A obhlídku udělal i pracovník ERÚ. A hlavně – ve skutečnosti nebylo vůbec nutné, aby stavba byla nezbytně kompletně dokončena, pouze musela být ve stavu, aby byla schopna připojení do sítě. Byrokratický paradox K tomu byla ovšem nutná ona revizní zpráva, která však musí být zpracována podle pravidel, jež se na základě znaleckých posudků předložených soudcům jeví v podobě z roku 2010 tak trochu jako solární Hlava XXII. Zjednodušeně řečeno, aby bylo možné podle podmínek platných v roce 2010 provést řádnou revizi solární elektrárny o vysokém výkonu, musí být nejprve připojena k síti. K síti však nemůže být solární elektrárna připojena bez licence, přičemž podmínkou k získání licence byla výchozí revizní zpráva. Kromě jiného to vyplývá i z odborného stanoviska, které bylo pro tento případ vypracováno na katedře elektrotechnologie Fakulty elektrotechnické ČVUT.
To by ovšem znamenalo, že ani nezfalšované revizní zprávy neodpovídají zákonu, a bylo by možné zpochybnit veškerá licenční řízení, která na jejich základě úspěšně proběhla.
Jak Filip Šlezar dopadne u odvolacího soudu, je ve hvězdách. Že FVE 28 svou licenci a velkorysé výkupní ceny z roku 2010 obhájila, je jasné už nyní, jakkoli byla bitva ve správním řízení ostrá. A i zde zasahovali státní zástupci a soudci.
Správní bitva Energetický regulační úřad začal s FVE 28 bojovat hned v roce 2011, kdy společnosti změnil licenci na ceny platné nikoli ještě v prosinci předcházejícího roku, ale na mnohem méně výhodné ceny aktuální. Rozhodl tak na základě udání jednoho z dodavatelů stavby, který fotografiemi dokladoval nesplnění licenčních podmínek v termínu. Problém trochu byl, že dotyčný vedl s již zmíněným Šlezarem spor o zaplacení prací na elektrárně a domáhal se plnění, takže věrohodnost jeho výpovědí tím může být poněkud ovlivněna.
Nicméně ERÚ mu uvěřil, na což solární firma reagovala podáním správní žaloby na úřad u Krajského správního soudu v Brně.
Jeho senát pak loni v září rozhodl, že se verdikt Energetického regulačního úřadu ruší, a vrátil spor k opětovnému projednání. Důvodem byla skutečnost, že zástupci FVE 28 nedostali příležitost klást otázky svědkovi, na základě jehož výpovědi došlo ke změně podmínek licence, a že předsedkyně úřadu své rozhodnutí řádně neodůvodnila. A ERÚ pak své řízení o změně licence vzal v lednu letošního roku zpět, což zdůvodnil tím, že se mu nepodařilo shromáždit dostatek důkazů a předvolat a řádně vyslechnout svědky.
Jenže u tohoto úřadu běželo ještě další správní řízení, které vyvolaly kroky Stavebního úřadu v Bystřici pod Hostýnem. Ten na základě výše popsaného trestního řízení s Filipem Šlezarem usoudil, že se stala nějaká lumpárna a elektrárna kvůli zfalšované revizní zprávě není bezpečná. A tak ve svém správním řízení zrušil rozhodnutí o kolaudaci stavby, která proběhla až v roce 2011, kdy už elektrárna měla svou licenci vydanou na základě původního povolení o předčasném užívání stavby. Nastal ping-pong s krajským úřadem, kam se právní zástupce FVE 28 opakovaně odvolával a přitom se snažil Stavební úřad v Bystřici přesvědčit, že se ve svém výkladu mýlí. Což úřad nakonec v březnu letošního roku uznal.
Zeman zasahuje Tato lapálie však měla za následek druhé správní řízení na ERÚ, protože pokud by nebylo v pořádku stavební řízení, nebyla by v pořádku ani licence solární elektrárny. Zdálo by se tedy, že Mrlínek má vyhráno a může se těšit na sluníčko a pěkné tržby.
Jenže aby toho nebylo málo, tak na přelomu loňského a letošního roku podal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman žalobu proti udělení licence elektrárně v Mrlínku onoho 28. 12. 2010 na Energetický a regulační úřad ke Krajskému soudu v Brně. Dožaduje se zrušení správního rozhodnutí o udělení licence a obnově řízení. Argumentuje opět důkazy z trestního řízení.
Nicméně se zdá málo pravděpodobné, že by po dlouhé správní anabázi bylo možné s odstupem čtyř let dokazovat opak toho, co bylo ve správním řízení na ERÚ dvakrát posuzováno bez jakéhokoli výsledku, který by rozhodnutí o odebrání licence opravňoval.
Podle podmínek platných v roce 2010 musely být solární elektrárny o vysokém výkonu připojeny před revizí k síti. K té však nemohly být připojeny bez licence, k jejímuž získání byla nutná revizní zpráva. Je nepravděpodobné, že by bylo možné s odstupem čtyř let dokazovat opak toho, co bylo ve správním řízení na ERÚ dvakrát posuzováno bez jakéhokoli výsledku.
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
