Redaktor Vadim Fojtík v článku Solární ranec (EURO 26/2010) shrnul současný stav nepodařené podpory fotovoltaice. Kdo je však za tuto finanční katastrofu odpovědný? Pro tento zákon hlasovala v Poslanecké sněmovně v roce 2005 koalice ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL s pomocí KSČM a celá ODS byla proti němu. Již během jednání Poslanecké sněmovny varoval před dnešními problémy tehdejší poslanec za ODS Martin Říman: „Náklady na provoz obnovitelných zdrojů a výroba energie z nich přijdou ročně na osm miliard korun. To je závěr Energetického regulačního úřadu. Nikdo nemá důvod tomu nevěřit. Během patnácti let platnosti zákona je to 120 miliard korun.“ Tehdejší poslanec za ODS Oldřich Vojíř vybízel: „Měli bychom zákon odmítnout, případně v měkčí variantě vrátit k přepracování, aby pouze řešil malé decentralizované zdroje výroby elektřiny. A vyvolat jednání v Evropské unii, že norma není ekonomická. Naopak deformuje ekonomiku a volný trh s elektrickou energií.“ V Senátu, v němž v té době vládní koalice neměla většinu, tehdejší ekologický expert ODS Bedřich Moldan přesvědčoval: „Je to důležitý signál. Měli bychom zákon schválit.“ Podařilo se mu přesvědčit část senátorů ODS a s pomocí hlasů z ostatních klubů byl zákon schválen. Senátor Jaroslav Kubera však argumentoval, že „je to velký byznys. Do ekologických zájmů je zaobaleno něco úplně jiného. Proč chceme dát některým investorům jistotu danou zákonem, a jiným nikoli?“
Následujících pět let ukázalo, že zelená lobby prosadila v Česku nejvýhodnější zákon na světě, který z nás udělal solární supervelmoc. Na začátku roku 2010 konečně nastala náprava a Fojtík správně spekuluje, že poslanci s jejím schválením otáleli, až se připojí fotovoltaické projekty, do kterých jsou nějak zapojení. Je úkolem investigativních novinářů je zjistit. Mohu dodat několik jmen. Jak se na tuto finanční katastrofu dívá zelená lobby? Připouští nějakou chybu? Za všechny dnešní ekologický expert TOP 09 Moldan při projednávání novely zákona v Senátu prohlásil: „Je to normální vývoj. Nechápu emoce, které jej doprovázejí. Jde o reálnou a ekonomicky podloženou postupnou transformaci ekonomiky, aby co nejlépe využívala veškerých přírodních služeb a neničila základnu ekosystému v globálním měřítku.“ A to již bylo známo, že v roce 2011 bude každá rodina platit na podporu obnovitelných zdrojů 1275 korun a každý průmyslový podnik se spotřebou 30 gigawatthodin patnáct milionů korun ročně navíc. Problém fotovoltaických elektráren je pouze dalším střípkem v mozaice, v níž hlasatelé zelené energie či boje proti globálnímu oteplování podléhají svodům byznysu a pod praporem ušlechtilých cílů a záchrany planety křiví svobodný trh. Přitom jsou jejich teorie často mylné.
Tomáš Jirsa, senátor za ODS, jirsa@hluboka.cz
